Hotel Transylvania

Jestli jste někdy přišli do styku s již zmíněnou televizní stanicí, Gennadiy „Genndy“ Tartakovsky vám určitě něco říká. Stojí totiž za kusy jako Samuraj Jack, Powepuff Girls nebo Dexter’s Labo­ratory. Nebo, pro ty kabelovkou neosvícené, třeba za první sezónou diskutabilních Clone Wars. A tenhle pán teď natočil celovečerák, kde hlavní roli hraje Drákula s rysy Adama Sandlera (a dabingem Petra Rychlého), jehož brada vypadá jako by zdrhla ze seriálu Lebkouni.

Náš kníže, familiérně kámoši přezdívaný Drak, má dospívající dceru Mavis, kterou od narození drží v izolaci od okolního (čtěte lidského) světa, protože lidé jsou špatní, áno? Upíří teenagerka samozřejmě netouží po ničem jiném, než se do toho světa vydat, což jí Drákula k její plnoletosti, hezkým stoosmnáctinám, slíbil dovolit.

Oba žijí v luxusním hotelovém resortu uprostřed transylvánských lesů, který Drákula po jejím narození zbudoval jako útočiště pro monstra z celého světa. Aby dceři dokázal, že rodič má vždycky pravdu, zinscenuje kníže bakelitovou vesnici a lidský dav, který chce mladou upírku okamžitě zlynčovat – byť tak infantilně, že nechápu, jakto, že v tom její jinak inteligentní a racionální postava okamžitě nepoznala fotřínkův rukopis; Drákula se totiž, abyste chápali, v její přítomnosti není schopen vyjadřovat jinak než rozněžnělým blábolením. A banda sedláků, kteří vám vyhrožují, že vás kousnou do paty (?) nebo vám seberou lízátko (to by mě asi nasralo, ok…), a navíc okamžitě poznají, že jste upír (?), smrdí na sto honů jeho režií.

Protože Drákula má za kompars k dispozici v podstatě jenom zombíky, skončí veselá scénka požárem kulis, jehož světla zdálky zahlédne vůkol cestující trampík Jonathan (v originále Andy Samberg, naposledy třeba Zataženo, občas trakaře, v češtině Ondřej Brzobohatý) a vysleduje nic netušící nemrtvé zpátky do hotelu. Tam už se mezitím sjíždějí někteří stálí návštěvníci – třeba dobrák strejda Frankenstein (Kevin James – Když si Chuck bral Larryho, v češtině Tomáš Juřička) se ženou, vlkodlak Helmut (to z něj udělal překlad, původně se jmenoval Wayne a mluvil ho Steve Buscemi, což Libor Terš podle mě vyrovnat nemůže) s chotí Hildou a smečkou uřvaných vlkodlačat, nebo mumie stand-up komik Murray (rapper Cee-Lo Green, v češtině Filip Švarc).

Dost dlouho jsem v kině strávil přemýšlením, jak se většina monster vlastně do hotelu dostává. Pominu vlkodlaky, z kterých dva tahy pera udělaly germány jak poleno a kteří nejspíš mohli běžet, a Frankieho, co se nechává posílat poštou, ale třeba pro tu mumii to je z Egypta celkem lán světa… Asi stopuje.

Interakce je nevyhnutelná a Drákula, který si naštěstí trampa všimne jako první, neudělá nejlogičtější věc na světě – nepopadne studentíka za flígr a nevyrazí s ním dveře až za hranice okresu nebo ho alespoň nesváže a nehodí do hladomorny, než oslava narozenin jeho hormonálně nevybouřené dcery skončí. Ne, nechá ho trajdat po hotelu, než na upírku narazí. A přeskočí jiskra.

Nepochopitelnost jednání postav a jejich motivace jsou asi největší slabinou celého filmu – nejvíc to dokládá samotná postava Drákuly, která tancuje dle scénáře, aniž by to byť nějak vzdáleně dávalo smysl, aby jí pak závěrečná scéna vyrvala ještě tu špetku zbylé vážnosti a zanechala pouze totálního kašpara. Nejlépe tak z filmu vychází asi Mavis (Selena Gomez, česky Lucka Vondráčková) a Drákulovi kámoši, kteří jsou zdrojem většiny gagů, z nichž některé jsou překvapivě milé – třeba buzení telefonem nebo jediné poslušné vlče z Helmutovy smečky. Postava Jonathana je nejotravnější ubožák celého filmu, o což víc nedává smysl Drákulova náhlá změna názoru, co se randění s jeho dcerou týče. Spoiler? Ale no tak, u tohoto snímku spoilery neexistují.

Bezradnost scénáře, svého druhu už trademark u filmů, s nimiž má Sandler něco společného, je kompenzována hudebními nebo akrobatickými čísly, které příběh neposouvají absolutně nikam a slouží jenom jako vata. Účast pěti lidí na příběhu je sama o sobě vždycky varující.

Nejhorší ovšem je, že by to všechno mohlo fungovat, kdyby snímek dokázal nabídnout kromě šaškáren nějaké poselství. Například, že většina lidí skutečně jsou sviňáci, ale i mezi nimi se dá najít někdo, koho lze a stojí za to milovat. Kdyby Drákula namísto kecání hovadin o kousání do pat raději vyklopil, jak to, že dceru vychovává sám. Dramatický rozměr dokonce je i nastíněn, ale způsob podání ho posílá zase zpátky na trestnou lavici a ještě mu na cestu vlepí facku. Jediným morálním poselstvím tak zůstává Drákulův rodičovský machiavelismus.

Jestli jste si zvykli na ostrohrannou, dost strohou animaci, trochu ve stylu levnějších anime, kterou Tartakovského díla oplývají, tady se ničeho takového nedočkáte – čeká vás naducanost a přehnaná stylizovanost, což ale u příšerek nevadí, ba naopak. Zdůrazňovat zbytečnost 3D konverze snad ani není potřeba.

Genndy Tartakovsky natočil film, který má potenciál a humorný základ, aby vyčníval z řady uječeného animovaného balastu běžné produkce. Přidat jenom ždibíček dospělosti, zrnko vážnosti mezi fóry, které postrádají obvyklou konzumní trapnost, a stačilo by to. Odcházeje z kina, neměl jsem pocit, že by mě tento snímek fyzicky urazil, do toho má daleko. Ale do kvalitní zábavy, na kterou by rodiče chtěli svoje ratolesti doprovodit, bohužel taky.

P. S.: Tu narážku na Bubušou při zhlédnutí pochopíte, to už tu vykecávat nebudu.

Hotel Transylvania
žánr: animovaný / komedie / rodinný
režie: Genndy Tartakovsky
délka: 91 minut
ČR premiéra: 4. 10. 2012

Další kino-recenze

Martin Kužel (redaktor)

martin.kuzel@fan­tasyplanet.cz