Avengers: Infinity War, aneb začátek konce začal

Jak to vidí Martin Jandejsek:

Trvalo to deset let, devatenáct celovečerních filmů, dva Hulky a miliardy dolarů, ale je to konečně tady a je to velkolepé.

Vždy po nějaké době se v Hollywoodu objeví nějaká nová, hlavní vlna, která strhne davy diváků, herců, producentů a prostě všech. Byly tu westerny, akční filmy ve stylu „armáda jednoho muže“, byl tu boom sci-fi a éra young adult, avšak zhruba od roku 2008 to jsou filmové adaptace komiksů. Někdo by teď mohl namítat, že nástup nové mánie předznamenaly a započaly již první X-Meni a Spider-Man s Tobeym Maguire, či případně i slabší Fantastic Four, avšak ani jeden z nich nepatřil v té době Marvelu. To bylo způsobeno tím, že na konci tisíciletí komiksový gigant dostal na hranici bankrotu a musel tak rozprodat mnoho svých práv. V současnosti jich však většinu získal zpět.

Nemusí se vám líbit, můžete s nimi nesouhlasit, ale jedno jim upřít nelze, je to bez přehánění fenomén dosud nevídaných rozměrů. Jen za těch deset let stihnul nabrat miliony věrných fanoušků po celém světě, a to číslo nepřestává růst. O to impozantněji to působí, když se ohlédneme na začátky celého toho vesmíru.

Bude následovat relativně stručné ohlédnutí za historií Marvel Studios (filmová divize Marvelu). Pokud chcete jen recenzi, tak ta následuje a je oddělená od zbytku článku.

Marvel totiž začal s jedním člověkem, jehož jméno je Kevin Feige. Mnoho z vás teď možná přemýšlí, kdo to je, protože jeho jméno jste nikdy neslyšeli, ale věřte mi, že jste ho viděli. Viděli jste ho pokaždé, když jste sledovali titulky jakéhokoliv filmu z MCU (Marvel Cinematic Universe). Je to totiž producent, který na přelomu tisíciletí přišel s vizí. Byl to nápad ambiciózní a v té době zcela neotřelý. Spočíval v natočení pěti filmů o superhrdinech, které by vedly k velkému crossoveru. Svůj plán představil Marvelu, který souhlasil a vyhradil mu na něj půl miliardy dolarů. Celý ten nápad byl už sám o sobě divoký, jenže to nestačilo. Tvůrci se totiž rozhodli obsadit do role Tonyho Starka, excentrického miliardáře a playboye, Roberta Downeyho Jr. To, že je to nejgeniálnější tah, jaký mohli udělat, tehdy nikdo netušil, protože samotný herec se v té době nacházel na pomyslné černé listině. Ocitl se tam díky mnoha výstřelkům, které byly obvykle spojené s jeho drogovou závislostí. Nikdo tomu moc nevěřil, avšak jak dnes již víme, stal se přesný opak. Iron Man, jehož rozpočet byl někde kolem 186 mil. dolarů, vydělal něco přes půl miliardy, hlavního protagonistu vyšvihl zpět mezi miláčky diváků i divaček, a hlavně otevřel dveře všem následujícím počinům.

Jako další se představil Hulk s Edwardem Nortonem v hlavní roli, který se stal zklamáním jak kasovně, tak i divácky. The Incredible Hulk kulhal na mnoha místech a neshody mezi tvůrci způsobily následnou změnu obsazení v Avengers, kdy zezelenal Mark Ruffalo a popravdě i daleko lépe než jeho předchůdci. Po roce 2008 navíc byl Marvel odkoupen oním děsivě velkým gigantem Walta Disneyho a tím prakticky ovládl kina na další léta, ale na rozdíl od jiných podobných akvizic ponechal Marvel Studios obrovský prostor, který jim umožnil rozvíjet svůj vesmír bez nějakých větších problémů. Navíc proč by to měl Mickey Mouse měnit, když to funguje a hlavně nese?

Po přešlapu s Hulkem udělal Marvel to jediné, co mohl, aby se udržel a zbytečně nezdržoval. Tím byl druhý díl Iron Mana, který nebyl stejně dobrý jako první díl, alej jeho výdělky byly dostatečné. Ještě je důležité se na chvíli vrátit k prvnímu dílu, nyní trilogie, o železném muži. Kevin Feige totiž od začátku toho všeho nic moc neprozrazoval a držel svá esa pod pokličkou. Díky tomu zapůsobila, dnes již klasická, potitulková scéna v prvním díle tak silně. Ano, tenhle koncept tu již nějakou dobu byl, vyskytl se například ve filmu Volný den Ferrise Buellera, ale vždy to byly jen nějaké gagy. U Iron Mana to ale fungovalo jako návnada, které sice nikdo nerozuměl, ale všechny zaujala, čímž splnila svůj účel dokonale a stala se součástí každého filmu patřícího do MCU. Díky úspěchu Iron Mana, muže na prvním místě bojujícího se sebou samotným, mohly záhy vzniknout i Thor a Captain America, kteří již byli o něco odvážnější. Co se výdělků týče, tak Iron Man neoddiskutovatelně vedl a vede pořád, jakožto jediná, doopravdy sólovka překonávající hranici jedné miliardy dolarů. To ustanovilo Roberta Downeyho Jr. neoficiálním praotcem MCU a hlavním tahounem všech následujících filmů. Také se z něj stal jeden z nejvýdělečnějších herců Hollywoodu, na kterémžto postu se drží dosud a většinu času je opravdu číslem jedna.

V roce 2012 přišlo vyvrcholení první fáze v podobě Avengers. Za těmi stál Joss Whedon, režisér, jehož zkušenosti s velkofilmy takového ražení byly minimální, ale dokázal, že na to má, protože crossover dříve představených hrdinů, k nimž se ještě přidala Black Widow a Hawkeye, se stal kasovním trhákem, který se dostal na, do té doby neuvěřitelných, jeden a půl miliardy. Kevin Fiege neusnul na vavřínech a už v Avengers představil nového arcizáporáka. Nebyl to nikdo jiný než Thanos. Jeho cíl si však nechal pro sebe.

S tímto kolosálním úspěchem si ostatní studia uvědomila, že tu je nejenom nový konkurent, ale hlavně, že ho už asi nezastaví. Warneři se o to marně pokusili se svým DC Extended Universe a bylo tu pár dalších pokusů o univerza, ale ani jedno se nepřiblížilo úspěchu MCU.

Z toho se totiž stal nezastavitelný vlak, jenž dost často nekompromisně šrotoval všechny, kdo mu stáli v cestě, a který s každým filmem obohacoval svůj svět o nové a nové postavy, avšak hlavními, kdo přibývali, byli tvůrci. Obvykle nováčci či nepříliš zkušení, které Marvel vyhmátl a dal jim velký rozpočet a pole působnosti. Nespálil se ani jednou a je to až neuvěřitelné, jak dobře vždy volil. Ať už je to dříve zmíněný Joss Whedon nebo bratři Russoové, kteří přinesli i nový svěží závan obrovského řemeslného posunu kupředu v rámci univerza. Stejně tak se vyplatily i různé divoké karty jako Strážci Galaxie od Jamese Gunna, či nedávný Thor: Ragnarok, kde Taika Waititi se svým šíleným humorem obrátil vzhůru nohama vládce bouře. Filmů přibývalo opravdu rychle a brzy tu byl i mystický kouzelník Doctor Strange, zmenšující se Ant-Man, či nedávný doslova miliardový Black Panther. Ten se tak stal pátým filmem z MCU, který pokořil onu metu. Předešlými byli Avengers a Avengers: Age of Ultron, Iron Man 3 a víceméně týmovka Captain America: Civil War.

Samozřejmě je jasné, že nejnovější Avengers: Infinity War se stane šestým z těchto filmů, a přitom pokoří pěknou řádku rekordů, a hlavně potvrdí dominantní roli Marvelu, jakožto největšího studia posledních deseti let, a uzavře první desetiletku a druhou částí dá sbohem některým svým postavám, nebo minimálně tomu, který to táhnul od začátku, totiž Robertu Downey Jr.

Ať už je tedy pro vás Marvel Studios bubákem, co dusí originální myšlenky a seká filmy jako Baťa cvičky, či jste věrní fanoušci, jedno už Marvelu a hlavně Kevinu Feigovi asi nikdo nikdy vezme. A tím je to, že jeho strategie byla odvážná a zároveň dokonale promyšlená. Zcela přesně dokázal převést kouzlo komiksů na plátna. Dal divákům, co tak milují, a oni za to ochotně zaplatili. Takhle to sice zní dost nepříjemně a je to zjednodušení, které zničí cokoliv, na co ho uplatníte. Na jednu stranu MCU tak rychle expanduje právě proto, aby vydělal, co nejvíc, ale zároveň to je přesně to co diváci chtějí.  Chtějí přestat přemýšlet nad skutečností a opustit hluboké myšlenky, aby je vyměnili za americké pohádky, protože právě jejich jednoduchost a osobité kouzlo je činí pochopitelnými v každé zemi a v každém jazyce. Divák se totiž chce občas jenom bavit a nad ničím moc nepřemýšlet. Chce vidět film, kde ví, že dobro vyhraje a zlo bude potrestáno. To všechno za příjemné hudby, velkolepé akce s nejlepšími efekty, jaké dnešní trikařina nabízí, a v podání sympatických a víceméně dokonalých hrdinů, kteří i přes nějaké ty slabosti vždy najdou správnou cestu.

A jakmile je má v oddělených sólovkách, už už hledí, aby přišel crossover. To je totiž to, co vyhrálo Marvelu bitvu s ostatními studii. Jejich vesmír působí díky dlouholeté přípravě zcela přirozeně a jakékoliv jeho propojení probíhá hladce. Byť jsou série většinou odděleny, společně tvoří živý organismus, který se vyvíjí a který s Avengers: Infinity War, dosáhl konce svého vývoje a vrcholu toho všeho. Teď k samotné recenzi.

 

Recenze

Avengers: Infinity War byl nejočekávanější film roku a vlastně i nadále zůstává jednoznačně nejdůležitějším. A aby ne, když je to událost, k níž směřovalo celé MCU posledních deset let a bez přehánění předčila i sedmé Star Wars. Už před prvním trailerem to byla očekávaná událost, ale to, co přišlo s první ukázkou, bylo šílenství. Byť měla jen pár minut, předvedla všechny tak milované hrdiny bojující bok po boku. Mnohdy i v jediném záběru. Za tu dobu film nasbíral nesčetně přízvisek jako „nejdražší, nejvelkolepější, osudový“ a po premiéře si přičetl i „lamač rekordů“ a hlavně „úžasný film“. Ano, povedl se a je až k neuvěření, jak moc.

Předem musím říci, že jsem jeden z fanoušků a že MCU a jejich hrdinové byla první franšíza, kterou jsem sledoval od začátku, a proto i když nejsem ještě stár, ve mně vyvolává jakýsi sentiment sledovat, jak to, co jsem před deseti lety jako dítě viděl a říkal si o tom, že je to hrozně parádní, dosáhlo takových rozměrů, a jak jsem si to v tu chvíli vůbec nedokázal představit, že něco takového uvidím. A stejně to cítí miliony dalších fanoušků po celém světě, protože deset let je dlouhá doba a stejně jako za ten čas zestárli hrdinové, zestárli i diváci. Proto byly poslední dny před premiérou a první dny po premiéře tak vyhypované.

V tu chvíli by si mohl leckdo myslet, že to bude hrát jen na onu osudovost a na city, a měl by pravdu. Infinity War hraje na city a na osud, ale je to jedno z mnoha es, která představí. Je to totiž opravdu nejepičtější komiksový film všech dob, stejně jako je to jedna z největších filmových událostí vůbec. Někdo možná prská, že to tak není, ale spočítejte si to. Deset let přípravy, něco okolo třiceti hrdinů, přes 300 mil. dolarů rozpočet a propojení všech dosavadních tvůrců, kteří se podíleli na významnějších sériích. Navíc, byť to zní hrozně velikášsky, v celé historii filmu se neobjevilo nic tomuhle podobného.

Z toho je zcela jasné, že tlak na bratry Russoovy, kteří zatím natočili skvělého Winter Soldiera a dost dobrou Civil War, byl velký. Oni ovšem dokázali, že jsou těmi pravými, protože se s nelehkým projektem popasovali neskutečně dobře a díky tomu se jim podařilo vrchovatě naplnit očekávání.

Já sám jsem šel na Infinity War se silnou skepsí, protože poslední Black Panther byl podobně nahypovaný a ve výsledku mi nepřišel nic víc než solidní a nevěřil jsem, že opravdu uvidím tu slibovanou show. Neměl bych to dělat, ale přiznám se, že jsem byl udiven, překvapen a naprosto odzbrojen.

Navíc jsem už stihnul promítání partičky v elasťácích navštívit dvakrát a stále mi vězí v hlavě. Za tu dobu viděla Avengers velká část diváků, ale stejně velká část se ještě rozhoduje, či nenašla čas, tak snad aspoň někomu poslouží tahle recenze.

První věcí, která v nejnovějším snímku spadajícím do MCU uchvátí, je úroveň produkce. Všechno vypadá nejlépe, jak jen může, což se sice dá od Disneyho čekat, ale i tak je občas až dech beroucí, jak dobře to CGI vypadá. Vrcholem všeho je Thanos u nějž jsou vidět i ty nejmenší detaily. Všechno to dokonale vypadá a zároveň je to přesně tak vybalancované, že si to stále uchovává ten správný komiksový feel.

Příběh samotný sice není nijak překvapivý, protože není těžké si to dát dohromady z předešlých filmů, z čehož nám vyjde, o co Thanosovi jde, ale i tak často ukazuje, že má, co nabídnout. Postava fialového zlosyna je asi nejlepším padouchem, jakého MCU kdy představilo světu. Jeho motivace, chování, vše to dokonale zapadá a působí zcela přirozeně. Nikdy nebudete muset přemýšlet, proč to či ono dělá, vše je jasně, ale zároveň nenuceně vidět. Zbytek týmu pak trochu ustupuje do pozadí, což ovšem nevadí, protože každý z nich už buď měl dost prostoru ve svém sólo filmu, či to není nováček. Díky tomu tam také není žádné zdlouhavé představování, ale vše od začátku hezky šlape. Postavy se objevují, tak jak mají, a všechno dokonale sedí k tomu, kde jsme je viděli naposled. Také hned od prvních minut je jasně cítit tah na branku, protože tady to je prostě velkolepé vyvrcholení, kde se přijde největší bitka… Stopáž čítající bezmála dvě a půl hodiny uteče jako voda. Nikde není hluché místo, nikde se příběh nezastavuje a vše posouvá film kupředu. Hlavním esem, které přebije všechny hrdiny a zápletky, je kostra univerza jako takového. Celé to totiž dokonale zapadá. Všechny části skládačky sedí přesně tam, kde mají a vše se to pohybuje jako jeden dokonale synchronizovaný stroj či organismus. To umocňuje pocit osudovosti. Celých deset let vývoje vyústilo v toto je to na tom vidět.

Bratři Russoové zcela očividně věděli, v čem je MCU dobré a v čem zase tolik ne, a proto těží z těch plusů, co to jen jde. A za to je nelze než pochválit, protože to, co udělali s Avengers: Infinity War, už ani lépe dokázat nemohli.

Herecké výkony nijak nepřevyšují standardy svého žánru, ale skvěle pracují s chemií působící mezi postavami. Ty se chovají zcela přirozeně, to, co dělají, dává smysl a věříte jim. Navíc cítíte, jak moc si to užili. Celé to totiž sálá láskou k celému MCU. Navíc buďme upřímní, většina herců má za co být vděčná. Nechci do toho jít nějak hlouběji, protože bych se dostal do oblasti spoilerů.

Největší potěšení přinášejí bojové scény, kterých je požehnaně. Sledovat totiž, jak v jednu chvíli vedle sebe bojují Thor, Groot a Rocket Racoon spolu s Hulk-Busterem, Black Pantherem, Captainem Americou a pár dalšími prominentními Avengery, je pocit jako málo jiných. Je to přesně ten wow okamžik, který si zapamatujete a z nějž budete mít husinu. Takových momentů je tam dost.

 

A závěr?

Pokud jste fanoušek komiksů, tak jste na Avengers: Infinity War buď už byli, nebo hrozně otálíte a měli byste to okamžitě napravit. Pokud nejste, tak tohle je film, který by bez nadsázky neměl nikomu uniknout. Není to nejlepší film z MCU, ale rozhodně zatím druhý nejdůležitější, protože tím prvním zůstane Iron Man. Důležité je ale vypíchnout jednu jedinou vadu na kráse. Tu si plně uvědomíte až poté, co film uvidíte. Spočívá totiž ve filmovém plánu, který Marvel vypustil, z nějž se dá až moc lehce odhadnout, které postavy přežijí. Bez něj bychom mohli konečně prožít i trochu toho napětí. To a ještě skutečnost, že je to prostě jen první část a ne samostatný film, způsobuje, že film  nemůže dosáhnout výše než na čtyři hvězdičky z pěti, avšak bude opravdu solidní čtyřka.

Nakonec už nezbývá než říci, že bude opravdu zajímavé, jak se s druhou částí popasují Anthony a Joe Russo, aby vystoupili ze stínu už tak skvělé Infinity War a zvedli laťku ještě o něco výše. Pokud jste dosud meškali a neviděli Avengers: Infinity War ani jednou, tak přestaňte váhat a vyrazte. Je to po dlouhé době film, který vám vašich sto třicet korun za lístek naplno vrátí nebývalým zážitkem, který se každý den nevidí. A přesně takové MCU musí zůstat, aby ten zážitek nadále vydržel: o několik kroků napřed, s jasnou vizí do budoucna a přátelským přístupem k divákům, kteří pak odpustí mnoho.

Avengers, assemble!

 

Jak to vidí Robert Šustr:

A je to tady…K tomu to všechno směřovalo. Mocný titán Thanos bere situaci do svých rukou a rozehrává vrcholovou hru marvelovského světa. Připravte se, uroníte pot, krev i slzy, protože boj o osud celého vesmíru započal.

Po deseti letech a téměř dvaceti filmech do kin přišel snímek, kterým všechno vrcholí. Divák si může s chutí užívat téměř nepřetržitou akci, hlášky svých oblíbených hrdinů a úžasné efekty, které dokonale vykreslují kouzlo marvelovského světa.

Na první pohled se může zdát, že dílo bude působit nepřehledně, chaoticky a neuvidíme v něm žádný nový motiv. Přece jen je tu spoustu postav a divák by se mohl leknout, že při tak obrovském filmu zrovna jeho oblíbená postava nedostane prostor k akci. Ovšem opak je pravdou. Snad až na jednu výjimku (Captain America) si režiséři s touto zapeklitou věcí, která by mohla filmu ubít na kráse, hravě poradili. Film totiž rozpojili do několika dějových linek, při kterých se postavy náhodně rozdělují do menších skupin, čímž film působí velice přehledně, všemu se dá rozumět a hrdinové dostávají dostatek prostoru pro svou úlohu v příběhu.

Snímek je tedy jak po dějové, tak i po řemeslné stránce perfektně zvládnutý. Na rozdíl od posledních snímku z továrny DC, film není zbytečně temný a nebere se příliš vážně. Ano, jde o osud celého vesmíru, nemusí vše dopadnout podle našich představ, ale i tak je potřeba se někdy zasmát a přesně s tím umí tento film šikovně pracovat. Elegantně totiž přeskakuje mezi humorem a dramatem a zároveň nám říká „Je to vážné, je to naostro a zkáza může přijít kdykoliv“.

 

Ego vs. ego

Zajímavé je sledovat chemii mezi jednotlivými postavami. Je zde totiž výborně vidět, jak do sebe naráží, hašteří se a soupeří spolu stejné povahy jednotlivých postav z různých marvelovských filmů. Vidíme zde, jak se například nesnesou stejní detailisté a egoisté, jako je Doctor Strange a Iron Man nebo stejní showmani jako jsou Star Lord s Thorem.

Jak jsem již psal, celý film je téměř nepřetržitá akce, která přeskakuje zbytečné vysvětlující pasáže a udržuje nás stále ve střehu. Snímek si sice na nic nehraje, ale je prvním filmem od Marvelu, kde opravdu každou sekundu nevíte, zda zrovna váš oblíbenec nepadne (může zemřít i zcela obyčejnou a nečekanou smrtí). Zkrátka, dostáváme se do další fáze velmi chytře vymyšleného a dokonale fungujícího marvelovského vesmíru, překračujeme Rubikon a smrt číhá všude. Dokonce i na těch nejméně pravděpodobných místech. Řekněme si to upřímně, zřejmě jim proslulý literární masový vrah Západozemí, spisovatel Martin radil.

 

Titán, to je padouch!

Co se často marvelovským filmům vytýká, jsou záporné postavy. Ve vzduchu tak občas visí pachuť ze stále opakujícího se záporáka. Buďto je to blázen toužící po pomstě, zlý strýc, zanedbaný, lstivý bratr nebo Ultron s ambicemi jako vystřihnutými z Čapkova R.U.R věku nebo z filmu „Já robot“ s Willem Smithem.

Tentokrát nám však tvůrci spravili chuť, protože přichází veliký titán Thanos, který i přes svoji dokonalost vnitřně bojuje mezi dobrem a zlem. Všechno, co dělá pro zlo ho ničí a vlastně by to ani dělat nemusel, kdyby sám nevěřil, že tak činí pro vyšší dobro. Umí také naslouchat nepřátelům a respektuje je. Právě díky těmto vlastnostem se bezpochyby zařadí mezi elitu marvelovských postav.

Dlouholetého fanouška Marvelu musí fascinovat kam, až byli schopni autoři tohoto universa zajít. Schválně, zkusme se ohlédnout zhruba deset let na zpět a začít hezky od začátku.

Je krásný den a píše se rok 2008. Do kin přichází první střípek marvelovské ságy s titulem Iron Man. Snímek začíná jako aspoň trochu uvěřitelný příběh. Odehrává se v reálném světě a muž v kovovém brnění zápasí proti svému na oko „hodnému“ strýci a bandě teroristů. Pojďme dále, přichází frajer, který je nadčlověk a zhruba 70 let spí zamrzlý v ledu. Pak tu máme najednou severského boha Thora odněkud s vesmíru. Tudíž reálný svět už prostě nestačí a stále je to Marvelu málo. Ocitáme se na jiných planetách se strážci galaxie či bojujeme napříč časoprostorem s marvelovským Harry Potterem alias Doctorem Strangem.

 

Jeden dech nestačí

Pořád vám to nestačí? Tak si představte blockbuster, kde se všechno tohle spojí. Je to bláznivý, je tam možné prakticky cokoliv, ale 90 % fanoušků tohoto 10 let trvajícího fenoménu, to prostě miluje a se slzami v očích a plnými žaludky popcornu bude vycházet z kina, těšit se, co dalšího je nám Marvel ještě schopný nabídnout a bude chtít vidět film ještě jednou. Protože jeden nádech na plné vychutnání si filmu rozhodně nestačí.

Jediná vada tohoto snímku je snad jen v jeho závěru. Je sice epický a nečekaný, ale protože zde můžeme prakticky jediným lusknutím změnit celou podstatu příběhu, může být téměř jasné, že slzy byly zbytečné, protože i když si životem nejsme jisti, může nás prakticky kdokoliv, kdykoliv oživit, pokud umí ovládat čas. Smrt je sice všude, ale ve filmu definitivní bohužel není.

 

Anthony Russo, Joe Russo: Avengers – Infinity War
USA, 2018
Stopáž: 149 min
Žánr: Akční/ Dobrodružný/ Fantasy/ Sci-Fi
Scénář: Christopher Markus, Stephen McFeely
Kamera: Trent Opaloch
Hudba: Alan Silvestri
Hrají: Robert Downey Jr., Chris Hemsworth, Mark Ruffalo, Chris Evans, Scarlett Johansson, Don Cheadle, Benedict Cumberbatch, Tom Holland, Chadwick Boseman, Zoe Saldana, Karen Gillan, Tom Hiddleston, Paul Bettany, Elizabeth Olsen, Anthony Mackie, Sebastian Stan, Idris Elba aj.