Hledáte tip na fantazácký film pro děti i dospělé? A co takhle rovnou tři? Na pořadu dne jsou mořské příšery, vlkodlaci a roboti
Luca
Chlapci bez dozoru a navíc se spoustou volného času jsou a vždy byli synonymem pro trable. A co takhle, kdyby to nebyli jen tak nějací chlapci, ale mořské příšery v přestrojení?
Nežhavější Pixarová novinka, která se právě promítá v kinech, vás vhodí do příběhu jako do vody. Luca má naprosto strhující atmosféru. O to víc, pokud vás zajímá retro, či moře. Odehrává na Italské Riviéře, někdy během 50. – 60. let. A že se tvůrci do reprezentace těchto atributů opřeli. Od stylizovaného soundtracku po klasická těstovinová klišé. Od první vteřiny hrají na pozadí staré Italské popové hity a film doslova přetéká nostalgií. Jako mořský vánek vás osvěží pocit léta – volnosti a svobody, snů a přání, bezstarostnosti a nekonečných možností.
Luca není příběhově oslňující a ani postavy nejsou nijak výjimečně charakterově rozvinuté. Nesnaží se podat žádná veledůležitá poselství, jak to většinou u Pixaru bývá. Je to zkrátka a prostě příběh o přátelství a dospívání. A to stačí. Je jednoduchý a nenutí příliš k přemýšlení. Což nemusí být nutně na škodu.
Když vás zaplaví chuť naladit se na prázdninovou vlnu a trochu si oddechnout od povinností, budete u sledování jako ryba ve vodě. Neručím ale za to, že až přijdou závěrečné titulky, nebudete chtít hodit starosti za hlavu a vyrazit za novými zážitky k prosluněným písečným plážím a rozpáleným úzkým uličkám mezi barevnými fasádami domů starých měst.
Vlkochodci / Wolfwalkers
S rozrůstajícím se městem přichází kácení lesů a to se nelíbí vlčí smečce, která si chrání své území. Jak se změní názor střet mladé lovkyně Robyn se záhadnou dívku Mebh, proměňující se ve vlčici?
Vlkochodci jsou dílo doslova prorostlé mytologií a magií. Způsobem, jakým to umí podat jedině Irové. A to hlavně ti zodpovědní za tento film ze studia Cartoon Saloon, známého pro své dřívější práce Brendan a tajemství Kellsu / Secret of the Kells, Píseň moře / Song of the Sea a Živitel / The Breadwinner.
Ručně kreslená 2D animace tohoto kousku je organická a ornamentální. Větve jsou vlnité, křoví spletité a příroda je jako živá. Její neučesanost a divokost podporuje styl kresby typu hrubého náčrtku ledabyle přetřeného vodovkami – vkusnými zemitými barvami, které jsou zcela na místě.
Podkresová hudba je hravá, že kdokoliv, kdo má i jen špetku smyslu pro rytmus si u ní bude podupávat. Avšak píšťala a housle dokáží přinést nejen radost i ale smutek. A harfa a jemné ženské broukání může potěšit, stejně tak nahnat strach.
Vlkochodci jsou pohádka skrz na skrz. A to nemyslím jako urážku, ale právě naopak jako nevyšší poctu! Dobrá pohádka umí být děsivá i milá zároveň. Nese stejnou čarovnou energii nadšení, jaké se zrcadlí v doširoka otevřených dětských očích, zářících jako světýlka na vánočním stromečku. Je napínavá a děti se v ní shlédnou. V tom je kouzlo tohoto filmu, v jeho silných postavách a universálním nadčasovém vyprávění.
Skutečné umění převést emoce do animace a hudby se splétají spolu s profesionálně užitými příběhovými prvky v jeden nádherný, emocionální zážitek. A tak jestli jste vy a vaše děti v srdci dobrodruzi, jsou pro vás Vlkochodci naprostou nutností.
Rodina na baterky / The Mitchells vs the Machines
Otec anti-talent na vše elektronické, dcera zapálená do tvorby videí a do toho matka se synem, kteří se jen snaží konflikt nějak urovnat. To je jedna praštěná, sotva fungující rodinka. Jak se ale do rovnice zaplete tisíc vzbouřených robotů?
Pamatujete si ještě na vizuální nářez, jakým byl LEGO příběh / The LEGO movie a Spider-Man: Paralelní světy / Into the Spiderverse? Tak přesně na něco takového se můžete těšit i u Rodiny na baterky. (A ne, není to náhoda – jsou totiž od stejných tvůrců. ) Ohromující ohňostroj barev a někdy až epilepsii spouštějících efektů. Jako z-animovaný komiks. Kompletní i s citoslovcovými bublinami typu „BUM“ a „PRÁSK“.
I tak se ale najde minutka, či dvě na nějaké to moudro. Týkající se například nedokonalých rodin a složitosti vztahů. Film odvádí poměrně dobrou práci v ukázání obou stran konfliktu – komplexnosti emocí, jak dětí, tak rodičů.
Příběhově se nejedná se o žádný inovativní scénáristický nápad, takže nečekejte převratný, zcela nový pohled na psaní. Když se vše sečte, jde stále o předvídatelný film. Ubíhá však rychle a svižně a je zábavný, a to nejen tím dětinským způsobem, ale i užitím karikatury a nadsázky, vkusně zkombinovaných s relevantními tématy.
Z tohoto popisu vám již musí být jasné, že po dvou hodinách končíte s pocitem, někde na pomezí ze sledování dojemného úsměvného domácího videa a geniálního ambiciózního projektu vášnivého umělce na hraně šílenosti. Takže pokud máte rádi akčňáky, při kterých máte pocit jako byste pozorovali skupinku hyperaktivních stand-up komik veverek na kofeinu, je pro vás tenhle kousek to pravé ořechové.
