Kick-Ass jako film

Ultranásilný cynický komiks z pera Marka Millara reflektující superhrdinský mýtus přetavený do audiovizuálního média. Stylová dekonstrukce maskovaných hrdinů aneb Strážci pro generaci odkojenou MTV, YouTube a MySpace/Facebook.

V poslední době jsou komiksové filmové adaptace stejně populární jako knižní. Při téhle příležitosti si dokonce vydavatelství Marvel založilo vlastní filmovou divizi Marvel Studios. Z Marvelovské stáje pochází i čtenáři vřele přijatý komiks Kick-Ass (u nás vydán jako Kick-Ass: Nářez), který byl z důvodu zaměření na dospělé čtenářské publikum vydán pobočkou Icon. Režisér vydařeného, ale nedoceněného Hvězdného prachu Matthew Vaughn se netajil s tím, že mu Kick-Ass padl do jeho filmařského oka. Netrvalo dlouho a práva byla zakoupena a tvůrci komiksu Millar a Romita naloděni spolu s připraveným produkčním týmem. Ansámbl sestaven za účelem produkce oslňujícího superhrdinského filmového pastiše ale narazil na problémy s financováním. Velkým studiím se nelíbil přehnaný obsah násilí stejně jako příliš mladiství představitelé. Vaughn se nenechal odradit nepřízní osudu a pohlavárů produkčních společností a do svého nového projektu investoval vlastní prostředky.

Dojemný až pohádkový příběh z prostředí moderního Hollywoodu, kterému už jenom chybí šťastný konec. I přes kontroverzní povahu a ne-tak-zcela vlažné přijetí (pro info: Rotten Tomatoes 76%, Metacritic 66%) se doposud snímku podařilo vydělat téměř trojnásobek rozpočtu. Kick-Ass představuje vskutku zvláštní úkaz, jelikož se jedná o film točený v rámci hollywoodského systému, ale tvůrcům se podařilo obejít několik jeho zákonitostí. Jednou z nejvýznamnějších je paradox recipientů. Kick-Ass, snímek produkovaný systémem pro mainstreamového diváka, ve své podstatě není vůbec mainstreamový. Kouzlo filmu spočívá i v jeho menšinové glorifikaci určitým okruhem popkulturních diváků, díky kterým má naběhnuto na kultovní status.

Příběh ve velké míře kopíruje komiks. Přirozeně, vzhledem k transponování do jiného média, v kterém platí jiné zákonitosti, byl scénář v jistých bodech výrazněji modifikován. Aby příběh lépe fungoval na stříbrním plátně, byla upravena subdějová linka s Big Daddy a Hit-Girl, jmenovitě příběh Big Daddyho a jeho hlavní motivace odpovídají schématu superhrdinských příběhů. Kick-Assův nemesis, Red Mist, byl zosobněn mladším hercem a dostal více prostoru. Hlavní dějové linie s Kick-Assem/Davem Lizewskim prošla kosmetickou úpravou a Millarův cynizmus byl ohoblován na většinovým publikem tolerovatelnější úroveň. Na změny provedené v příběhu existují legitimní argumenty a v porovnání s předcházející adaptací Millarova díla (Wanted) mluvíme o velkém úspěchu. Vaughn přidal do původního příběhu spolu s Jane Goldman několik vlastních nápadů, poskytujíc tak vlastní filmovou interpretaci původního Millarova komiksu.

Po premiéře nahradí plakáty sexbomb visících v pokojících adolescentů plakát Hit-Girl, jelikož ona je ve skutečnosti hlavní postava filmu. Původně vedlejší dějová linie o bojujícím otci s dcerou se ve filmové adaptaci dostává na první místo. Právě třináctiletý zázrak jménem Chloë Grace Moretz zanechá v paměti nesmazatelnou stigmu. Ve snímku exceluje ve třech klimaktických pasážích, především díky grotesknímu násilí, které páchá na urostlých dospělých chlapech. Obzvlášť finálová konfrontace vzbudila vlnu negativních ohlasů z řad příslušníků asociací rodin.

Režisér dává divákům explicitněji na srozuměnou, že sledují superhrdinský pastiš, i prostřednictvím změny původního kostýmu Big Daddyho na kostým podezřele připomínající Batmana. Napodobování mluvy Adama Westa z doby, kdy si na sebe navlíkal batmanovský obleček (1966), Nicolasom Cagem taky nenechává příliš prostoru pro fantazii. Vícerá dogmata superhrdinského kánonu jsou mnohem explicitněji předvedeny právě ve filmovém zpracování, což má za následek cílenou šablonovitost, jež bohužel může u většiny nepoučených diváků (rozuměj osob neznalých superhrdinského kánonu) vzbudit dojem superhrdinské parodie nebo něčeho, co by mohlo být házeno do jednoho pytle se zrůdností typu Superhero Movie.

Ústupek masovému divákovi pocítí fanoušci na radikální minimalizaci typického Millarova cynismu. Kupříkladu dějová linka v centru s Kick-Assovým objektem zájmu, Katie Deauxma, přešla z cynického pólu do romantického protipólu a z Katie-mrchy se rázem stala Katie-sladké zlatíčko. I v tomhle případě by se daly najít pádné argumenty (viz Peter Parker & Mary Jane Watson schéma), jenomže po hlavním chodu stylového násilí, krutých bonmotů a dekonstrukce superhrdinského mýtů si na dezert v podobě osudové lásky (aneb outsiderský šprt získá lásku královny plesu) dáte zajít chuť. Ve výčtu rozdílů mezi filmem a komiksem bych mohl pokračovat, jelikož jsem během projekce listoval komiksem, od rozsáhlejších chirurgických zásahů do děje až po kosmetické detaily jako absence šňupající Hit-Girl s plamenometem v báglu Hello Kitty či elektrod na varlatech Kick-Assa; je to všechno stále snesitelnější než přeslazená romantická limonáda.

Když už se tolik mluví o násilí, Vaughn zachoval millarovského ducha komiksu a na stříbrné plátno transponuje enormní dávku předimenzovaného a učebnicového komiksového násilí. Režisér umožnil svému vnitřnímu tarantinovskému dítěti se vyřádit bez toho, aby se musel uchylovat k autocenzuře animovanými sekvencemi (jedna animované sekvence režírovaná kreslířem původního komiksu, Johnem Romitou, Jr. se ve snímku nachází, ale jenom jako flashback objasňující původ Big Daddyho). K decentnímu zjemnění násilí přispívá mnohdy hravá a veselá hudba (Bad Reputation od Joan Jett a The Blackhearts známá z kultovního seriálu Machři a šprti nebo skvěla napasován track Omen od Prodigy), fyzicky nereálná akce a místy až taneční choreografie. Hojné využívání estetiky videoklipu prostřednictvím frenetické kamery a stroboskopického střihu pak jenom představují třešničku na dortu. Svým půvabem překvapí i invence režiséra například při scéně mučení, kdy byl za účelem vyvolání stroboskopického efektu použit skutečný stroboskop, jenž v rukách Hit-Girl představuje vskutku působivý a trendy způsob exekuce.

Do hlavní role byl obsazen Aaron Johnson, známý jako Charlie Chaplin ze snímku Rytíři ze Šanghaje, mladý Edward NortonIluzionisty a John Lennon z biografického snímku Nowhere Boy. Komiksový Dave Lizewski disponuje spíše árijskými rysy, zatímco filmový Dave židovskými (když židovskou komedii, tak coenovský Seriózní muž). Jelikož většinu času běhá v kostýmu a většina herců je židovského původu, jde o zanedbatelný postřeh. Johnsonův herecký výkon nekompromituje naturel svého komiksového protějšku. V úloze Big Daddyho se objeví Nicolas Cage, který nastoupil cestu rehabilitace herectví a své image. Cageovo temné období zřejmě skončilo, herec pokračuje v trendu, který započal ve snímku Proroctví. Jeho herecký projev coby Damon Macready/Big Daddy představuje protipól vůči travestii, kterou předvedl jako Ghost Rider. V kostýmu Red Mist se objeví tínedžerský idol známý jako McLovin (občanským jménem Christopher Mintz-Plasse), jenž si udržuje svou auru z apatowských snímků. Co naplat, všechny herecké výkony zastiňuje Hit-Girl v podání Chloë Grace Moretz, bez komentářů, nutnost vidět. http://www.videogamesblogger.com/…ideogame.jpg

Kick-Ass představuje výjimečný úkaz, možná i fenomén v mainstreamové kinematografii, do které ani nepatří. Někdo ho může považovat za hezky zabalenou snůšku superhrdinských schémat a šablon, jiný ho můžou podrobit akademické pitvě (při níž by objevil už latentně incestní vzath Big Daddyho a Hit-Girl či implicitně pedofilní podtext subdějové linie s Hit-Girl (lolita komplex)) či socio-politická analýze voyeurizace násilí. Tak nebo onak, Kick-Ass je třeba vidět ještě předtím, než čas ukáže jeho skutečnou hodnotu a než stane na oltáři kultovních filmů, nebo shnije v žumpě popkultury. A taky ještě před jeho hlavním letošním konkurentem Scottem Pilgrimem.

Martin Kudláč (redaktor)

martin.kudlac@fantasyplanet.cz

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

2 komentářů

  1. Mno ony jsou ty “drastické zásahy do děje” ve finálních fázích dány hlavně tím, že v době, kdy šel vaughnův film do postprodukce se teprve chystal poslední díl comicsu k tisku. A Millar se s Vaughnem dohodl, že oba dojedou finiše dle toho, jak to cítí.

  2. pro mně absolutní bomba, tak dobře jsem se u filmu už dlouho nepobavil

Zveřejnit odpověď