Legendární parta

Právě rozpustilý Jack Frost, který vládne zimě a všem jejím náležitostem (poroučí větru, sněhu, mrazu), nepamatuje si nic od chvíle, kdy jej Měsíc udělal, kým je (a od té doby k němu několik set let nepromluvil), a není v povědomí dětí dostatečně natolik, aby jimi byl viděn, je hlavním hrdinou příběhu. Na jeho počátku stojí povstání Bubáka, jehož Strážci „uklidili“ kvůli řádění ve středověku. Tak trochu Voldemortovský typ se nyní rozhodl Strážcům a jejich „královstvím“ znovu zatopit a zničit Velikonoce i Vánoce, sny změnit na noční děsy a zbavit trhání zubů odměn. (Teď přijde největší morální poselství filmu:) Čím více totiž zapomínáme na své hrdiny, na prostou radost ze života, tím více strach, Bubák zpod postelí, sílí. Proto vyvolil Měsíc nového strážce, Jacka.

Na první pohled je zřejmé, že tyhle hrdiny známe trochu jinak. (Tedy, pokud je známe – docela by mě zajímalo, nakolik mají naše ratolesti, na něž je film zaměřen více, než třeba nedávný Raubíř Ralf, zažité postavy Sandmana a Víly Zuběnky, nebo třeba titulního Jacka Frosta.) V adaptaci knihy Williama Joyce uvidíme Santu Clause, ve filmu nazývaného Sever, v podobě potetovaného kozáka se šavlemi či Velikonočního zajíce klokaní velikosti, s bumerangem a drsňáckými hláškami (které v originálním znění dávkuje Hugh Jackman, chjo), a ti určitě nevypadli z nevinných představ dětiček. Rozhodně však neprošli procesem „zcoolovění“ na škodu, v takovéto podobě můžou snáze do akce.

Té je ve filmu poměrně dost, v jedné z týmovějších bojových scén si divák dokonce vzpomene na květnové Avengers – každý z hrdinů má svoje speciální schopnosti, s nimiž umí snímek dobře zacházet. Díky akcím, sympatickým postavám a jejich interakcím (Zajíc a Frost se nesnáší, Santa má rád všechny…) má tak Legendární parta nenudící tempo. Rozhodně si však měli tvůrci v čele s režisérem Peterem Ramseyem, pro něhož je to první celovečerní zkušenost, a producentem Guillermem del Torem, během přípravných prací více ujasnit, kdo je primární cílovou skupinou. Pro děti je film přespříliš neuchopitelný a místy i temný, pro dospělé naopak infantilní, teenageři jej budou ignorovat.

Přestože však v ději nedojde k zásadním či originálním zvratům, přestože Legendární parta ve svém moralizování možná až přespříliš tlačí na pilu, přestože je finální zvrat klišé až bída, přestože 3D filmu je (kromě poletujících vloček) spíše průměrné a tedy zbytečné, a dokonce i přes jistě kvalitu snižující český dabing (jemuž v dobrém vévodí Bubákův hlas – Michal Dlouhý), jde, jakožto i v rámci filmografie studia DreamWorks, o nadprůměrný snímek a dokonce i lehké překvapení.

Jsem si však jist, že pravděpodobně nemá šanci nabrat status „tradičního Vánočního filmu“, který si budeme rok co rok pouštět doma na obrazovkách.

A Oscara za Nejlepší animovaný film Disneyovskému Ralfovi nejspíše také nevytrhne.

Josef Horký (zástupce šéfredaktorky)

josef.horky@fan­tasyplanet.cz