Poslední doba komiksovým adaptacím docela přeje a takové studio Marvel si může mnout ruce. Ač pod tuto stáj spadají i komiksoví X-meni, ve světě filmu se nacházejí pod značkou 20th Century Fox. Značka X-Men, vybudovaná kolem mutantů, pak od začátku nabrala směr k trochu vážnějšímu podání. To slibuje i nový snímek z této série, Wolverine.

Teda páni! Jak tam ti roboti s těmi Kaiju zametali! Bum a prásk a pak robot sek a říz a Kaiju řev jak hrom a bum bum! Ne, máte pravdu. Takhle by to nešlo. Honem zavírám dýchavičně nadšené dítě v sobě tam, kam patří, a zkusím vám vylíčit, jak to tedy dopadlo, když malý kluk v těle mexického režiséra dostal pořádný pakl peněz, aby si mohl veřejně hrát prastarou hru „na roboty a příšery“.

Colin se vykoupal, provrtal dno vany, odstřihl si konce víček a zkontroloval svého osobního šéfkuchaře Nicolase, zda už chytil úhoře žijícího v kohoutku. To vše za pomoci věrné šedé myšky. A pak už přišel Chick; kamarád a hlavně fanatik do superhvězdy filozofie Jeana-Sol Patra. A tehdy dojde k strašlivému zvratu – Chick se totiž zamiloval a Colin chce ten opojný pocit zažít také…

Jerry Bruckheimer vie, že z jednej úspešnej frančízy človek živý nie je, a tak sa už niekoľko rokov snaží k Pirátom z Karibiku pripojiť bračeka, ktorý by sa im čo do finančnej návratnosti prinajmenšom vyrovnal. Lenže… ono sa mu to akosi nie a nie podariť. Či už išlo o animované morčatá v G-Force, vlasy Nicolasa Cagea v Čarodejovom učňovi alebo o manipulovanie s časom v Princovi z Perzie, neboli tržby nikdy dostatočné na to, aby si aspoň jeden z týchto filmov vyslúžil pokračovanie a stal sa zavedenou značkou. Koho by to nefrustrovalo, všakže? Toľká snaha, a výsledok nulový.

Tak nám pokousali prezidenta, paní Müllerová. A taky spoustu dalších. Jsou nějak při chuti. A kdopak? No zombie přeci. Mám takovej pocit, že z tohohle bude pořádná mela. Z tohohle bude možná i světová mela. Dejte na má slova… No, tak na ta slova došlo. Lidi vs. Zombie, ultimátní match, kde ohnilci hrajou pořádnou přesilovku. Ale živáci mají zase hvězdný tým Brad Pitt – Marc Forster.

Před sedmi lety se Bryan Singer pokusil restartovat filmového Supermana. Ten pán byl do té doby na vzestupu, ale na rodinném stříbře společnosti DC si vylámal zuby (ne, že by natočil špatný film, prostě jen nevydělal.) a dodnes se do staré formy nevrátil. V Hollywoodu si asi řekli, že byla chyba svěřit Supermana někomu, kdo si nahonil body u Marvelu… Takže aktuální restart série mají na triku dva největší odborníci na DC v současném Hollywoodu (ne že by jich bylo víc).

Když Abrams před čtyřmi roky restartoval Trekovskou franšízu, bylo to nablýskané, oslnivé, svěží a sexy. I když kvůli lens flare člověk občas vůbec nic neviděl. Posunutí charakterů do jiných úrovní, snesitelné zařazení rasových stereotypů a vyřešení Spockovy sexuality nám nicméně zatemnilo zraky natolik, že jsme byli ochotni filmu odpustit, kolik v něm toho nedává smysl a že z dolary naplněného bazénu Gena Roddenberryho je podle sousedů po nocích slyšet pláč. A teď je tu sequel, který podle všech zákonů vesmíru, Care Bears a nejjednoduššího modelu projektové rentability prostě musel přijít. Zase to vypadá sexy, svěže, oslnivě a nablýskaně. Ale ten smysl, ten smysl…

Bezpochyby do role jedné z největších kinoudálostí nejen letošního jara se se sebestředností sobě vlastní dopasoval třetí díl adaptací příběhů oblíbeného komiksového hrdiny ze stáje Marvel, Iron Mana. Hned po prvních promítacích týdnech je jisté, že na magickou miliardovou hranici tržeb železňák dosáhne levou zadní tryskou. Hype, masové nadšení, návštěvnost samozřejmě podporují, a kolem Iron Mana se ho rozprostírá poctivá dávka. Pozn. – předpokládám, že většina z vás film již viděla, těm, kteří se k jeho zhlédnutí teprve chystají, hrozí nějaký ten spoiler, ačkoliv se jich budu snažit vyvarovat.

Co se vlastně chce po posledním dílu trilogie? Nemusí být už nutně větší, protože to splnila dvojka. Nemusí budovat charaktery, protože to udělaly oba předchozí díly. Nemusí ani rozvádět nové myšlenky a principy – stačí, když smysluplně sklene části předchozí… Tak na všechny tyhle blbosti zapomeňte. Vezměte svoje očekávání, vynásobte ho deseti, na okraj rovnice si připište Shanea Blacka neboli mistra hlášky a taky chlapa, jemuž vděčíme za definování žánru akčních buddy filmů, a posypte to celé kokainem. Jediný Stark, kterého nezajímá zima, je zpátky.

Aneb jak to dopadne, když se sólista Tom Cruise střetne s Falloutem, designový megaloman dostane od studia, co natočí všechno, velký rozpočet a namátkou si z papírové škatule popsané černým fixem Prvky sci-fi vytáhne sedm kartiček, z jejichž koláže uplácá pískový hrad a na jeho nejvyšší věžičku hrdě zapíchne vlaječku Příběh.