Šest let to trvalo, než se zpěvákovi metalové kapely a jeho dvěma kámošům podařilo sehnat prachy na úlet, který jednoho z nich napadl ve snu. Měsíční náckové, létající talíře, prezidentka USA a Udo Kier. Zní to jako slátanina, trailery nenasvědčovaly ničemu jinému, než že tu bude slátanina, a nyní, když jsme ten spektákl konečně na vlastní oči viděli, můžeme směle konstatovat – ano, je to slátanina zvící prasete. Ale utrazábavného, šíleného, alkoholového, zdrogovaného, duhového prasete, které létá ve vesmíru v kabrioletu.
 |
Náckové. V posledních (nejen) 20 letech pop-kulturní fenomén sui generis. Nejpopulárnější asi v Indym, který je katapultoval na úroveň největších arcipadouchů všech dob (Kálí byla fajn, svastiky tam asi taky někde byly, ale na tyhle kluky neměla), spolu s možná nestrašidelnějším náckem, jaký kdy v krajinách filmového plátna chodil – Ronaldem Laceym. Ten člověk je monstrum.
Díky fašounské náklonnosti k okultismu se z nich také stala ideální rekvizita žánrová (z čehož těžil třeba Hellboy) a „díky“ všem reálným hrůzám a prolité krvi i nežánrová (mrazivý Spiegelmanův Maus). A neměli bychom zapomínat, že i ta banda incestníků z Vangerovic rodiny, kterým dala minulou zimu už podruhé do huby slečna Salanderová, měla nahoře na stromečku hakenkreuz.
Nazis Lunaris
Ale k filmu. Na konci války, ale nejspíš předtím, než pancharti rozstříleli Hitlerovi držku v divadle, skupinka SSáků emigrovala na odvrácenou stranu měsíce, kde si vystavěla základnu ve tvaru hádejte čeho. Přes 70 let zůstávala nepovšimnuta a fašouni se vesele množili díky výběrovým sňatkům párů s nejkompatibilnější genetikou. Takhle to šlo až do roku 2018, kdy na měsíci přistál první černoch, James Washington (Christopher Kirby, měl štěky ve dvou posledních Matrixech), jako vyslanec prezidentky Spojených států… Taky cítíte ten závan sci-fi?
Samozřejmě je zajat, předveden před měsíčního Führera (ikonický Udo Kier), jehož jméno zní, jako když si německá žába prdne, který je patřičně zhnusen, ale podčlověkovi se i tak povede zdrhnout – efektním zpomaleným skokem z plošiny, což je první a poslední využití nízké lunární gravitace v tomto filmu, pak už to nikdy nikoho nenapadne. Ale pohádku o tom, jak šla fyzika na vandr, si povíme později.
Zatímco je černý pasažér naháněn po základně, seznamujeme se s dalšími postavami – expertkou na Zemi a naivní humanistkou Renatou Richter (půvabná německá kráska Julia Dietze, která se mihla třeba v Kobře 11), jejím otcem, šíleným zbraňovým vědcem (Tilo Prückner neboli kdysi dávno netopýrák z Nekonečného příběhu – vypadá tu skoro stejně) a Klausem Alderem (Götz „Jsem-germán-jak-poleno“ Otto, jedna Bondovka a dávný techno-punkový Beowulf s Christopherem Lambertem), který se má stát příštím měsíčním vůdcem, ale netouží po ničem jiném, než napadnout Zemi. Což vázne na problému, že jedna klíčová součástka ke zprovoznění ultimátního doomsday machine šílenému vědci chybí – právě ji se trojlístek Adler, Richterová, Washington vypraví v létajícím talíři na Zem získat. Podčlověk je předtím ještě vylepšen na člena plnohodnotné rasy chemickou sloučeninou, z jejíhož názvu na etiketě jsem skoro umřel.
Vedle nácků hraje druhé housle ještě linie s afektovanou prezidentkou USA (v podobě Stephanie Paul) a její rujnou PR manažerkou Vivian Wagner (Peta „Femme fatale“ Sergeant), která se má postarat o její znovuzvolení, k čemuž využije propagandu našich dvou měsíčních fašounů, kteří jí zrovna padnou do ruky.
Soumrak bohů
Timo Vuorensola dokázal v podstatě nemožné – se zlomkem peněz natočil podívanou, která vypadá draze, hollywoodsky a přitom se zakládá na tak stupidním, infantilně zábavném námětu, že by na to prachy nepřiklepl možná ani Universal. Triky, především vesmírná bitva a meteorický blitzkrieg, jsou na slušně soudobé úrovni a pomáhá jim fakt, že celý film je laděný do retro stylu, především steam-punková nacistická technika.
Řežba ze Serenity, ať si Pomsta Shitů laskavě trhne, zůstává nepřekonána, ale dívá se na to výborně, především kvůli stylizaci jednotlivých vesmírných lodí – ať už nacistické létající talíře, „mateřské lodi“ v podobě vesmírných zeppelinů nebo i plavidla, kterými odpoví Země. Garantuji vám, že střílet ISS paprskometem hned tak někde neuvidíte.
Obsazení by samozřejmě mohlo být lepší, ale přiznejme si, vzhledem k tomu, o jakou látku se jedná, mohou být tvůrci rádi, že ukecali vůbec někoho. Peta Sergeant a Götz Otto tedy sedí na prvních pryčnách jako králové kurníku a největší příběhoví tahouni, Udo Kier následuje hned za nimi, protože jeho přehrávaný kašel mě ke konci už vážně otravoval. Plejboj Christopher Kirby se se svým vybělením a rolí hlavního komediálního prvku popasoval bez problémů a hvězdička Julia Dietze si drží výraz zapálené husičky, které nacistickou ideologii tak úplně nepochopila, až do hořkého vystřízlivění.
Umfassend Systematischen Bindung
K smrti nesnáším v současnosti nadužívanou frázi o vypínání mozku; takže ne, nevypínejte ho. Naopak se po plátně rozhlížejte a pátrejte v pozadí jednotlivých scén, kde autoři občas schovali nějaký ten bonbónek. Už od prvního momentu je s divákem hrána docela rovná hra. Když začnou ve vzduchoprázdnu svištět kulky, je každému jasné, že fyzika v tomhle vesmíru se zapíná a vypíná knoflíkem na zdi. Už zmíněná lunární gravitace se chová, jak se zrovna komu hodí, vakuum zdraví příliš neškodí a tamtéž vás rozhodně všichni uslyší křičet. O nic ale v zásadě nejde, hardcore sci-fi nikdo nečekal.
Co poněkud skřípe v soukolí, je snaha dorvat všechno za každou cenu do humorného extrému, což se někdy nedaří, a jakési pseudo-idealistické poselství, vyeskalované až v úplném závěru, které ve filmu nemá absolutně co dělat. Poslední záběr vás ale zase zvedne za pačesy ze židle, protože tohle pokračování byste si sakra nechali líbit.
Celkově, pokud vás zasáhla marketingová kampaň a hype kolem ní, pak jste patrně (jako já) předem věděli, že se tento tvůrčí úlet zařadí do knihovny vašich guilty pleasure a během sledování budete střídavě hulákat smíchy, střídavě řvát: „Jo, dejte mi víc! Dejte mi víc!!“
A pokud ne, abych se tak vrátil k prvotní metafoře s prasátkem, jehož úroveň úžasnosti je dalece přes 9000: There are nazis in the space, your argument is invalid.
Dejte mi tři takové snímky ročně a nebudu si už stěžovat.
Na filmy.
Režie: Timo Vuorensola
Scénář: Johanna Sinisalo, Jarmo Puskala, Michael Kalesniko
Premiéra ČR: 12. 7. 2012
Hrají: Udo Kier, Julia Dietze, Tilo Prückner, Christopher Kirby a další
Spousta dalších filmových a seriálových preview a recenzí
Martin Kužel (redaktor)
martin.kuzel@fantasyplanet.cz
viděl jsem na FFku a bylo to skvělé
myslím, že tohle bude mít asi nejednoznačné přijetí.. pro mě, i přes docela pěkné trikové záběry, které vyšly překvapivě levně, nevtipná nuda.
myslím, že tohle bude mít asi nejednoznačné přijetí.. pro mě, i přes docela pěkné trikové záběry, které vyšly překvapivě levně, velmi vtipná bomba.
Ombak_Penari
Nakonec to bylo docela dobré, s ohledem na okolnosti vzniku takřka výborné. Nijak zvlášť jsem ale nepobral většinu vtipných okamžiků a Christopher Kirby mě iritoval od začátku až do konce.
A to já byl spokojený od začátku do konce. Je tedy fakt, že jsem k tomu nekriticky přistupoval už posledních pár let a nějakým tím eurem tvůrcům také přispěl. Prostě film beru jako komunitní nadšenecký projekt. A jako fanoušek Star Wrecku jsem prostě nemohl být zklamán. Páni tvůrci jednoduše dokázali, že kdo opravdu chce, ten může film natočit. Ale možná jsem, vzhledem ke specifikému vzniku, jen tolerantnější než u velkostomilionových spektáklů. Iron Sky se zcela otevřeně a od samého počátku nebere vážně – a je to férově přiznané. Zde má smysl hledat logiku a fyziku asi jako… u F.Kotlety. Jen bych ještě připodotknul, že o hudbu se postarali slovinští Laibach (A druhý teaser s B-Machine byl dokonalý) a s příběhem pomohla finská SF spisovatelka Johanna Sinisalo.
Bavily mne i metafórky, jako snad nejklasičtější parodovaná scéna internetu (Pád Třetí říše), či právě závěrečná finální vesmírná bitva s útočící ISS v čele (Ta u tvůrců Star Wrecku prostě nesměla chybět). Já byl spokojen, nadšen a BD, jež by mělo vyjít v listopadu, si určitě ujít nenechám. Mimochodem, dnes byl Iron Sky zmíněn i v hlavní zpravodajské relaci ČT… Spadla mi čelist.
standa.e
já byl taky spokojen,velmi dobře jsem se bavil
Mi se to taky líbilo – tzv. “NaziUFO” neboli projekt “Haunebu” mě vždycky přitahovalo a i když ve filmu je jen okrajově, přesto mě film pobavil. Až na samotný závěr, to mi spíše běžel mráz po zádech. A mluví se o pre- a sequelu, tak uvidíme…
jako série skečů je to super (mondführer, götterdämmerung, mobil, spojené národy a hafo dalších), vizuální orgie pro všechny příznivce paratentononců (ludvík souček by nadšením v kině poskakoval po sedátku), ale jako film je to propadák. hlavní dějová linka je k uzoufání nudná, nevtipná a školometská, jakkoliv se u jednotlivých scén sypete řehotem ze židle. ale což, tohle neměl být žádný ingmar bergman, ale není to ani žádná tuctová pitomá komedie. mě se to líbilo 😉
ps. abych nezapoměl: LAIBACH! LAIBACH! LAIBACH!!!
to Regis
Jo, byť vystupuju jako obhájce filmu, je tohle asi střízlivý pohled. Ona každopádně ta dějová linka byla zlikvidována už samotnou premisou, měl-li ji někdo brát seriózně.
Ps: Abych nezapomněl: Richar Wagner! WAGNER! WAGNER! 😀
Ne ISS, ale MIR
Film se mi VELMI líbil, ale k naznačenému tématu.
Nejsem si jistý, jestli to třeba ČJ dubbing nezabil, ale v anglické verzi byla útočící (paprskometné dělo zasazené do osy trupu používající) stanice, ruský MIR.
1) se ozval slovy “MIR se hlásí do boje” (nebo něčím podobným).
2) reakce prezidentky USA byla, že se podívala na ruského velvyslance v OSN a řekla něco ve smyslu “neříkali jste, že jste TOHLE zničili???”
3) ISS se sice taky mihla, ale jenom jako “dok” (nebo možná velikostní měřítko?) k PRUZKUMNÉ “vědecké” vesmírné lodi USS George W. Bush.
4) MIR byl zničen při konečné přestřelce každého s každým, když do něj jedna z japonských lodí ikonicky narazila “kamikaze” stylem.