Důležité je, že film je francouzský a že vznikal převážně ve Francii, kam se Mark Osborne kvůli práci na něm přestěhoval i s celou svou rodinou. Přítomnost amerického režiséra nominovaného na Oscara na něj však měla pozitivní vliv – pracovali na něm scenáristé a výtvarníci z Los Angeles, finální fáze animace probíhala v Montrealu, anglického dabingu se zúčastnily samé herecké hvězdy a hudbu pro film složil Hans Zimmer. Zároveň jde ale pořád o prakticky nezávislou francouzskou produkci a výsledný tvar je působivým mixem amerického a evropského animovaného filmu, který funguje mimořádně dobře.

Základem je tedy příběh dívenky, která se na začátku letních prázdnin přestěhuje s maminkou do velkoměsta, aby mohla docházet na prestižní školu. Ambiciózní máma má pro ni totiž připravený detailně propracovaný životní plán a striktně vyžaduje, aby se ho její dcerka držela. Té ale příliš nevoní strávit celé léto v učebnicích a přísném režimu a místo toho se skamarádí se sousedem – excentrickým a tak trochu bláznivým dědulou, který po večerech pozoruje hvězdy a přes den na zahradě spravuje letadlo.

Právě on ji seznámí s putováním Malého prince, a zatímco v první polovině filmu slouží jeho příhody zejména k ilustraci situace hlavní hrdinky a k hrátkám s významy, v polovině druhé se vyprávění překlopí do něčeho o poznání akčnějšího, epičtějšího, dramatičtějšího, nesmírně dojemného a překvapivě funkčního, co lze brát jako velmi poetické protnutí pohádky s realitou, v němž se zračí upřímný vztah tvůrců k Exupéryho předloze. Samozřejmě se nabízí lecjaké interpretace, ale do těch se pouštět nebudu – jednak nechci prozrazovat moc, a také mám pocit, že Malý princ i jeho autor by mnohem spíš ocenili dětsky fantazijní přístup k filmu, než dospělácký pohled na věc, nutící všechno vykládat natvrdo.

Výtvarné pojetí filmu je krásné, ačkoli hlavně zpočátku Malý princ hodně připomíná standardní 3D počítačově animované americké snímky od Disneyho nebo Dreamworks. Výrazně ho však oživují pasáže, při nichž se cituje z knižní předlohy, jejíž ilustrace jsou převedeny do fázové animace, jež kombinuje počítačovou a ruční pookénkovou animaci, využívající převážně papír. Po řemeslné stránce filmu není co vytknout, má slušné tempo, hudba šlape, zápletka je poutavá. Kromě toho má ale i skvěle napsané postavy, bravurně pointovaný a nepříliš předvídatelný příběh, a vůbec to, jak se jeho tvůrci poprali s adaptováním slavné knížky a s jejím odkazem, je prostě skvělé.

Na škodu je akorát to, že události v první polovině se přeci jen trochu vlečou (zvlášť ve srovnání s polovinou druhou), a že některé citáty a ponaučení z knížky se tu opakují až příliš často, hlavně aby je všichni pochopili. Z předlohy si pak filmaři vybrali hlavně to, co se jim hodilo do krámu, a přestože toho je docela dost a nic vyloženě zásadního nechybí, musely být vynechány např. některé postavy (třeba Zeměpisec a Pijan), čímž je film ochuzen o některé zajímavé myšlenky, zas si to ale vynahrazuje jinými.

Malý princ se rozhodně řadí k nejlepším animovaným filmům roku, a ačkoli nedosahuje na genialitu pixarovského snímku V hlavě, i tak si zaslouží maximální pozornost. Stejně jako on totiž představuje bravurně vyprávěný, skvěle vymyšlený, důsledně propracovaný a s láskou a pečlivostí dělaný animák, na který by měly chodit nejen děti, ale i dospělí, a to nikoli pouze jako doprovod. A ačkoli to obvykle nedělám, tak tentokrát musím pochválit i český dabing, který je opravdu zdařilý.

Tuto recenzi, stejně jako další články nejen o sf&f titulech, si zájemci mohou přečíst na autorově blogu.