Polednice nakonec vlastně do fantastického žánru nepatří, ale vzhledem k tomu, že jsou tuzemské žánrové vody stojaté jak křišťálová studánka, se sluší na snímek upozornit. Právě se totiž do kin dostává povedený český horor, což je v naší zemi značně exotické sousloví.
Předně je třeba říct, že s Erbenovou předlohou je snímek spojený spíše nepřímo a místo zubatého Bolka Polívky dostává tentokrát slovo psychologie. Jako připomínka titulární děsivé mytické postavy ve filmu působí spíše jen skvělá Daniela Kolářová. Přestože nemá ve snímku zas tolik prostoru, skvěle rozdmýchává tísnivé pocity z přítomnosti jistého zla a tyto pocity pak nádherně gradují celým snímkem.
Ačkoliv je scénář relativně průhledný a děj se dá brzo vcelku bez problémů odhadnout, pokusím se vyhnout veškerým spoilerům a řeknu jen tolik, že Aňa Gaislerová si střihla poměrně složitou roli a perfektně ji zvládla. Pro mě hned takhle zjara jasná nominace na českého kocoura. Snímek po celou dobu táhne a na jejím psychologickém vývoji všechno stojí. Stejné uznání si zasluhuje i Karolína Lipowská a zaujali mě vlastně i všichni ve vedlejších rolích, casting celého snímku dopadl velmi dobře.
Snímek nejlépe charakterizuje pocit nepříjemného dusna, který se při sledování naprosto zaryje pod kůži. A nejen při pohledu na vyprahlé žluté lány pole a pražící slunce v každém záběru, dusivá je i každá dialogová scéna. Jako by se ve všem skrývalo něco tajemného a nepříjemného. Jako by za slovy všech lidí zůstávalo něco nevyřčeného, jako by nic nebylo takové, jak vypadá, a idylická krajina letního venkova je jen falešný závoj, za kterým něco číhá. Ten pocit, že se musí brzy stát něco strašného, jen nevíte kdy a co. A od tohoto tušení je pak už jen krůček k opravdovému děsu v hororových scénách.
Těch ve snímku není zas až tak moc, vše je postavené spíše na nepříjemných pocitech, ale dojde i na klasické hororové lekačky a vysloveně hororové finále. A ačkoliv jsou lekačky ve většině případů vcelku průhledné, nemohu popřít, že se mi v některých okamžicích zježily možná i chlupy v nose.
Tím se dostávám i k záporům snímku. Do hororového spektra nepřináší nic extra objevného a snad s výjimkou silného finále spíše vyvolává nepříjemné mravenčení než prvoplánový děs. Zůstává otázkou, jestli to opravdu vadí, nebo je to spíš jen škraloup pro ortodoxní hororáře. Rovněž by se dalo polemizovat i o uvěřitelnosti překotného psychologického vývoje hlavní postavy na základě prožitých událostí a zda to v této souvislosti chtělo ještě nějakou úpravu scénáře, ale ani to mi nepřijde jako vyloženě zásadní problém.
Jedno se musí totiž Polednici jako hororu přiznat, a to fakt, že v našich poměrech je zcela bezkonkurenční. A obstál by i v případě, že by nebyl osamoceným zástupcem žánru. Sice jsou tu i jiné sympatické vlaštovky jako třeba krátký film Lesapán, ale tak kvalitně zpracovaný celovečerní horor u nás bychom hledali možná až u Spalovače mrtvol. Jestli váháte s utrácením peněz za českou produkci, v tomto případě by byla chyba to neudělat.
| 85% |
|
