Sen Johna Hammonda ožívá počtvrté

Jurský svět lze nazvat důstojným nostalgickým ohlédnutím se za původním Spielbergovým Jurským parkem (1993) a následně i za jeho dvěma pokračováními. Stejně jako před třetím snímkem se i tentokrát vystřídal post režiséra. Na Johnstonovo místo usedl Trevorrow, jež se spolu s dalšími lidmi podílel na scénáři. Vědeckým poradcem ohledně vyhynulé fauny se stal opět Jack Honer, který spolupracoval na všech předchozích snímcích. Vedle mnoha nových tváří se opět setkáváme s B. D. Wongem v roli genetického inženýra.

Snímek je příjemným nenáročným letním blockbusterem napěchovaným odkazy na původní snímek, do něhož diváka ponoří autentická hudba Johna Williamse. Aktuální situace kolem dinosauří atrakce je plynule představena hned na začátku prostřednictvím rodiny posílající své dva syny na vysněný ostrov za tetou Claire (Bryce D. Howard). Dobrodružná linka je smíchána s romantickou a nezapomíná se ani na věčnou otázku etiky, tudíž si každý nalezne to své.

Masrani: „Remember why this place was made, Claire. Jurassic World exists to show us how very small we are. Very new. You can’t put a price on that.“

Ačkoli se upustilo (naštěstí) od navrhovaného křížení lidí s dinosaury, nadsazeno je vše co jen šlo. Více zubů, více ploutví, více všeho. Vyhynulé druhy nestačily, takže tu máme geneticky modifikovaného predátora ze zkumavky, vedle něhož vypadá t-rex jako mazlík na zahradu. Na své si tentokrát přišli i vodní tvorové. Dinosauří blaho dostal na starost Owen (Chris Pratt), jemuž se úspěšně podařilo přetvořit ještěry v krvechtivé mazlíčky vycvičené na pamlsek.

Jurský svět skvěle zvyšuje napětí, nejsou tu hluchá místa a dinosauři baví do poslední chvíle. Samotný film je jednou velkou barevnou atrakcí. Pozvolna gradující akce vrcholí lehce přemrštěným závěrem s dinosauřími aktéry, jež je přes hranici právě tím správným způsobem, který si nelze nezamilovat.