300: Vzestup říše

Hrdinský boj tří set Spartských proti beznadějné přesile armády perského velkokrále a samozvaného boha Xerxa v Thermopylské soutěsce nebyl jedinou z důležitých bitev řecko-perských válek, v nichž se odvážní Řekové ubránili vojenské expanzi ze středního východu. I před ní (bitva u Marathonu), během ní (bitva o Artemision) a po ní (bitva u Salamíny aj.) musel malý balkánský národ dokazovat nemožné.

Hrdinou dalšího ze snímků oslavujících řecký vzdor je Themistokles, athénský politik a vojevůdce, který se Xerxově invazi postavil na moři. Opět proti ohromné přesile, opět s hrdinskou písní v srdci.

V nejlepším duchu osm let staré třístovky, která mezitím stihla nabrat kultovní statut, se snaží vystupovat i Vzestup říše. Chladné čepele třímané ocelovou paží vypracovaných borců (a v mnohem menší míře i borkyň) rozpoutávají digitální jatka, v nichž o uřezané končetiny a hlavy není nouze a bitevní pole (či moře) jsou zavalená přílivy krve husté jako bahno.

To vše v přefiltrovaném vizuálu (vyšší saturace barev a kontrast, sépiový, či v menším množství případů modrošedý filtr) za přítomnosti kvanta slowmotion scén, podbarvených dunivou dynamickou hudbou. Vy víte, o čem mluvím. Forma třístovky je natolik podmanivá, že si od ní hned několik filmových a seriálových tvůrců (Spartacus, Hercules aj.) nadšeně vypůjčovalo.

Popravdě, nikdo z nich však nedokáže, co se audiovizuálního stylu týče, dosáhnout laťky nastavené Zackem Snyderem, režisérem Thermopyl. A nedokázal to ani Noam Murro, který šéfoval Vzestupu říše. Tedy, obrazně pro něj nebyla potíž se Zackovi přiblížit, ba dokonce jej i překonat (digitální triky za těch osm let přeci jen urazily dlouhou cestu), ale ani za mák nezvládá svými záběry vyčarovat takovou poetiku.

Jako by to sám věděl, pokouší se o to jen málokdy (listy vesla prorážející vodní hladinu, krev odkapávající z helmy), přičemž někdy Snydera prakticky do detailu vykrádá (Themistokles se pod hladinou vnáší dočista stejně, jako nedávno Henry Cavill v Man of Steel). Místo obrazové poetiky raději sahá po další a další zpomalovače.

Doopravdy, někdy jsou až k posrání.

Čímž se dostáváme k dalšímu, souvisejícímu bodu – Murro nedokázal dodat poetičnost ani příběhu. Zůstává sice hrdinský boj, ale už z něj nemáte pocit toho úžasného skutku sebeobětování, s nimž se vytasil Leonidas a jeho muži. Snad je to zaviněno skutečností, že Themistokles, potažmo jeho herecký představitel Sullivan Stapleton, nesahá, co se charismatu týče, spartskému králi ani po kožené slipky.

Plusové body má tak Murro alespoň za epesní kozy Evy Greenové coby Artemísie, šéfky Xerxova vojska, která touží pouze po vypálení Řecka (ač je sama řeckého původu – řečtí hoplíti jí totiž vyvraždili rodinu a několik let sloužila v otroctví coby matrace) a na zlatavého chlapíka v čele Persie má až překvapivě velký vliv.

Bohužel Murroova snaha ukázat obsah Artemísiiny obrněné podprsenky je tak křečovitě okatá, až se člověk musí smát. Tedy ve chvíli, kdy už Nejsou (Ony) v záběru, takže se zase může věnovat něčemu jinému než klesání sanice a nadměrné tvorbě slin.

A ta okolní rubanice, ta je pořád neuvěřitelně zábavná.

Ale kult z tohohle nebude, na to si klidně vsadím.