Sedmý syn: Dlouhé čekání, dlouhé ovace?

Je to jedno stokrát otřepané klišé vedle druhého, záběry, které každý čeká dopředu, děj, který se dá odtušit po pěti minutách a hrdinové jako by měli na zádech nápis Hodný, Zlý, Naivní apod. Věru, marně přemýšlím, co nového jsem ve filmu objevil. Příběh o vládkyni čarodějnic, která chce zničit svět a musí jí v tom zabránit její dávný milenec, poslední z rytířů svého řádu, s pomocí svého nechápajícího a nestíhajícího učedníka, který je ten jediný vyvolený, který se ještě nikdy v přírodě nevyskytl. To je fantasy otřepanina par excellence. Celý film by šikovný fanoušek vystříhal okénko po okénku ze starších fantasy fláků. Otázkou ale opravdu je, jestli zrovna tohle někomu vadí.

Mnohem horší je to totiž s výpravností a konzistencí snímku samotného. Obří rozpočet šplhající až někam ke stu mega na filmu není moc vidět a děj stále přímočaře kamsi chvátá, jakoby jen z nutnosti prošpikován povinnými zastávkami na setkání s příšerou a končí značně odbytým a useknutým finále. Košatý fantaskní svět, který obvykle odvrátí pozornost od většiny nedostatků snímku, se tu staví někde po bok starého Conana a kupodivu ani nedosahuje na barevnost Hyborie z Conana nového. Sílu rozpočtu tak pocítíme v podstatě jen v izolovaných, leč velmi povedených scénách. Především pak v té, kdy je jediné město ve filmu celkem krátce devastováno posluhovači čarodějnice, kteří se velmi pohledně mění v roztodivné stvůry. Podobné scény jsou poněkud násilně vetknuté do jinak strohého a ukecaného děje, ale netvrdím, že nestojí za to. Do toho připočtěme často nelogické jednání postav a pár děr ve scénáři. Za všechny úsměvný moment v závěru, kdy je stále relativně neschopný učedník po pár dnech výuky a jedné misi pasován na rytíře řádu a ponechán sám své praxi, ačkoliv jeho předchůdce toho uměl výrazné víc a ani po deseti letech pilného zdokonalování to k pasování nedotáhl a nakonec se ho ani nedožil.

Nemálo peněz asi stáli i celkem hvězdní hlavní představitelé. Nikdo z nich ale zrovna za srdce nevezme. Nejlíp to vypadá s uhrančivou čarodějnicí Julianne Moore a lehce zhýralým Jeffem Bridgesem, jehož vtípky ale zabírají jen z poloviny a kterému nejdřív někdo měl z huby vyndat ten tabák, který zřejmě žvýkal celé natáčení, mohl by aspoň pořádně mluvit (sorry, štve mě to už od R.I.P.D.). Proti tomu zcela průměrný Ben Barnes doplatil nejvíc na odsun premiéry, protože mezitím už jaksi trochu vyšel z kurzu. A místo Djimona Hounsoua ve vedlejší roli tam mohl stát kdokoliv.

Sedmý syn to zkrátka může schytat na všech frontách, protože nedokonalostí by se na něm dal vypihňat plný vagón, zvlášť při vzpomínce na štědrý rozpočet. Přesto se ale rozhodně nejedná o mizerný film. Ačkoliv nikde není psáno, že fantasy film nemůže být chytrý, originální a precizně natočený, žánr prostě snadno prodává dobrý vizuál a charisma hlavních hrdinů a v obojím zůstal Sedmý syn aspoň na polovině cesty. Nezadupu ho rozhodně do země, protože jednoduchý děj se dá snadno vesele užít. Hrdinové mu sice moc nepomohou, ale ani ho nepotopí a mezitím se duše milovníka fantasy opájí dračími stvůrami, hrůzoděsy a čtyřrukými válečníky, kouzly a meči a hrdinskými skoky do vodopádů. Protože i tohle pro nenáročnou fantasy zábavu v zásadě stačí. Pánbůh zaplať za ty dary…