V současném zoufalém nedostatku opravdu dobrých pohádek, kdy v tuzemských kinech kraluje Troška, se objevuje nepříliš propagovaný snímek pocházející až z Norska, který ukáže, že země tisíce jezer má co nabídnout.
Norský hloupý Honza, zde se jmenující Espen, omylem spálil dům, kde bydlel s otcem a dvěma bratry, Petrem a Pavlem. Jejich jedinou šancí, jak získat peníze na opravu, je najít ztracenou princeznu Kristin, kterou unesl Král trollů. Cestou potkají zlého prince Fredericka, jeho poskoky, roztodivné potvory z norských bájí, a nakonec i samotného trolla. Vcelku banální zápletka se však díky zručnosti Norů změnila v zatraceně dobrou pohádku, kterou většina ostatních národů bude vnímat jako fantasy.se však v rukou Norů změnila v zatraceně dobrou pohádku.
Ale hezky popořádku. Za filmem stojí koprodukce Norska a Česka, odkud si seveřani vypůjčili nemálo řemeslníků. Není tam práce, ve které by neměl prsty alespoň jeden Čech, od kostýmů po kameru. A to je i důvod proč to běží v našich kinech, za což můžeme být jedině vděční. Z norských filmů jsou nejznámější jejich depresivní dramata, která sbírají nesčetně cen, avšak tohle je úplně jiný soudek. Cesta za králem trollů je totiž dost drsná pohádka, velmi často koketující s žánrem fantasy. Výsledný mix je pro českého diváka exotický a docela unikátní zážitek. Tento pocit umocňuje i fakt, že v našich luzích a hájích si pod pojmem pohádka již téměř každý představí něco stylu Princezna ze mlejna, Z pekla štěstí, nebo cokoliv podobného (čest výjimkám jako Anděl páně). Přehnaně infantilní rutina, řemeslně nevyhýbající ze zajetých standardů, herecky mizerná až průměrná, bez jakékoliv větší výpravy a dělaná bez jakéhokoliv zápalu, jen aby zaplnila volné místo, vydělala nějaké ty zlaťáky a zvětšila popularitu nějaké již tak slavné osobnosti.
Tohle je naprostý opak. Jelikož celá báje, ze které film vychází, je pro Nory něco jako pro nás Hloupý Honza, říznutý svatým Václavem a Bivojem, je z něj cítit ta láska, národní hrdost a píle, co do něj vložili. Díky tomu je to tak norské, jak to jen jde. Zároveň je však vidět, že to přece jen není Hollywood a filmaři si nemohli dovolit rozpočet jako u Avatara, ale zároveň je z něj využit každý cent do posledního. Díky tomu máte slušnou jistotu, že většina věcí je dělána hezky postaru. Stejně tak seveřané využili naplno i naše řemeslníky a ti pod jejich taktovkou odvedli práci, jakou v českých pohádkách vidíte málokdy. Menší role si zde zahrálo i několik tuzemských krásek.
Výpravně je to totiž absolutně dokonalé. Vynikající obraz umožňuje si do sytosti užít velkolepé scenérie, které jsou doslova na každém kroku. Ať už je to některé z onoho příslovečného tisíce jezer, vysoký vodopád, šerá mlha líně se válející mezi korunami mocných smrků, horský štít sahající až nad mraky, nebo jen divoký les. Je to tak norské, přestože se nymfy prohánějí v Prachovských skalách a hrdinové putují lomem Amerika nebo křivoklátskými lesy. Barvy jsou samozřejmě krapet přepálené, takže tráva je zelenější a nebe modřejší, což ve výsledku prohlubuje atmosféru. K tomu připočtěte skvěle zvládnutou kameru a expozici a potřeba CGI je minimální. Díky tomu se schopnosti všech počítačových kouzelníků soustředily, kromě pár menších triků, na jedinou věc, krále trollů. Ten je opravdový fešák, jehož zvládnutí je bez problémů přirovnatelné k zámořské produkci. Navíc tvůrci chytře využívají tmy, světla a kamery tak, abychom ho většinou neviděli celého, což nedává prostor nedokonalostem, které by se mohly projevit, a triky jsou v případě mytického obra maximálně využité.
Příběh je čirou esencí Norska a norského folklóru, který zůstává pohádkou. Celé to není nijak objevné a nečekají vás nějaké nečekané dějové zvraty, ale to nevadí. Hlavní jsou tady totiž lidé, troll a další všemožná havěť, co celý děj utváří. U lidí není třeba čekat odklon od klasického schématu tří bratří, z nichž ti starší dva jsou drsní realisté jako jejich otec, zatímco nejmladší je snílek, trošku jouda, ale nakonec je všechny zachrání. Ale opět to neznamená, že by byly nudné. Naopak, Espen je neskutečný sympaťák, princezna Kristin je hezká, emancipovaná, ale jenom tak akorát, aby se z ní nestala nesnesitelná feministická divoženka, bráchové jsou sice realisté, ale i tak si je nejde po čase neoblíbit. Zato hlavnímu padouchovi, kterým není troll, ale princ Frederick, budete téměř okamžitě přát, aby ho král trollů zadupal do země. Do toho tam jsou klasické vedlejší postavy jako král, královna, otec Espena a princovi hloupí poskoci. Ale aby to bylo správně norské, objeví se tam i mnohé, pro nás nezvyklé, ale velmi zajímavé potvory, mezi něž naštěstí nepřihopsá ani retardovaný čert, který je malý, ale šikovný a vlastně i bezpohlavní, stejně jako jeho vodnický kumpán, či jakákoliv podobně idiotská karikatura.
Herci tu odvádějí solidní práci a většina z nich je více přirozená, než hraje, a navíc si to všichni očividně užívají.
Všechno to podtrhuje naprosto úžasná severská hudba, která ve spojení s krásnými scenériemi opravdu potěší, a obratně zakomponované Griegovo legendární In the Hall of Mountain King je už jen třešnička na dortu.
Celá atmosféra si drží pro naše kraje na pohádku poněkud nezvyklou notu. Ta nedělá z dětí blbečky a rozehrává dospělejší, víc fantasy, avšak stále pohádkovou náladu, které nejde nepropadnout, i když ti nejmenší by se v některých scénách mohli i trošku bát.
A výsledek?
Cesta za králem trollů je dobrodružná norská pohádka, která je v rámci žánru jednou z nejlepších za dlouhou dobu, za což vděčí hlavně oné odlišnosti od stereotypu, kterou jsme v posledních letech mohli vidět snad jen v Hvězdném prachu. Hrdinové jsou sympatičtí, výprava velkolepá, hudba skvělá, příběh příjemně jednoduchý, propriety povedené a byť to asi nezpůsobí nějakou velkou změnu, tak by na ní nemělo být zapomenuto, přinejmenším alespoň kvůli poměrně velké účasti českých tvůrců. Prostě parádní žánrovka, kterou rodičům unaveným stupiditami můžeme jen doporučit.
Mikkel Brænne Sandemose: Cesta za králem trollů
Norsko, 2017
Stopáž: 104 min
Žánr: Rodinný/ Fantasy/ Dobrodružný/ Pohádka
Scénář: Aleksander Kirkwood Brown, Espen Enger
Kamera: John Christian Rosenlund
Hudba: Ginge Anvik
Hrají: Vebjørn Enger, Synnøve Macody Lund, Mads Sjøgård Pettersen, Eili Harboe, Allan Hyde, Gisken Armand aj.
