Dickovské filmy, které Dick nenapsal

Říká se, že Philip K. Dick zažil setkání s Bohem. Tuto historku o sobě vyprávě sám autor. Chyba lávky, Philip K. Dick byl bůh, zaslouženě považovaný za jednoho z nejvýznamnějších autorů science fiction literatury. Jeho imaginace učarovala nejednomu čtenáři, a díky nenechavým filmovým tvůrcům nenechala klidnými i spoustu filmových diváků a to, vážení, již více než desetkrát (z nichž Total Recall má již remake, Blade Runnerovi pak „hrozí“ pokračování)! Pokud by se úspěšnost autora mohla měřit v tomto smyslu, patří Dick v žánru mezi ty nejúspěšnější.

V našem zájmu však teď není přiblížit vám filmové adaptace Dickových knih či povídek (stačí se podívat sem, výčet je to více než bohatý a očividně neplánuje v nabývání vyšších počtů stagnovat), nýbrž vytyčit těch pár filmů, které se jeho dílem zcela očividně inspirovaly. Počítáme s tím, že jich je mnohonásobně víc, přiblížíme si tedy ty zajímavější, z nichž by měl mistr dozajista radost. (A abychom nemuseli rozhodovat, který z nich je lepší/horší, sestavíme je jednoduše chronologicky, to máme fištróna.)

12 Opic (1995)

Zemský povrch neobyvatelný následkem globální katastrofy po vypuštění biologické zbraně, skupinky přeživších ukrývající se v podzemí, skoky v čase, filozofický podtón. Všechny tyto prvky jsou Dickovým knihám vlastní. Může Bruce Willis změnit minulost a upravit tak přítomnost? 12 Opic je jedním z nejlepších filmů mága Terryho Gilliama.

Truman Show (1998)

Kdo jsem, kde jsem? Pochybnosti o vlastní identitě a postavení ve světě kolem (můžeme věřit tomu, co vidíme?), i to dobře náleží Dickovi. Kdyby byl mistr napsal více humoristicky laděných knih, dost možná by se mezi nimi objevila nějaká, která by Trumanův příběh připomínala.

Smrtihlav (1998)

Mimozemšťané provádějící pokusy na lidech, kteří se domnívají, že žijí ve skutečném světě? Áno, Dickovské, až sebou dveře mlátí. V lecčem mimozemští „agenti“ připomínají ty ze Správců osudu, další adaptace Mistrovy povídky, jejich schopnosti jsou však ještě dál – dosahují například k „vytunění“ reality, světa kolem nich. Je také zajímavé sledovat, nakolik se Smrtihlav svou noirovou atmosférou místy přibližuje Blade Runnerovi (z něhož byl Dick uchvácen s názorem, jak moc se blíží jeho skutečné představě).

Matrix (1999)

I legendární Matrix obsahuje pojítka s dílem Philipa K. Dicka. Zdárně kombinuje prvky sci-fi s filozofií, naráží na postavení člověka v systému, vzdor vůči němu a zapomenout samozřejmě na již jednou výše zmiňovaný postapokalyptický svět a přežívání lidí v podzemí. A ne, druhý a třetí díl nebereme v potaz, Matrix ve skutečnosti skončil Neovým položením sluchátka.

Věčný svit neposkvrněné mysli (2004)

Scénárista a jednočetný režisér Charlie Kaufman má s mistrem společného hned několik. Oba jsou coby vypravěči tak trochu šílení, Kaufman Dicka obdivuje, dokonce napsal nakonec nevyužitý scénář k filmové adaptaci Dickova románu Temný obraz. V Kaufmanově filmografii najdeme více položek s podobnostmi s legendárním spisovatelem, Věčný svit neposkvrněné mysli jmenujme jako hlavní příklad. Film by se klidně mohl jmenovat „Zapomeneme to za vás se slevou“ v narážce na originální název Total Recallu. Osudové, nápadité, děsivé a těžkotonážně metafyzické.

Počátek (2010)

Dick přisuzoval snům zvýšenou pozornost, někdy je stavěl do role alternativních světů, tužeb postav, někdy však indikovaly nesrovnalosti v realitě skutečné. Tak jako tak, hrdinové filmu Počátek, schopní infiltrovat sny jiných osob, a zároveň postupem času ztrácející schopnost sami determinovat, zda se právě nacházejí ve světě snovém či v realitě, jako by vypadli z Dickova portfolia.

Je nám samozřejmě jasné, že jsme vyčetli skutečně jen ty nejznámější a nejzajímavější kousky. Inu, inspiraci Dickem můžeme ve sci-fi nalézt skoro na každém kroku, od Donnieho Darka, přes eXistenZ, 6. den s Arnoldem Schwarzeneggerem nebo loňským Vyměřeným časem režiséra Andrewa Niccola (jehož Gattaca by mistrovi jistě také udělala velkou radost) po mnohé a mnohé další (mnoho příbuzenstva bychom mohli nalézt i v anime žánru a Ghost in the Shell by byl jenom sněhová vločka na špičce ledovce).

Tento článek v zásadě neměl oslavovat zvolené tituly, pouze autora, jehož jméno se tkví v názvu. Tak se totiž pozná skutečný velikán: nepřehlédnutelným faktem, jak moc inspiroval své následníky.

Josef Horký (zástupce šéfredaktorky)

josef.horky@fan­tasyplanet.cz