V novém roce se v kinech jako první masový trhák podruhé objevil geniální detektivní konzultant Sherlock Holmes. O tom, že má jít v prvé řadě o popcornovou zábavu, není pochyb. Od první do poslední minuty filmu se divák bude smát, dávit se popcornem a polévat pančovanou coca colou.
 |
Guy Ritchie přesně ví, jak diváka zaujmout. Už první trailer odhalil, že půjde o střet mezi Holmesem a jeho největším nepřítelem dr. Moriartym a že tam bude požehnaně akce. Inu, milý Watsone, trailer nelhal a divák dostane přesně to, co od moderního populárního filmu chce. Scénáristické duo Michele a Kieran Mulroney vytvořilo sestavu vtípků, alce a napětí přesně na dvě hodinky a patnáct minut čistého času.
Příběh je jednoduchý, leč velmi podstatný. Sherlock Holmes, opět v nezapomenutelném podání Roberta Downeyho jr., v něm hraje hlavní roli, ve které se snoubí hned dva charaktery – akční drsňák a klaun. Nový snímek tolik připomíná poslední Piráty z Karibiku, že by bylo možné obvinit autory z opisování, ale není tomu tak. Na vině je pouze moderní trend, jak diváka přilákat do kin. Známý ksicht a moře humoru.
A tak zatímco Depp v Pirátech připomíná klauna, Holmes v novém dobrodružství blbne ještě více než předtím. Downey dostal propustku a mohl řádit, jak chtěl. Zatímco se v prvním díle držel na uzdě a popouštěl poťouchlost jen místy, aby vytvořil perfektní kolorit roztržitého a bláznivého génia se znalostí bojového umění, nyní jakékoliv mantinely této postavy mizí v nenávratnu. V jednu chvíli je Holmes vážný elegán, podruhé maskovaný Číňan a ve třetí scéně pije formaldehyd a tváří se u toho potěšeně. Downey vtiskl Holmesovi novou tvář, čímž poslal původního detektivního konzultanta do tmy zapomnění. Bojových scén není málo a prostor pro pořádnou rvačku dostanou prakticky všichni herci.
Dr. Watson, který v minulém díle hrál velmi podstatnou roli a takřka se Holmesovi vyrovnal, byl nyní scénáristy zatlačen do pozadí. Vykoukne zpoza Sherlocka jen v několika málo momentech, čímž scénáristé rozbili tolik povedený vztah mezi hlavními postavami, který se jim povedlo vytvořit v prvním díle. Watson se oženil, a tedy definitivně nevyšly Holmesovi snahy zvrátit jej od tohoto rozhodnutí. Scénáristé se zároveň efektivně zbavili novomanželky, aby ani ta nerušila akční jízdu, na kterou se oba pánové vydali. Nyní již ne jako duo, ale jako bijec a poskok. Nemůžeme o nich ani říci, že jeden plní roli hrdiny a ten druhý zábavného společníka, jak napsal Roger Moore. Downey zvládne obě postavy dohromady, a to s takovou bravurou, že Watson v některých scénách začíná být až do počtu.
Film trvá dvě hodiny patnáct, a to přesně rozdělených na dvě části. První hodinu postavy doslova blbnou a zápletka se odhaluje jen vlažně a pomalu, aby bylo dostatek místa na pobavení. Ve druhé půli příběh zrychlí. Do popředí se dostane akce, střelba a útěky. Patrně již je jasné, že na děj opět zbudou jen drobné předěly mezi hlavními scénami. V prvním díle snímek ještě připomínal detektivní vyšetřování a scénáristé jej drželi v rovinách Londýna, ve dvojce si vybrali jako hřiště celou Evropu procestovanou křížem krážem.
Úhlavní nepřítel dr. Moriarty trpí stejným problémem jako Watson – aby se do filmu vešel celý Sherlock, musel být i on upozaděn. I když se Jared Harris snaží, jak to jde, a geniálního padoucha hraje opravdu dobře, tak mu mnoho prostoru pro svoji expozici nezbývá.
S ním pomalu mizí i střet mezi nimi. Příběh se drží v tradičních kolejích „jdeme mu po stopě“, ale jednotlivé pátrací pasáže jsou velmi krátké a ze snímku jen problesknou, stejně tak jako indicie k vyřešení celého případu a tedy i závěrečné pointě. Což je dost vražedné, protože takto se odvypráví příběh celý! Závěr víc než celý film připomíná rukopis A. C. Doyla. Mimochodem, lepší předlohu si opravdu scénáristé nemohli vybrat, protože takhle mohli řádit celý film a na konci Sherlock všechno vysvětlí sám. Použili to v jedničce, použili to i v novém snímku, i když s menším úspěchem. Řešení není neprůstřelné, a pokud nad ním začne divák přemýšlet jen o malinko víc, začne se to celé hroutit.
Takže kdo je potom na vině, můj milý Watsone? Celý filmový štáb režisérem počínaje, cateringovým kuchařem konče dali vzniknout čistokrevnému popcornovému trháku. Během něj se divák bude smát i bát, občas se mu na tvářích objeví slzy radosti i smutku.
Guy Ritchie vyždímal Downeyho do maxima. Vytáhl z něj jeho nejbláznivější kousky, výrazy v obličeji a navlékl ho do neuvěřitelné spousty kostýmů tak, aby diváka bavil i děsil zároveň. Ostatní herecký ansábl mu v ději pouze sekunduje. Ale funguje to. Ritchie přesně ví, kde nasadit smutek, kde humor, kde drsnou akci, kterou vždy okoření o nějakou hlášku. Scénu umí postavit efektně – zejména ta s kapesníkem na parníku a útěk lesem jsou vrcholem celého snímku. Ritchie prostě umí naladit tu správnou atmosféru konce minulého století, a to nejen díky temnějšímu osvětlení. O hudbu se postaral Hans Zimmer, takže i podkres perfektně ladí a diváka neruší ani v nejmenším. Režisér namíchal všechno ve správném poměru přesně tak, jak si divák přeje.
Nový Sherlock Holmes jest ukázkou, jak lze udělat kvalitní a zábavný film pro celou rodinu. Dobře hrající herci a postavené scény zajistí, že se divák rozhodně nebude nudit a snímek si pustí nebo v kině zhlédne minimálně ještě jednou.
Režie: Guy Ritchie
Scénář: Kieran Mulroney, Michele Mulroney
Hrají: Robert Downey jr., Jude Law, Jared Harris, Noomi Rapace aj.
Premiéra: 5. 1. 2012
Lukáš Vaníček (redaktor)
lukas.vanicek@fantasyplanet.cz
Také si přečtěte:
Recenzi na první díl Sherlock Holmes (Boris Hokr)
re
Neviem, prvý film bol svieži, tento trpí absenciou akéhokoľvek deja. Odpočinková vec na jedno pozretie.
Dvojka mě zklamala
Předesílám, že se mi jednička hodně líbila. Ani dvojka není úplně špatná, ale zklamala mě. Podle hesla “more of the same” se dvojka rozplizla v snadno zapomenutelný akčňák (no, je to 75 % akčňák, 24 % komedie, 1 % detektivka, abych byl přesný 🙂 ). Co mě vadilo (logické nesmysly nebudu komentovat.):
– Je to zbytečně zmatené.
– Jsou tam 2 – 3 kvalitní akční scény, které mě nadchly. Ostatní jsou úplně na houby (sled rozmazaných fleků) a spíš jsem se u nich nudil.
– 2 – 3 vtipy byly super, zbytek bylo nucené šaškování.
– Výborní herci nemají co hrát. V každé scéně jenom předrčí rozhovor a jede se dál. Watson a Moriarty jsou příliš upozaděni. Downey (Sherlock) je omezen na šklebení se a pitvoření, víc herectví nemá možnost ukázat. Mezi herci není žádná chemie, jsou to jen figurky, se kterýma režisér hází, protože to je přeci akční.
– Herečka Noomi Rapace, taková křehká elegantní sněhurka, obsazena do role temperamentní cikánky? Ani kdyby ji v solárku grilovali o týden déle, stejně by z ní cikánku neudělali.
– Ruský kozák bojující jako mistr šaolinu, no dejme tomu.
– Kdyby se první polovina filmu vystříhla, vůbec nic by se nestalo!
– Atmosféra jedničky je pryč.
No to je tak vše, co mě zrovna napadlo. Dávám tomu 50% a bude zázrak, jestli si za dva měsíce budu z tohohle filmu pamatovat aspoň jednu jedinou věc. Na tohohle zmatenýho Jamese Bonda mixnutého s převlekovou komedií se už asi nikdy dobrovolně nepodívám.
Dodatek
Ještě si přisadím citátem z ČSFD, se kterým se naprosto ztotožňuju:
Koucour: “Postavy schematicky poletují z A a do B a po chvilce je vlastně jedno, co se na plátně odehrává”
Ale abych jenom nekritizoval, konec filmu je výborný (bitva v lese, ples, souboj s Moriartym). Jenom ten nejkonečnější konec mě zase nasral. 🙂
to Ondřej Jireš
Tak ten nejkonečnější konec jsi musel čekat, ne? 🙂 Jinak celkem souhlas, jednička byla mnohem lepší, i když dvojka byla pro mě zábavnější.
Pane Jireš, vy jste komik. Pokud se vám film nelíbí, budiž, ale přestaňte s těmi hloupý důvody a návrhy jako “vystřihal bych, nudil jsem se, nepochopil jsem”. Zůstaňte u těch procent a tyhle moudra si nechte, svědčí akorát o tom, že jako filmový dramaturg byste se rozhodně život nemohl, neřekuli jako něco jiného, co filmové profese nabízí.
to Basil
Ale no tak, Ondra jen psal vlastní názor.
Jednička mě nudila, takže dvojku asi ani nemám zkoušet, co? Nebo ne?
Tohle
neni Sherlock Holmes. Amici jen vyrvali z tela gentlemana ze Skotska (sira Arthura) vnitrnosti a obalili je horou cukru, laku z okurek, coly a kukurice.
Sherlock umi rozdat par ran, ale neni kaspar. Je sociopat, podivin, ale ne komediant.
Jediny Sherlock je Jeremy Brett.
Tyto dva filmy jsou urazkou kazdeho pravoverneho sherlockofila.
Jakub: Jako sociopat a podivín v obou těch filmech ale Sherlock ukázán ne. Co se týče toho komediánství a kašparství… představ si, že čteš pouze scénář těch filmů. Tak tam to komediánství podle mě není tak výrazně daný, je spíš v tom herectví Downeyho. Jenže stejně je to s knihami, my vlastně nevíme, jak přesně se Sherlock tváří. Jestli mi rozumíš.
Sherlock
to Basis – pravda je, že Doyle (podobně jako Hašek Švejka) prakticky vůbec nepopsal, takže jeho vzhled si domýšlíme podle jeho chování, Downey je ukázka, jak si Holywood představuje Sherlocka a jeden by trochu plakal, protože to opravdu není Sherlock
to Tekket: tohle je od jedničky posunuté víc k zábavě, cca 30%, takže pokud letíš na skeče a prvoplánovitý gag, nudit by tě to nemuselo, má to opravdu spád
to Basil: ale no tak! tohle kritizování kritiky je hodně povrchní. Každý vnímá jakýkoliv kulturní produkt jinak (doporučuji přečíst S. Halla a N. Postmana), ale vždy z pozice PŘÍJEMCE (tedy v tomto případě diváka) a kritizovat něčí názor na snímek je hloupé a zcela zbytečné.
Mám rád stejnou měrou jak knihy, tak filmy s Downeym (líbí se mi mnohem víc než stará zpracování) a velice se mi zamlouvá i nový seriál. Pokud s tím má někdo problém, tak je to jeho problém 🙂
2 Lukáš:
Já nevím, ale mám pocit, že Sherlock knižní byl…
– excentrický podivín
– pravděpodobně netrpěl jen genialitou, ale i maniodepresivními stavy (jestli si dobře vybavuju to povídkové střídání totálního útlumu a vyloženě euforického “vystartování po případu”)
– neměl nepozitivní vztah k omamným a psychotropním látkám
– nejspíš měl pozitivní vztah ke zbraním a podobným věcem – v příbězích sice hlavně používá hlavu, ale myslím, že několikrát je zmíněno, že byl skvělý šermíř. Plus o střelbě dostatečně svědčí to, že měl doma pistoli – a předpokládám, že ji byl schopný používat i jinak, než jenom k vystřílení monogramu královny Viktorie do zdi pokoje. Co si vzpomínám, několikrát se ocitl i ve rvačce a to taky zvládal dobře.
Z toho důvodu mám problém s většinou klasických filmových interpretací, kde se Sherlock tváří jako sucharský gentleman. S prvním filmem s Downeyem jsem problém neměla, co čtu recenze, tak druhý raději vynechám – přijde mi, že by to tam mohlo být přetaženo do druhého extrému a to by mohlo být snad ještě horší…
Elinor: Já souhlasím. V tom je právě ten vtip, a bylo kolem toho napsáno taky stovky stran, že oba ty Ritchieho filmy jsou té předloze velmi věrné a že to je jenom taková naše iluze – ať už ji zkonsturoval kdokoliv -, že Sherlock byl uhlazený gentleman.
Lukáš: Ohledně vnímání produktů, já vycházím z knihy Démon teorie od Compagnona, který prostě říká něco v tom smyslu, že to je vždycky někde mezi – mezi tím příjemcem a tím dílem. Takže nesdílím ani jeden extrém, tzn. že to je všechno o díle, nebo naopak všechno o příjemci.
Jinak dvojku určitě doporučuji, je to velmi inteligentní film. Ale chce se to prostě vyvarovat těch povrchností ve stylu – je to zábavné a dravé, tak to je asi i hloupé.
Hlavně teda fanoušci hudby by měli varazit, ve filmu zaznívá Schubert, Mozart, Strauss a další (třeba Hans :).
2 Basis/l
On je za to vinen i doktor Watson – hodně ze Sherlocka jeho ich-forma mírní a zahlazuje (logicky, ta ich-forma je geniální, a kombinace trochu prudérního, konvenčního viktoriánského gentlemana a jeho přátelství s geniálním… poděsem… je to, co z holmesiád dělá nesmrtelnou klasiku snad víc než samotné příběhy).
U povídek cítím určité napjetí s tím, co by Watson chtěl ze Sherlocka mít, a co je Sherlock doopravdy. Dost lidí si ale toho, co je Sherlock doopravdy, nevšímá a věří Watsonovi slovo od slova (a s radostí vynechá z představivosti situaci, kdy Sherlock ujíždí na kokainu, je v totální depresi a Watson je zděšený, že když zavítá na Baker Street, vypadá to tam jako na skládce).
2 Elinor
Já se blbě vyjádřil – myslel jsem jeho fyzický popis, jeho chování je tam dobře popsané, ale mnoha tvůrci hodně různě interpretované, patrně za to opravdu může Watson coby vypravěč.
To Basil:
Když vás můj příspěvek naštval a mě váš příspěvek pobavil, bude asi z nás dvou komikem někdo jiný.
Nehodlám rozebírat vaše nepochopení, že “vystříhnutí půlky filmu” nemá nic společného s dramaturgií, ani se nebudu pouštět do vašeho směšného doporučení filmu milovníkům klasické hudby (na oplátku vám doporučím sebevraždu, protože vám na pohřbu zahrajou vaši oblíbenou), a to z prostého důvodu, že jsem to právě udělal a nechci se opakovat.
Pane Jireši, k té hudbě… pokud jste si ráčil všimnout, hudba v druhým Sherlockovi nehraje jen kdesi v pozadí, ale de facto vstupuje přímo do děje, nakonec ono i závěrečné titulky filmu, jakkoliv ironické, říkají své “Music by Hans Zimmer, Lorne Balfe, Wofgang Amadeus Mozart, Ennio Morricone & Cigánski Baróni”. Čemu na tom nerozumíte a proč vám moje doporučení připadá směčné?
To Basil:
Proč by se posluchač klasické hudby měl vypravit do kina na akčňák, aby si poslechl několik notoricky známých klasických skladeb? Vám to dává smysl?
Pane Jireši, ale to je právě to úskalí – že Sherlock 2 není žádný (debilní) akčňák, ale velmi důmyslný snímek. Jinak znám třeba člověka, který miluje operu a vážnou hudbu, a proto se mu velmi líbila bondovka Quantum of Solace, protože tam hraje svou roli Tosca, pokud si vzpomínáte. A tady v tom filmu máte analogicky Dona Giovanni (a nejen jeho, vážně nevím o filmu z poslední doby, kde toho je co do hudby tolik jako tady, což je mimochodem daný prostě a hlavně tím, že Zimmer je hračička a Evropan, který čerpá z evrospké hudby). A tyhle skutečnosti zkrátka člověka velmi potěší. Jinak ty notorický skladby jsou ovšem navíc a, zapojený do děje (nezní jen v pozadí); b, během nich vyhrává i Zimmer (harmonie, eh). Takže to není jenom tak. Samozřejmě bych ten film nedoporučil puritánskému milovníku hudby, ten by měl jistě námitky.
To Basil:
Super, tak už víme, proč by na Sherlocka 2 měl zajít fanoušek hudby.
Teď ještě tu o “velmi inteligentním” a “velmi důmyslném” filmu.
To Ondřej Jireš
don´t feed the troll
To Lukáš:
Když já tak rád zvířátka.
To Lukáš:
Ještě dodám ilustraci: “http://innerslacker.com/images/argue091204.jpg”:http://innerslacker.com/images/argue091204.jpg
Pane Jireši, co se týče té inteligence či důmyslnosti, můžete zkusit třeba recenzi na Aktuálně. http://aktualne.centrum.cz/kultura/film/recenze/clanek.phtml?id=727286
To Basil:
A tam je to uvedené kde?
Pane Jireši, máte to v celém tom textu, chcete to vypisovat? Vy vážně potřebujete věci asi pěkně explicitně, jinak se nechytáte. A máte to také v diskusi, kde kdosi praví, že “a) chybí argumentace a převažujje dojmologie; b) není schopná posoudit formální systém filmu, přesto se k němu jakože zasvěcenecky vyjadřuje”, což platí i na vás. Na hudbě jste prokázal, že formální systém filmu vám očividně zcela uniká a zajímá vás vážně asi jen ten obsah, což je nakonec logické vzhledem k tomu, kolik toho o filmech vlastně víte, či spíše nevíte. Zrovna teď vyšla taková knížka, zkuste si ji koupit, třeba pak nebudete uvažovat o filmech jako 5leté dítě, jak ukázal ten váš příspěvek z 10. 1. 11:38. http://www.kosmas.cz/knihy/166451/umeni-filmu/
To Lukáš:
Tenhle kousek je opravdu vydařenej, co? 🙂
To Basil:
Formálním systémem filmu může být i “každá scéna bude ještě debilnější než předchozí”. Pokud se tento systém podaří režisérovi naplnit, bude z toho nádherně inteligentní a důmyslný film, chápu to správně?
A protože mě “očividně zcela uniká” formální systém filmu Sherlock 2, prosím vás snažně, abyste mi ho vysvětlil a aplikoval na to zmatené pobíhání a logické nesmysly, což jsou základní stavební kameny tohoto filmu.
2 Ondřej Jireš, Basil:
Pánové, celé mi to připomíná debaty, jestli jsou “Hanebný parchanti” przněním dějin + hovadinou, nebo naopak geniálním filmem plným popkulturních narážek a kontextů… nebo jestli je “Sucker Punch” skvělá na příběhu postavená postmoderna, nebo vizuální orgie bez smyslu a významu.
To Ondřej Jireš
Já už nic neříkám, já už jen sírám…
Sherlock
Prekvapuje ma agresivita, s ktorou najmä pán Jireš reaguje na, podľa mňa, rozumné argumenty.
On dáva filmu 50%. Skúsme sa pozrieť, ako to hodnotia iný:
ČSFD: 79% /hodnotilo 2 808 ľudí/
IMDB: 7,7 z 10 /hodnotilo 45 700/
Ako vidíte, veľmi veľké množstvo ľudí si myslí niečo iné, ako vy. Ale je naozaj možné, že sa mýlia a pravdu máte vy.
re
Nechem sa hádať, každé dielo si vždy nájde svojich fanúšikov, pri tomto bezdejovom filme v duchu nádeje, že kopa popkultúrnych odkazov a prvoplánových gagov nahradí akýkoľvek dej, vidím jediné pozitívum v profesionálne odvedenej herecko-akčnej rovine. Nič proti tomu, keďže je to dnes rozšírený trend, ale z osobných reakcií nevirtuálnych známych, rodiny i priateľov mi vychádza, že nie som jediný, komu film nepriniesol nič, čo by chcel vidieť dvakrát. To, samozrejme, nič neznamená, ak to niekoho nadchlo, jeho vec. Bez ohľadu na to, či sa menšina alebo väčšina potľapkáva po ramenách, akí sú fajnšmekri, lebo spoznali odpad/geniálne dielo a tí druhí nie.
Nejak jsem vysledoval, jak se cca v poslednim desetileti u mnohych tzv. fajnsmekru duraz na formalni struktury filmu zesiloval s tim, jak byli tvurci cim dal vic neschopni vyprodukovat smysluplnou zapletku a vnitrne konsistentni postavy predvadejici rozumne dialogy. Schvalne si to zkusme prenest do jinych oblasti:
– to jidlo sice chutna hrozne, ale kouknete jak skvele sladene jsou ty barvy;
– ten kabat ma sice tri rukavy a vsechny jen na jedne strane, ale je uzasne, jak ten krejci v vsech detailech dodrzoval Cimrmanovu frustracni kompozici.
Nejak mi to nejde. Ale intelektualni rozpravy nad formalnimi strankami dila procvici mozek, neni to spatny konicek, taky jsme se vyblbli v dobach, kdy jsme jeste meli cas.
pH: Tohle není možný, to myslíte vážně? Tohle je moc už prostě… jinak “smysluplnou zapletku a vnitrne konsistentni postavy predvadejici rozumne” je naprosto otřesná floskule. Zhruba stejná jako “dobrý příběh” nebo “fungující zápketka”. Prostě bezobsažná fráze.
Basil znie v porovnaní s oponentom rozumnejšie a konkrétnejšie. Vďaka za tip na Bordwella.
V tomto případě musím souhlasit s Ondrou. Ale nejvíc mě odvařilo to oživování. Kdy že se ten film odehrává? Skoro půl století předtím, než byla tahle metoda popsána, natož používána v praxi. Jinak po prvních 20 minutách mi už opravdu bylo v podstatě jedno, kdo kam jde a co tam bude dělat. Hudba to nespravila, navíc mi tam zrovna Don Giovanni nějak organicky nezapadl, vzhledem k ději tam mohla být libovolná opera a bylo by to úplně jedno. A skákající kamera a film odehrávající se z větší části potmě mi vážně nepřináší ten kulturní zážitek, jaký od dobrého filmu očekávám (sorry za floskule, ale ten film je vyloženě vyvolává z hlubin mysli).
No, první Sherlock
byl původně taky hodnocen jako průměrný film, no a teď, když ho opakují několikrát na HBO, řeknu Vám, já si ho teprve teď začínám opravdu užívat. Fakt, hodně zajímavý a inteligentní film.
Řekl bych, že dvojka bude podobná. Zpočátku trpká zdá se …
Profesor, ne doktor.
Zdravím autora článu p. Vaníčka.
Měl jsem divný pocit a tak jsem se ještě podíval na wikipedii, abych si to potvrdil. Moriarty je profesor a ne doktor (o druhém titulu jsem nenašel žádné zmíňky, ačkoliv tak o něm referujtete v průběhu celého článku).
zdroj
http://en.wikipedia.org/wiki/Professor_Moriarty
Ultramarinovi
hups, chybka, ale co, titul jako titul…. 🙂
Já prvního Sherlocka neviděla a šla rovnou na dvojku a i když jsem si od toho ze začátku moc neslibovala, opravdu mě nadchla. Víc takových filmů, které nejsou jen akční ale i zábavné. Výborně zvládnutá kamera, úchvatná hudba a bojové scény, v nichž jednotlivé chvaty a údery probíhající reálným způsobem (a ještě zpomaleně) – co víc si můžeme od filmu přát? Když jsem pak viděla jednička, přila mi docela podobná, takže komu se první díl líbil, může klidně zkusit i dvojku.
a co má ten film společného s fantasy planet?
jenom tady zabírá místo, měli byste o něm psát někde jinde, ne?
no vlastně
tady nebo jinde, ono je to, že?
recenze na FP
Jistě jste si všimnul, že na FP nejsou “recenze” jenom na knihy, ale i komixy, počítačové hry, fanouškovské akce, filmy a myslím že i hudbu(?).
Proto to tu “má” být. Navíc musím se přiznat, že ačkoliv nemám pocit že by tento film naprosto jednoznačně spadal do krabičky “sci-fi or/and fantasy”, jistý nádech steempunkovitosti a tajemna se v něm dá rozhodně nalézt. Takovýhle tip filmů sem rozhodně patří a pokud se tu nezačnou objevovat šílené komedie založené spíš na šoku, než humoru, nebo nějáké extrémně okrajové slátaniny, ale filmy zaměřené na starou dobrou zábavu, rád si tu o nich (mezi knihami) přečtu. Navíc i v literatuře občas nastane “okurková sezóna” a filmy jsou milým zpestřením jakékoliv případné proluky…
poznámka k diskusi Basil/Ondra
Malá velká poznámka nezávislého ostříleného FP flammera k debatě mezi Ondrou a Basilem. Nejsem na ničí “straně”, jen prostě nemám rád, když někdo vede debatu manipulačně. A Basil je v tom dokonalý. Od úvodního napadení autora názoru (nikoliv názoru), přes obecné a nijak nepodložené odvolávání se na “odbornou literaturu” jehož smyslem je opět pouze jen oslabit pozici oponenta, vlastní prázdná a nepodložená prohlášení dokládá odkazem na třetí autoritu, aniž by byl své tvrzení ochoten/schopen jakkoliv konkretizovat opět jinak, než odvoláním se na debatu pod článkem až po zobecňující “všichni přeci vědí že…” – zde zastoupeno “milovníky hudby”.
Půvabné na takové debatě je, že na jejím konci v samém důsledku manipulátor vyvolává dojem vlastního moudra i argumentační preciznosti, aniž by však přitom precizoval jedinou vlastní myšlenku! Ona i ta o zapojení hudby přímo do děje zůstala jaksi jen… stejně obecným prohlášením, jako “je to důmyslné a inteligentní”. Tedy prázdnou bezobsažnou větou.
Ale třeba se mýlím a skutečně mi film umožní vnímat jmenované skladby v novém, dosud nepoznaném světle – podobně, jako sladkobolné In Dreams či Love Letters pro mě po Lynchově Modrém sametu nebudou už nikdy tím, čím pro mne byly do té doby… Ale přesto si nedokážu představit posílat na Modrý samet posluchače (posluchačky) těchto songů a předpokládat, že se jim ten film bude muset líbit. To je prostě pitomina. Že znalec hudby ocení významové roviny, jež neznalci uniknou, je jen bonus navíc. Ne důvod, proč by na něj znalci hudby měli chodit.
Koniaash
Jednička mě málem nadchla. Měla tu správnou atmosféru a ( ač si ani jiné adaptace Sherlocka nenechám ujít ) již lehce provařenou látku okořenila a odlehčila. Nebylo to na škodu. Companion clashe mezi Watsonem a Holmesem byly výborné.
Dvojka ztrácí a to víc než koňskou délku. Ano je to pořád zábava, ale chybí tam takové to “to” co dělalo z jedničky svým způsobem výjmečný film. Bez mučení říkám, že na další díl se podívám spíše z povinnosti, abych věděl jsk to celé dopadlo, než s očekáváním, které se u Hry stínů bohužel nenaplnilo. Jde o průměrnou akční komedii, která mi spíš připomíná Rytíře ze šanghaje, než byť jen detektivkou okořeněný, ale stále inteligentní film.
Sherlie
Byl jsem na tom. Nebylo to tak špatné, ale na jedničku to z hlediska “tajemna” opravdu nedosahovalo. Vražda Ádlerové hned v prvních minutách byla dost zbytečná, když jí okamžitě nahradili tou “cikánskou baronkou” (která byla mimochodem tak desetkrát měkčí, než Ádlerová, která obuškem a nožem dokázala střískat několik pouličních zlodějů na jednu hromadu).
Sherlockův bratr – (že by budoucí vůdce MI5, když “pracuje pro ministerstvo zahraničí”) ?M? (jako Myford, či jak se jmenoval), byl postavou, jejíž potenciál nebyl vytěžen filmem ani ze třetiny, zato jej znemožnili, jak jenom mohli – a to se tam musel před kamerou producírovat (příběhově) “nahý”.
Moriartyho sniper unikl zatčení, “klaďáci” ztratili důkaz, že to bylo narafičené, tudíž lidstvo do té “nastrčené” války stejně sklouzne samo od sebe a hlavní hrdina zemřel. Happyend jako noha. Sice to není tak přesně pravda (viz otazníček), ale něják si nedovedu představit, že by Sherlock po Morriartym měl ještě někdy nějákého vyrovnaného protivníka. Ledaže by nebyl jediným, kdo si může obléct směšný obleček…
V tom případě by šlo ale zase o situaci “nula od nuly”.
Kdy začnou pohádkové bytosti platit daně?
On tenhle film není pro zhýčkaného diváka:-), který vyžaduje neustálou akci, zase akci, vystřídanou vtipem a ještě větším vtipem s neustálým údivem nad důmyslností chování a jednání jednotlivých postav:-)
Doba hloubavých a geniálních detektivů omračujících diváky svou inteligencí je už tak nějak pryč. Takový “koumes” by, ručím vám za to, působil poněkud směšně. Nakonec i knižní Sherlock má celou řadu chyb a vad na kráse.
Ono stvořit úžasnou zápletku pro film a nebo knihu není zrovna jednoduché (osobně říkám až nemožné), protože kniha i film se od reálného života poněkud liší. Proč? Vždy říkám, že hledáte-li zloděje nebo vraha přepočítejte si postavy, které se na plátně nebo v knize objevily. Za druhé zaměřte se na nejméně pravděpodobné (zejména nepravděpodobné) pachatele.
Tyto dvě prostá pravidla vás ve většině případů dovedou k rozluštění celého příběhu. – Nelze jinak. Na rozdíl od reálného života, totiž autor postrádá onu kouzelnou možnost, kterou bych označil jako “pan X” nebo “setkání s neznámým”. Zkrátka se vám do života připlete osoba, o které jste v životě předtím neslyšeli, ani ji neviděli a buď vás, oloupí, zabije a nebo je na vás, abyste ji jako “správní” detektivové usvědčili… A teď si ji hledejte…:-) Bez registru nebo kupříkladu udání:-) máte smůlu. Vzhledem k Sherlockově době, na registr zrovna vsadit nemůžete a udání by pro takového mistra jakým Holmes je, byla potupa… Zkrátka se snažím naznačit, že geniální detektiv, který vypatrá nezjistitelné a netušené, je sám o sobě nesmyslný koncept.
Ale proč si tuhle krásnou pohádku pro dospělé kazit?
Nakonec uznejte sami, co by to bylo za detektivku, kdyby se na konci zjistilo, že hledanou osobou je jedinec, který v celém příběhu vůbec nefiguroval a zjeví se až na úplném konci jako králík vytažený z klobouku:-) Ti, co se dnes rozčilují nad slabou zápletkou by byli první, kdo by zvolali: “Proboha, co je to za škvár!”
Žádný škvár – realita…
Filmař, spisovatel, však bohužel nemá jinou možnost, než vám všechny důležité postavy naservírovat hezky na podnosu a nechá vás si na nich smylsnout… A za to se mu posléze dostane “pěkného poděkování”:-)
Zmínil bych ještě jednu možnost a sice, že vrahem je sám detektiv, ale to už je poměrně silná káva:-)
No nic – Sherlock je pohádka, hledat v ní důmyslné racionálno je pitomost – s odpuštěním. (Snad byl alespoň nyní pochopen název mého příspěvku:-).)
Že by Holmes proniknul mezi přední akční hrdiny si také nemyslím, takže zbývá užít si film jako takový. – A já byl spokojen: 70-80%.