Iron Man potřetí, podruhé

Přestože s jednou recenzí Fantasy Planet již přišlo (kolega Kužel si na film posvítil tady), nedalo mi poprosit o prostor pro druhou, která bude, alespoň v některých aspektech, v opozici. Tisíc lidí, tisíc chutí, a nenašel se film ten, který by se zalíbil všem.

Po (zcela právem) vlažně přijímaném druhém dílu byl z křesla režiséra odejit Jon Favreau, a na jeho místo Marveláci dosadili enfant terriblea Hollywoodu – Shanea Blacka. Coby scénárista má za sebou tento velice barvitou kariéru, stál za akčními, skvělými hláškami nasycenými hity typu Smrtonosná zbraň (která redefinovala tzv. buddy snímky, postavené na kontrastu dvou hrdinů, nacházejících se prakticky neustále ve vzájemné konfrontaci), Poslední skaut, nebo lehce parodickou (a pro mě nepochopitelně hůře přijatou) variací těchto drsných akčních filmů, titul Poslední akční hrdina. Poté napsal pár horších scénářů (Dlouhý polibek na dobrou noc), načež ustoupil do pozadí, aby se po několika letech vrátil ve své režijní prvotině – filmu Kiss Kiss Bang Bang, který výrazně pomohl obnovit kariéru jiného zlobivého dítka Hollywoodu – Roberta Downey Jr.

Tonymu Starkovi nastaly temné časy, po událostech v Avengers zažívá jakousi krizi středního věku – čelí uvědomění, že existují zla mimo náš rozměr a jsou tak velká, že by jim sám nedokázal vzdorovat (v tomto bodě má film na mysli pravděpodobně onu partu zfetovaných ufo-motorkářů, s níž si hrdinové v poslední bitvě Avengers hráli hru Legolase s Gimlim: “Kdo víc?”). Nespí, namísto toho vyrábí armády obleků, jeho vztah s Pepper začíná získávat první trhliny. A aby toho neměl málo, svět začal ohrožovat zákeřný Mandarin, terorista vpravdě Bin Ládinovského typu, který sám sebe považuje spíše za učitele. Terorista, který v působivé scéně neváhá helikoptérami zničit Tonyho sídlo. (Což je samozřejmě pouze předimenzovaná scéna právě ze Smrtonosné zbraně, kde helikoptéra ničí Rigsův přívěs).

Na scéně se objevuje také komiksovým fanouškům známé Extremis (vyšlo také coby součást Ultimátního komiksové kompletu za lidovou dvoustovečku), virus, který vylepšuje lidskou DNA – pokud jej tělo přijme. Pokud, ne, no, má naočkovaný subjekt problém. Ale jenom chvíli. Přesto film ani v nejmenším nejeví tendenci Extremis vysvětlit – jak funguje, proč s jedněmi dělá to a s jinými ono. Především neznalcům komiksu se musí zdát tato látka přinejmenším podivná.

V rámci trilogie Iron Man nevystupuje z klasické superhrdinské konstrukce. Zrod superhrdiny – krize superhrdiny – hledání sebe sama. Takto ji známe z Nolanových Batmanů, či Raimiho Spider-Mana. Je jistě zajímavé si všimnout, že v obou těchto zmiňovaných triptyších je závěrečná část vždy tou nejslabší. Vyhnout se tomuto “znehodnocení” Iron Man neměl po slabé dvojce tak těžké, přesto je třeba si přiznat, že to zvládl pouze o fousek.

Přestože jde o zábavný a vtipný film, v mnoha ohledech, na kterých záleží, selhává. O tom, že Shane Black napíše skvělé dialogy a dobré hlášky, nemohlo být předem pochyb – a tento předpoklad se vyplnil na výbornou. Do komiksového filmu se hned nadvakrát snaží procpat atmosféru buddy snímků – jak v linii s malým chlapcem, tak s Rhodeym, jehož známe i z předchozích částí. Paradoxně je to právě linie s dítětem, která působí výrazně zábavněji – pokud ovšem spolknete, jak násilně je chlapcova postava do děje přivedena a že po celý zbytek filmu bude jeho přítomnost působit lehce vykonstruovaně. Pravděpodobně kvůli chlapcově začlenění nemohl Tony zavolat jeden ze svých četných obleků, přestože se dovolal Pepper?

Ach, Pepper. V podání Gwyneth Paltrow jde o sympatickou, něžnou bytost, při pohledu na niž není možné pochybovat o Tonyho motivaci chránit ji. S její postavou však Black tančí prapodivný čardáš – z útlocitné ženy udělá v jedné ze scén prakticky hrdinku, schopnou ovládat oblek a zachraňovat lidi, aby ji následně vrátil do role útlocitné. A v tu ránu tentokrát i protivné. Naštěstí, aby nás mohl více rozčílit, charakter její postavy změní ještě jednou.

Black také zatoužil chopit se látky po svém, a přinesl jeden dějový twist, který rozděluje publikum na poloviny – jedni jej kvitují, druzí zatracují. Tento zvrat přichází v době přesně jako podle učebnice, navíc s jeho přibližováním je možné jej odhadnout, přesto – nevadil mi. Ne tolik, jako zjištění, že hlavní záporák je vlastně ohromný tupoun, který Samu Rockwellovi z předchozí části nesahá ani po pás. (Nebojte, fňukajícího Rourka si naopak strká do kapsičky.) Přesto se jeví řešení Mandarinova příběhu zajímavým především pro znalce konspiračních teorií o USAmovi Bin Ládinovi.

V akčních scénách je Iron Man 3 zábavný, ačkoliv ne tak nápaditý jako Avengers. Superhrdinská týmovka také působí ucelenějším dojmem filmu, který ví, co chce. Což je přesně Iron Manův hlavní problém. V několik momentech si hraje na dospělejšího bratříčka svých předchůdců, v těžkopádných Downeyho hereckých kreacích nám představuje Tonyho stavy úzkosti – aby v jiných částech (především závěru) působil jako nejryzejší, přitupělé béčko, obsahující i nejohranější klišé. (Jistě, zahazování reaktůrku do moře je pouhou variací na policistu odhazujícího odznak. A když jsme se za toto klišé loni smáli Josephu Gordonu-Levittovi v Temný rytíř povstal, není důvod se nezasmát znovu.)

A přese všechno zmiňované nejde o vyloženě špatný film. Stojí totiž na ohromné kvalitativní základně v podobě souznění postavy a jejího představitele – Downey má se Starkem tolik společného, že se dá oblígátně tvrdit, jak se pro tuto roli snad narodil (dokonce i Stan Lee prý prohlásil, že Iron Man v jeho hlavě vypadal přesně takto). Nejen třetí Iron man, nýbrž celá trilogie (a co si budeme nalhávat – i větší část Avengers) stojí na jeho bezbřehém charismatu. Podle všeho tomu však bylo v samostatném železňákově filmu naposledy. Věk nezastavíš. A nakonec – ke Starkově příběhu snad není třeba více dodávat.

Josef Horký (zástupce šéfredaktorky)

josef.horky@fan­tasyplanet.cz

Další články autora