Harry Potter na Fantasy Planet

Jde o názory rozdílné, od negativních, přes lhostejné, po pochvalné, ostatně přesně tak, jak tomu má u velkého díla být. Proto vstupte, přátelé či nepřátelé Harryho Pottera. Vstupte, čtěte a nezapomeňte v komentáři popsat váš vztah k němu.

Pavla Lžičařová

Jsem jedna z těch, které k fantastice přilákalo zfilmované Společenstvo prstenu. V době, kdy vstoupilo do kin, ale už stříbrná plátna i knihkupecké pulty okupoval další fenomén – Harry Potter. Mezi oběma tábory probíhaly nesmiřitelné boje. Jakožto správná pubertální prstenofilka jsem dokonce zvažovala nejet na skautský tábor, který měl tematiku právě Harryho. Nakonec jsem jela a užila si ho jako žádný předtím ani potom, ovšem brýlatého čaroděje jsem vzala na milost až na střední, kdy jsem přečetla za sebou prvních pět knih. A každá mě okouzlovala víc a víc. Poslední díl jsem dočítala během cesty na internát, s pohledem zabořeným do knížky úspěšně překonala cestu od tramvaje i výstup do osmého patra, ale pak byl konec – při čtení několika posledních desítek stránek jsem uvízla v kleku na podlaze s rukou na botě, ztuhlá při zouvání.

Co se týče filmu, viděla jsem skoro všechny díly, a i když se mi v podstatě všechny líbily (za nejlepší považuji Ohnivý pohár, naopak Vězeň z Azkabanu mě i přes všeobecné nadšení moc neoslovil), knihy stavím daleko výš.

Boris Hokr

K Potterovi jsem se poprvé dostal díky letní příloze MF Dnes, kde před lety vycházel seriál o čtení vhodném na dovolenou a psali tam i o něčem, co vypadalo jako docela hezká pohádka. Asi o dva roky později jsem si knihu koupil – venku byly tři díly, vypadaly vedle sebe hezky a nebylo co číst na cestách do gymplu. A od té doby se vezu.

Filmy sice neobdivuju jako přelom kinematografie, ale před usnutím není ze současné hollywoodské tvorby lepší volby. Momentální skóre například u třetího dílu je asi 70 zhlédnutí. Fakt. Nekecám.

Petr Bouda

Harry Potter? Neznám, nikdy jsem neslyšel. Podle jména asi nějaký britský zahradník… Že mu říkají Zjizvená tvář? Tak to bude asi nějaký mafián.

A teď vážně: na Harryho Pottera jsem nenarazil jako dětský, ale jako dospělý, navíc cynický čtenář, který právě začínal s Hrou o trůny G. R. R. Martina. Tudíž mne pohádky o chlapci na koštěti nijak nezaujaly – ani po prolistování dalších dílů, ve kterých se Potter stává dospělejší a příběh temnější. Ve srovnání s japonskými anime „pohádkami“ typu Brave story nebo Spirited away prohrává neoriginální Potter na celé čáře.

Petra Babuláková

Nevyhrabala jsem se z deprese prakticky od chvíle, kdy jsem zhruba v sedmé třídě Pottera objevila. Všechno je to jen vymyšlené a já si nikdy nezahraju famfrpál! (A další neméně úžasné součásti děje.) Od objevení prvních trailerů na poslední film každý den brečím, protože to bude definitivní tečka. Vlastně spíš facka za mým dětstvím.

Potterománie mě prostě pronásleduje už spoustu let a mám ji pod kůží zažranou až moc na to, abych se ji mohla zbavit (což vlastně ani nechci). A až jednou umřu, nechám se pohřbít se svým předraženým Potterovským merchandisingem a budu naprosto a dokonale šťastná.

P.S: Stejně pořád věřím, že mi ten dopis z Bradavic přišel, akorát mi jej ti nepřejícníci doma zapřeli.

Jan Michálek

Zastihl jsem fenomén Harryho Poterra až ve chvíli, kdy se z něho stál světový fenomén. Jelikož se těmto masovým proudům tak nějak vyhýbám (aniž bych sám přesně věděl proč), nemůžu se k Harrymu nějak vyjádřit. Viděl jsem pár úseků z některých filmů, když jsem docela náhodou zapnul televizi, a to, co jsem viděl, mi přišlo jako dobře odvedená práce. Víc vážně říct nemůžu.

Adam Seicherstein

Na toho brejlatého klučíka jsem poprvé narazil, když jsem byl sám ještě klučík. Pamatuji si, že ho četla spolužačka ze základní školy. Ta knížka mě zaujala natolik, že jsem se pro ni vydal do knihkupectví. Podařilo se mi tehdy sehnat alespoň třetí díl, a tak dobrodružství mohlo začít. Samozřejmě, že jsem si později přečetl i první dva díly. Na každý další jsem potom netrpělivě čekal. Když vyšel, měl jsem ho pokaždé zhltnutý během chvilky a čekal znovu na další. Jsem tedy jeden z těch, co s Harrym vyrůstali, a vůbec toho nelituju. Vyzkoušel jsem si i počítačové hry a zhlédnul filmy, z těch se mi asi nejvíc líbil Ohnivý pohár a Fénixův řád, nejméně Princ dvojí krve.

Vendula Brunhoferová

V době, kdy vyšel první Potter, jsem už nějaký ten rok měla úplně jiného favorita, kterým byl Terry Pratchett. Co se týče románů, pokusila jsem se přečíst první, ale nenadchlo mne to tak, abych vyhledávala další. A filmy? Jako výplň v televizi, když se na ni zrovna chci dívat a není nikde jinde nic lepšího dostačující (dobře, na milost to beru hlavně proto, že tam hraje Alan Rickman). Do kina jsem na „nového Pottera“ ale neletěla nikdy. Letošek nebude výjimkou.

Lukáš Vaníček

Jindru Hrnčíře jsem poprvé potkal jako docela malý kluk na dovolené v Jižních Čechách v rukou mé sestřenice, která o něm básnila jako o svém nově vyvoleném manželovi. Já si četl svou oblíbenou Belgardiádu a nějaký Potter mi byl naprosto ukradený.

Člověk míní, Rowlingová mění. Tak dva, tři roky poté jsem se s ním setkal znovu, a to ve škole, kde jsem se osmělil a první knihu si půjčil. Vzápětí jsem litoval, že prozatím vyšly jen asi tři díly, a netrpělivě tak čekal na každý další.

Jindra Hrnčíř mě uchvátil a já s radostí četl knihy o něm znovu a znovu. Mělo to tu výhodu, že jsem měl protekci v knihovně, takže když vyšel nový díl, měl jsem právo primo noctis. Bavilo mě sledovat, jak se kniha postupně vyvíjí společně se čtenářem. Dodnes mě to těší, protože jsem dospíval s Harrym, díky frekvenci vydávání knih. Je proto škoda, že současní čtenáři přijdou k heptalogii jako slepí k houslím a nebudou muset na nový díl čekat půl roku. Ono to mělo své kouzlo.

S o to větší hrůzou pak sleduji katastrofální destrukci ducha knih ve filmových zpracováních. První čtyři díly jsou příjemné adaptace s roztomilým mladičkým Radcliffem a snahou držet se předlohy. Pátý díl považuji za vrchol celé série, kdy scénář i režie odvedly perfektní souhru. A zbylá dvě pokračování za odpad filmového průmyslu natočený jenom proto, aby se do kin přitáhly roztoužené čtrnáctky slintající nad Radcliffovým obličejem. Což si knižní Jindra rozhodně nezaslouží.

Josef Horký

Harry Potter je legenda, o tom žádná. Málokterému knižnímu či filmovému dílu se v posledních dvou dekádách podařilo přivábit do světa fantastiky tolik nových a nažhavených fanoušků, jako právě Harrymu. Napadá mě vlastně jen jediné – o malém kulatém kousku zlatého kovu. Spousta lidí, od autorů přes nakladatele po samotné fantazáky, tak vlastně může být Rowlingové vděčná, mne nevyjímaje.

Můj příběh je v Harryho fanklubu klasický – seznámení na základní škole, fascinace, čekání na další díly. Nic, co by stálo za řeč.

Přejdu proto čistě k filmovým adaptacím. Ty si docela drží jakýsi kvalitativní standard, pod nějž nejdou. Nejníže stavím Tajemnou komnatu, nejvýše pak Vězně z Azkabanu (výjimečná režie) a Fénixův řád (výjimečný scénář). Uvidíme, kterak mým žebříčkem pohne druhý part Relikvií. Filmová sága měla vždy skvělé zázemí, dobré režiséry, povedené herce a parádní hudební skladatele. Kromě jediného, výše zmíněného případu však trpí nevhodným scénáristou, což je nebetyčná škoda.

Nezbývá než dodat: Díky, Harry. Za skvělé chvíle, kdy jsme od tebe neodtrhli oči. Za emoce, kterých svým dějem vyvoláváš dost a dost. Za to, že jsi naše dospívání proměnil v něco magického.

Bude nám chybět to čekání na další várku tvých osudů, ale takový je zkrátka život. Stejný pro fanoušky i odpůrce kouzelníka s jizvou ve tvaru blesku.