Hunger Games: Síla vzdoru 2. část

Pokud vám text v předchozím odstavci nic neříká, tak tento film a tuto recenzi směle ignorujte, protože Hunger Games: Síla vzdoru 2. část je posledním dílem filmové adaptace knižní trilogie, který plynule navazuje na tři předcházející filmy, a pokud jste je neviděli, nebo alespoň nečetli knihy, tak se vůbec nebudete orientovat, kdo je kdo, a kdo proč co dělá. Pokud jste naopak fanoušek/fanynka, tak na tento film jistojistě stejně půjdete, takže moje vysvětlování, proč se film nepovedl, pravděpodobně nepadne na úrodnou půdu.

V recenzi na předchozí film jsem napsal, že působí dojmem utahaného prequelu, který nenabízí nic jiného, než neustálé mluvení, přípravu na revoluci, sbírání odvahy a ticho před bouří, přičemž na grandiózní finále s pořádnou občanskou válkou (přinejmenším bylo naznačováno, že bude grandiózní) si budeme muset rok počkat, než do kin dorazí film poslední. Smutně musím konstatovat, že jsem se zmýlil – grandiózního finále a pořádné občanské války jsem se totiž ani po roce čekání nedočkal.

Možná by stálo za to rozebrat si strukturu filmu trochu důkladněji, aby to bylo názornější (spoilery dělat nebudu, nebo aspoň ne zásadní). Takže – v první půlhodině se nestane nic. Vůbec nic. Postavy si spolu zdlouhavě povídají o svých emocích a traumatech, o odvaze, o přátelství, o svých záměrech, a pronášejí motivační proslovy o tom, jak se vyplatí bojovat za svobodu. A taky je tam něčí svatba, netuším proč.

Po třiceti minutách Katniss a tucet dalších postav utvoří komando, které se rozhodne projít Kapitolem až ke Snowovi a natáčet u toho propagandistická videa. Snow nicméně nechal rozsáhlé předměstí zahltit smrtícími pastmi, kterých musí být alespoň několik stovek. Následující půlhodina je tudíž věnována tomu, že skupinka vojáků prochází ruinami města s detektorem pastí (!), přičemž za celou dobu narazí pouze na tři z nich (!). Pak se vydají do podzemí a dalších nejméně dvacet minut procházejí drahami metra a kanály.

Tato část mě jako jediná celkem bavila, protože v kanálech sice nejsou pasti, ale zas jsou tam nějací zombies, kteří mohou kdykoli odkudkoli vyskočit, a jelikož si hrdinové při tom brodění se vodou svítí baterkami a vystřelují ohýnky, tak to připomíná něco ve stylu Vetřelce vs. Predátora nebo tak něco, ale každopádně je to docela napínavé a aspoň trochu zajímavé. Vrcholí to bitkou se zombies, což je mimochodem první a zároveň předposlední pořádná akční scéna v celém filmu. Pak hrdinové vylezou zpátky na povrch a schovávají se u někoho doma. Celou dobu samozřejmě nepřestávají řešit vzájemné vztahy a diskutují o tom, jestli si mohou navzájem věřit a jakou mají oblíbenou barvu, případně se domlouvají, kdo bude s kým chodit, až bude po všem.

K druhé akční scéně dojde ve chvíli, kdy začnou masy lidí proudit ke Snowovu sídlu, Katniss se mezi ně infiltruje, a napadnou je rebelové. Pak v davu vybuchnou nějaké bomby, Katniss to omráčí, a když se probere, TAK JE NAJEDNOU PO REVOLUCI. No a pak to ještě dalších dvacet minut zdlouhavě končí. Konců to má několik, skoro tolik jako poslední Pán prstenů, a završeno je to epilogem po čtyřech letech, který je skoro tak divný jako epilog v posledním Harry Potterovi.

Takže abych to shrnul – většina filmu je loudavá a zbytečně natahovaná nuda s pomalým tempem a plytkými dialogy, které víceméně opakují to samé, co bylo řečeno již dříve. Během 135 minut dojde pouze ke dvěma akčním scénám, přičemž z té nejzásadnější, tedy z útoku povstalců na Kapitol, uvidíme jen kratičký zlomek. Mám tomu rozumět tak, že ta avizovaná a dlouho očekávaná občanská válka Snowových přívrženců s rebely ze všech možných krajů proběhla nějak v pozadí, a místo toho jsme sledovali, jak se Katniss brodí kanály, lamentuje nad svým vztahem k Peetovi a upadá do mdlob?

Na filmu přitom je vidět, že byl hodně drahý a výpravný, hudba Jamese Newtona Howarda dynamicky burácí (ale přitom kupodivu nepůsobí dost epicky) a herci se snaží. Francis Lawrence je navíc řemeslně zručný režisér a na filmu jistě pracovala celá řada profesionálů ve svém oboru. Nic z toho ale nedokáže zakrýt ten fakt, že z hlediska příběhu se prostě ve filmu skoro nic zajímavého neděje, a to, co zajímavé být mohlo, je nesmyslně okleštěno na minimum (viz pasáž s bombardováním jakési obří zbrojnice v horách, o němž se sice hodně mluví, ale samotná akce trvá tři vteřiny a je natočena zpovzdálí).

Kromě toho spousta věcí opět postrádá logiku, namátkou např.:

• Katniss je mega-důležitá klíčová postava, poháněná jasným cílem, a maskot revoluce. Přesto dělá naprosto iracionální rozhodnutí, jako když hloupě vběhne do náruče ozbrojeného nepřítele.

• Snow ani zbla nevěří, že je Katniss mrtvá, přestože ji viděl na videu schytat ránu kulkou. Když pak ale nechá zbořit dům, o němž není ani jisté, že v něm Katniss byla, tak ji okamžitě prohlásí za mrtvou.

• Jak se rebelové dostali do centra Kapitolu, když bylo celé předměstí nacpáno pastmi?

3D si dovolím nedoporučit. Jednak je film sám o sobě dost tmavý (většina se ho odehrává v přítmí, v podzemí nebo v noci), a jednak obsahuje dost kulometných střihů v akčních sekvencích a časté přeostřování.

Opravdu jsem si přál, aby se mi poslední Hunger Games líbily. Předpokládal jsem, že závěrečné díly populárních sérií, které jsou v podstatě fenoménem, se natáčejí tak, aby potěšily v první řadě miliony jejich fanoušků, kteří mají samozřejmě velká očekávání a chtějí vidět završení osudů svých oblíbených hrdinů v co nejepičtějším možném finále. Ale takhle utahané završení s couravým tempem a minimem akce přece nemůže ty hordy natěšených fanoušků uspokojit. Nebo snad může?

Recenze na předchozí díly Hunger Games, stejně jako další články nejen o sf&f titulech, si zájemci mohou přečíst na autorově blogu.

40%	Režie: Francis Lawrence Scénář: Danny Strong, Peter Craig Délka: 135 min Hudba: James Newton Howard Hrají: Jennifer Lawrence, Josh Hutcherson, Liam Hemsworth