Záplava komiksových superhrdinů se dál čile valí a tentokrát znovu vyplavila pavoučka v červenomodrém spandexu. Je Spider-Man i ve svém druhém filmu po restartu série stále „amazing“?
 |
Že není Peter Parker jen tak obyčejný student, to ví už takřka každý, kdo si alespoň trochu tyká s popkulturou. Po kousnutí geneticky vylepšeným pavoukem byl obdarován sympatickou várkou superschopností, které se nesobecky rozhodl využít ve prospěch obyvatel města New York. Zastavuje obyčejné padouchy i jejich super-verze, zachraňuje nevinné a stále nosí na paměti, že velká síla vyžaduje velkou odpovědnost, jak říkal strýček Ben.
Zapomněl však svému synovci dodat, že velká síla přináší jen strach a bolest.
K pokračování dva roky starého Amazing Spider-Mana se upínaly nejedny divácké zraky s očekáváním. Nejen s onou nadšeně natěšenou verzí očekávání, spíše totiž s variací nervózně zvědavou. Podaří se režiséru Marku Webbovi, jehož kramfleky jsou mnohem pevnější v civilnějších rom-kom rovinách, zopakovat příjemnou atmosféru, která z prvního dílu dělala velice sympatickou podívanou? Vsadí znovu spíše na onu vztahovou notu, nebo se po vzoru veleúspěšného Marvelu přesune do třeskutě-bouchající akce?
Odpovědi už známe. Přesněji: ne a ano.
Webb se sice dál opírá o trojici skvělých postav, Petera Parkera, Gwen Stacy a Spider-Mana (vskutku je třeba obě alterega rozlišovat), jimž zdatně sekunduje tetička May v podání Sally Fieldové, ale tentokrát jim nedává ani zdaleka tolik prostoru, aby svou skvělost rozvinuly do plné šíře. Peter se s Gwen rozejde. Pak se dají dohromady. Pak se rozejdou. Jejich slovní bitvy (stejně jako ty mezi Peterem a May), které skvěle fungovaly v předchozím filmu, jsou však tentokrát jen růžemi mezi trním marastu, klišé a nezvládnuté práce s příliš mnoha motivy. Film kvůli tomu působí nesoudržně a neorganicky.
V jeho průběhu se musí Peter vypořádat s:
- vztahy s tetičkou a Grace
- třemi superpadouchy (Electro, Zelený skřet, tak trochu i Rhino)
- temnou minulostí, v níž hraje hlavní roli Peterův otec
- vizemi Graceina otce a výčitkami svědomí
- návratem dávného přítele Harryho Osbornea
- tupým scénářem
Což dělá tak, že polétává po městě na pavučinách, občas někoho zmydlí, vede stále stejné rozhovory se svými blízkými a příliš tlačí na pilu při troušení hlášek ve světě, kde superpadouchy tvoří především klišé. Bitvu se scénářem tentokrát Spidey prohrál.
Nikterak mu v ní nepomohl ani Webb, který naprosto nezvládl dávkování rytmu. První polovina se vleče, druhá kvapí tempem, při němž se z potenciálně zajímavých vedlejších postav stává jen sbírka nedůvěryhodných karikatur.
Stále tu máme skvělého Garfielda a úžasnou chemii mezi ním a Emmou Stone, vypiplanou efektní akci podbarvenou burácivou hudbou Hanse Zimmera (který sice prakticky nepřichází s žádným motivem, ale akci zdramatizovat stále umí) a závěr vycházející z jednoho z nejdůležitějších sešitů marvelovského univerza. O to zarážející je ale proto skutečnost, že je Amazing Spider-Man 2 především barevně zabalená nuda, která z hlavy velice rychle vyšumí.
Hodnocení: 50%
Distributor a foto: Falcon
Hmm, mně se to líbilo a nepřišlo mi to jako barevně zabalená nuda. Film měl pro mě několik psychologicky silných momentů a zas tak klišoidní mi taky nepřišel.
Byli jsme na tom teď o víkendu s tím, že jsem jedničku neviděla a byla jsem příjemně překvapená. O žádnou barevně zabalenou nudu se nejedná. Bylo to netrapně vtipné, dojemné, napínavé, akční a mělo to prostě všechno, co bych od takového filmu čekala. Za mě palec nahoru!