James Wan platí za eso hororového filmu a cokoliv stvoří, to promění ve zlato. A ačkoliv se může někomu zdát, že to poslední dobou seká jak Baťa cvičky a stále dokola diváka vodí do strašidelných domů, hodnocení jeho snímků mluví zatím stále v jeho prospěch. A se sequelem tři roky starého hitu V zajetí démonů pouze pokračuje ve vítězném tažení.
Filmová adaptace Warcraftu budí pozornost už dlouhou dobu, a nejen mezi fanoušky světově rozšířené onlajnovky. Očekávalo se od něj (nebo se spíš doufalo) nejen zlepšení reputace filmů podle počítačových her, ale i nějaké to nakopnutí skomírajícího filmového žánru fantasy, kde se opravdu kvalitní kousek už nějaký čas neurodil. Splnil Warcraft: První střet očekávání?
Když pomineme prozámořský ústřel, na který by všichni tvůrci asi rádi zapomněli, přišli Návštěvníci 3: Revoluce osmnáct let po regulérní dvojce, což je sakra dlouhá doba. Doba se změnila, herci zestárli, změnilo se i publikum. Přesto se ti dva na plátně snaží mlet stále to svoje. Do jaké míry se jim to daří, záleží samozřejmě do značné míry na tom, jaký komediální vkus má návštěvník, který si lupen do kina zakoupí, nicméně ani nostalgie nedokáže zakrýt fakt, že tohle není pokračování, které by navrátilo legendě slávu.
Magneto (Michael Fassbender) žije se svou ženou a dcerkou kdesi v Polsku a úspěšně se mu daří tajit, že má superschopnosti.
Raven (Jennifer Lawrence) se ve Východním Berlíně setkává s Nightcrawlerem.
Profesor Charles Xavier (James McAvoy) spolu s dalšími X-Meny nadále provozuje univerzitu pro mutanty.
V Káhiře se probouzí deset tisíc let starý, neporazitelný a nesmrtelný mutant (Oscar Isaac), uctívaný dávnými civilizacemi coby bůh, s plánem zničit a ovládnout svět.
Už třetí Kapitán Amerika, jeden z nejsilnějších tahounů celého Marvelu, začal drtit kina po celém světě. A přichází vlna neodbytných otázek. Je Steve Rogers pořád panic? Kdo konečně Giant-Manovi přihraje tu sladkou tyčinku? Může být tetička May ještě mladší? A vyhraje tentokrát padouch? Jo, to byste chtěli vědět…
Oficiálně je Kniha džunglí v režii Jona Favreaua (Iron Man, Kovbojové a vetřelci) adaptací povídky Rudyarda Kiplinga, inspirovanou Disneyho stejnojmenným animovaným snímkem z roku 1967. Víceméně jde ale o Disneyho remake onoho animovaného filmu, pouze s pár změnami, které ho o trochu víc přibližují Kiplingově předloze. Zároveň jde o něco, co tu už dlouhé roky nebylo – nefalšovaný velkolepý dobrodružný RODINNÝ film, jenž dělá čest svému žánru a má velkou šanci stát se dětskou klasikou, která může mít za pár let podobný status, jako má dnes například Nekonečný příběh nebo E.T. – Mimozemšťan.
Už vám někdo ustřelil nohu, ruku a udělal díru do hlavy? Už z vás někdy manželka udělala polovičního robota? Skočili jste někdy ze vzducholodě, abyste unikli šílenému telekinetikovi? Ne? Tak rychle naskočte, protože tenhle vlak nebrzdí!
Chtělo by se říct, že dobrodružné pohádkové fantasy Lovec: Zimní válka volně navazuje na čtyři roky starý snímek Sněhurka a lovec (kde Sněhurku hrála Kristen Stewart), ale není to tak jednoduché. Tenhle film, vyprávějící příběh oné vedlejší postavy lovce (Chris Hemsworth) je totiž částečně pokračováním Sněhurky a lovce a částečně jí dějově předchází.
Čarodějnice je velmi nepodobná většině současných hororů, které se poslední roky objevují v našich kinech. Jde totiž o horor ze staré školy, psychologický, sázející na atmosféru a nikoli na lekačky doprovázené hlasitými zvuky. Je cílená na náročnější diváky než všechny ty nedávné filmy s démony, duchy a prokletými domy, je umělečtější a poměrně málo okázalá. Díky tomu je značně sympatická, nicméně sympatie k doporučení nestačí. Ukazuje se totiž, že všechny ty výše zmíněné přednosti jsou pro Čarodějnici zároveň její metlou.
Asi nemá smysl oznamovat, že se přítmím multikin prohání jeden z nejočekávánějších velkofilmů letošního roku – o ničem jiném se na popkulturní scéně v posledních dnech ani nemluví.