Titáni se zlobí. Proč? Nejspíš proto, že v Hollywoodu toho o nich moc nevědí. Přesto dnes pomalu každý příběh z řecké mytologie musí zahrnovat osvobození Titánů a, aby to potěšilo křesťany, pád olympského pantheonu. Hrdina Perseus jde na další vandr, který pro jeho božského otce Dia a celý svět možná skončí apokalypsou.
 |
Lidé přestávají věřit ve své bohy a ti proto pomalu ztrácejí moc. Zeus (Liam Neeson) a Poseidon (Danny Huston) jsou znepokojení možným útěkem jejich otce Krona (CGI) z vězení v Tartaru. Jenže jsou zrazeni svým pochmurným bratrem Hádem (Ralph Fiennes) a dalším neoblíbeným božstvem Áreem (Edgar Ramiréz), kteří si od Krona slibují zachování nesmrtelnosti i po konci lidské víry. Diův syn Perseus (Sam Worthington) ještě nedávno odmítal zúčastnit se dalšího dobrodružství a chtěl pouze vychovávat svého syna Hélia (ví ten chlap, že pojmenoval dítě po Titánovi?), ale když nestvůry z Tartaru pronikají na zem a z jeho otce odsává Kronos život je potřeba právě jeho, aby krále bohů zachránil a dal dohromady zbraň, kterou kdysi Titána porazily jeho děti (a jak je vidět, neudělaly to dost efektivně). Na výpravě do podsvětí se spojí se starou (mladou a krásnou) známou, královnou Andromedou (Rosamund Pike) a Poseidonovým synem Agenorem (Toby Kebbel).
Když točíte planou zábavu je dobře, když máte pár sympatických hlavních hrdinů a jednoduchý děj, s čímž nový režisér Jonathan Liebesman dokázal slušně vyjít. Sequel dva roky starého remaku se podle referencí dokázal vyšvihnout nad svého předchůdce, především co se příběhu týče, ale to nemění nic na tom, že mýty starých Helénů jsou v americké kultuře neustále zplošťovány. Původní „Souboj Titánů“ z roku 1981 měl možná dost prvků, které zrovna nepasovaly do řecké mytologie, ať už se jednalo o Krakena nebo neustále vzpomínanou mechanickou sovu, ale atmosféra seděla jako přilbice neviditelnosti Hádovi. Dnes rekové kosící příšery inspirují hlavně překombinovaný sled nepřátel k zabití akčním hrdinu, jako když na Playstationu likvidujete bosse. Kratos Perseus má k tomu ještě coby vrcholného nepřítele poněkud neosobního dědečka – jakožto souměřitelný záporák se nakonec vyprofiluje Áres – bůh války, jehož základní motivací ke zlu je, že táta má radši někoho jiného…
Ostatně Ramirézovi se přes veškerou snahu nepodaří setřást image ukňouránka. Neeson, Fiennes a Huston jsou o dost lepší, byť připomínají někdy spíš ježidědky ze Sibiře než bohy, Worthington neurazí a s představiteli excentriků (Kebbelem a Billem Nighym jako Hefaistem) se i trochu pobavíme. Co je nejdůležitější, na film se dobře kouká. 3D se vhodně snoubí s epickým měřítkem, skupinka Kyklopů vypadá přesvědčivě a závěrečný boj s Kronem, kdy stvoření povstává ze země a nechává pršet příšery…je docela cool, i když stupidní.
Po Tarsemově Válce bohů jsem na filmové líčení řeckého folklóru zanevřel. Nejsem sice z nového opusu nadšen, ale trochu se i těším na další díl perseovské série.
