Vytvořené odpovědi
-
Příspěvky
-
Chlap leží na gauči a čumí na fotbal.
Z koupelny vyleze manželka omotaná ručníkem, ukazuje mu břicho a úpěnlivě říká:
”Podívej, co se mi to tady udělalo na bříšku za špíček a tady na zadečku se mi začíná dělat ta pomerančová kůže…nevadí ti to?”
A manžel jen mávne rukou: ”Ale prosimtě, na to moje mrdání…”balí třicátník dobře udržovanou paničku středního věku v baru,a ona mu po nějaké době laškování povídá: “vypadáš dobře, už jsi to nekdy dělal s matkou a dcerou najednou?” on celý natěšený zaplatí, vem taxíka, dojedou k ní, ona odemkne, rozzsvítí a volá: “mami, vstávej, vedu kolouška”….
Nejsem si jistý, že víra hory přenáší, ale viděl jsem, co dokáže s mrakodrapy.
erika: Já jsem se nechal u Bohů ukecat k návštěvě kina a postatě mám stejný dojem jak ty. Neurazí ani nenadchne a půl hodiny po konci promítání jsem nevěděl o čem to vlastně bylo.
84673 – Víkend opět v prdeli a zítra pondělí. Nejvyšší čas jít umřít do postele. :/
84670 – A od tebe si vezmu recept a snad se naučím vařit i něco jiného než čaj 😀
84669 – Pokud bude sraz opět v Pardubicích, budeš mít možnost. Pořád lepší než se trmácet na Kunětickou horu v době kdy je tam zájezd ruských turistů 🙂
84666 -Kruciš! Už zase se mi tam vecpaly zobáčky…
<p style=”text-align: left;”>84665 – Z obchodního hlediska je léto pěkně naprd. Už nějaký ten pátek vypomáhám v jednom pardubickým antikvariátu a pokud se nám sejde deset objednávek za den, jsame rádi. Přitom jich běžně míváme od dvaceti výš. A neodpustím si malou reklamu http://antikvariat-pce.cz/ Jelikož se nám (doufám) blíží další sraz, není problém tam nějaké to vybrané čtivo dovézt :)</p>
84664 – Já si dneska nechal navařit v indický restauraci. Kuřecí vindaloo tam dělají špičkový.
Skupina mužských přátel, všichni kolem 40, se domlouvají na tom, kam by si měli vyjít na společný oběd.
Nakonec se dohodli na tom, že půjdou do hospody “U sudu”, protože číšnice tam mají velký kozy a nosí minisukně.
O deset let později se stejná skupina přátel, všichni kolem 50, domlouvají na tom, kam by si měli vyjít na společný oběd.
Nakonec se dohodli na tom, že půjdou do hospody “U sudu”, protože tam mají pěkné číšnice, dobrý servis a skvělý výběr piv.
O deset let později se stejná skupina přátel, všichni kolem 60, domlouvají na tom, kam by si měli vyjít na společný oběd.
Nakonec se dohodli na tom, že půjdou do hospody “U sudu”, protože je tam velké parkoviště, žádná hlasitá hudba a že se tam dá v klidu a dobře najíst za slušné ceny.
O deset let později se stejná skupina přátel, všichni kolem 70, domlouvají na tom, kam by si měli vyjít na společný oběd.
Nakonec se dohodli na tom, že půjdou do hospody “U sudu”, protože hospoda má přístup pro vozíčkáře a záchod pro postižené.
O deset let později se stejná skupina přátel, všichni kolem 80, domlouvají na tom, kam by si měli vyjít na společný oběd.
Nakonec se dohodli na tom, že půjdou do hospody “U sudu”, protože tam ještě nikdy nebyli a prý je to tam dobrý.Přijde zahradník francouzského hotelu za ředitelem, hodí mu na stůl pětikilové rajče, osmikilovou okurku a patnáctikilový meloun: “Pane řediteli, já nemám nic proti tomu, že ubytováváme Tour de France, ale řekněte těm závodníkům, aby přestali chcát v zahradě!”
Zastaví se řidič na dálničním odpočívadle a jde na záchod. První kabinka je obsazena, tak jde do druhé, posadí se atd. Z vedlejší kukaně se ozve: „Ahoj”.
Náš řidič není zvyklý se bavit na záchodě a tak úplně tiše odpoví: “Nazdar”.
“Co tam děláš?”
Náš řidič je dost v rozpacích co říct a tak odpoví: “No, co bych tak asi dělal?”
Odvedle se ozve: “Víš co, já ti zavolám za chvíli, nějakej blbec tady vedle mi odpovídá.”
Hrabě sedí po večeři zamyšleně u stolu, sluha se ho ptá: „Stalo se něco, pane?”
„Ano. Naše služka otěhotněla a já nevím, jestli budu tatínkem, nebo dědečkem.”„Prosím vás, není to prošlé?“
„Ne ne, ráno dovezené.“
„Ale ten hlávkový salát v té bagetě je nějak povadlý.“
„To je šunka.”Dvě hlavní postavy ze seriálu Lovci duchů. V originále Supernatural. Aktuálně je venku dvanáct serií, které si drží vysokou kvalitu, tak kdyby ses někdy po večerech nudil… 🙂
Přesněji <span class=”st”>Chevrolet Impala SS. Nicméně takhle stačí a dáváš. 🙂
</span>Ale jo. Dám tomu tady ještě šanci. Jakým autem jezdí <span class=”st”>Sam a Dean Winchesterovi?</span>
Anglická Wiki mi prozradila, že se jedná o jakéhosi cestovatele z Grimnoir Chronikles. Jde to zcela mimo mě, tak víc žel nepovím.
Niekto klope na dvere
“Kto je tam?”
“To som ja, otvor.”
“Aky otvor?”
“Otvor, do piče!”
“Otvor do piče?”Povídají si takhle dvě kamarádky a ta jedna tý druhý říká:
„No představ si co ten můj včera udělal:
Normálně jdu do mrazáku, hledám kuře a ten můj přijde, vyhrne mi sukni a strčí mi ho tam.“
Ta druhá říká:
„Buď ráda, že je tak aktivní…“
a ona odpoví:
„No jo, ale víš jak studilo?“Šéf sekretářce: “Příští týden bychom mohli zaletět do Paříže.”
Sekretářka manželovi: “Příští týden musím služebně do Francie.”
Manžel milence: “Manželka je příští týden na služebce.”
Milenka soukromému studentovi: “Příští týden odpadá hodina angličtiny.”
Student dědečkovi: “Příští týden mi odpadla anglina, mohli bychom zajet na ryby.”
Dědeček sekretářce: “Ta Paříž příští týden nepůjde, slíbil jsem vnukovi výlet.”
Sekretářka manželovi: “Ta služební cesta se přesouvá.”
Manžel milence: “Tak manželka nakonec nikam nejede.”
Milenka soukromému studentovi: “Návrat k původnímu rozvrhu, hodina bude.”
Student dědečkovi: “Tak ta angličtina bude, nikam nemůžu.”
Dědeček sekretářce: “Výlet s vnukem se ruší, můžeme do té Paříže.”
Sekretářka manželovi …Na vysokoškolských záchodech se ozve z první kabinky: “Tak co, máš zápočet?”
Z druhé: “Ale nemám, ten debil fousatej mi ho nedal.”
A ze třetí: “A ani příště vám ho nedám!”20.8. může být.
A jeden delší na dobrou noc… 🙂
Je osmnácté století. Do jednoho přístavu se z dlouhé plavby vrací jedna loď. Protože se jedná o dobu, kdy řádilo mnoho pirátů, byla loď samozřejmě při návratu poškozena a mnoho námořníků za to zaplatilo životem.
Z lodi vystoupí kapitán a jde do přístavní putyky. Tam se ptá, jestli tam nejsou nějaký lidi, který by s ním šli na další plavbu, že ztratil mnoho lidí a že má výnosnej kšeft. Přihlásí se mu pár lidí, ale není to dost. Tak se ptá, jestli neví o někom, kdo by jel taky. Jeden námořník se zvedne a povídá: “Kapitáne, jestli chcete nějakýho dobrýho námořníka, běžte tamhle na molo, tam sedí takovej chlápek, kterej si maže chleba nějakou pomazánkou a žere to, jmenuje se GLokva, tak tomu řekněte, ten s váma pojede…”
Kapitán se tedy vydá na molo a tam opravdu sedí nějakej člověk, kterej si maže chleba pomazánkou a žere to. Kapitán mu říká: “Vy jste Glokva?” Glokva na to: “Jo,” a přikusuje k tomu chleba namazaný pomazánkou.
Kapitán říká: “Víte, sháním námořníky, který by šli se mnou na loď, a někdo mi říkal, že byste šel.” Glokva si neustále maže chleby a žere je a odpovídá: “Kapitáne, klidně, ale chci po vás jednu věc…,” a přikusuje chleba s pomazánkou.
Kapitán říká: “Cokoliv, jen když pojedete.” Glokva si kousne chleba s pomazánkou a s plnou pusou říká: “Mě by stačilo, kdybych si s sebou moh vzít nějaký chleby a pomazánku.” Kapitán povídá: “to si klidně vem. Dohodnuto tedy.”
Glokva si na loď naloží asi třista chlebů a čtyři sudy pomazánky a plavba začíná. Počasí je vcelku dobré, námořníci si na nic nestěžují, jenom Glokva sedí dole v podpalubí, maže si chleby pomazánkou a žere to a nic ho nezajímá. Jenže co se nestane – přijde bouře a loď se poničí, takže musí námořníci makat za dva. Glokvu to ale vůbec nezajímá a maže si ty chleby s tou svojí pomazánkou a je spokojenej…
Námořníci pak začínaj reptat, že Glokva nic nedělá a ať teda vypadne z lodi.
Kapitán jde proto do podpalubí a říká Glokvovi: “Hele Glokvo, já jsem tě vzal na loď a povolil jsem ti vzít si tyhlety tvoje chleby a tu tvojí pomazánku. Ale venku byla bouře a naše loď je poničená, tak koukej začít něco dělat, nebo tě vyhodíme z lodi…”
Glokva si maže chleba pomazánkou, žere ho a odpovídá: “Tak mi kapitáne doneste nějaký dřevo, dláta, pilku, kladivo a hřebíky a uvidíte, co se stane…”
Kapitán na Glokvu, který stále ukusuje chleba s pomazánkou nevěřícně kouká a pak říká: “GLokvo, já mám smysl pro humor, ale tohle je trochu moc. Já ti to nechám donýst, ale jestli se nic nestane, tak jdeš okamžitě z lodi…” Glokva ukusuje chleba s pomazánkou a pokýváním hlavy souhlasí.
Nějaký námořník pak přinese Glokvovi všechno co si přál a Glokva sedí den v podpalubí, z kterého se ozývá řezání pilou, zatloukání hřebíků a jiná práce se dřevem a po tom dni vyjde na palubu s takovou bedýnkou, která má tři díry nahoře a dvě dole a říká kapitánovi ukusuje chleba s pomazánkou: “Tady máte glokvičku, dejte ji na příď a uvidíte, co se stane.”
Kapitán říká: “Glokvo, ty si ze mě děláš srandu, ale já tě klidně z tý lodi vyhodím, ale protože jsem zvědavej, tak máš poslední šanci,” a dá glokvičku na příď. Glokva se vrátí do podpalubí, maže si tam chleby pomazánkou a žere je.
Najednou jede kolem ruská loď, kapitán ruské lodi vezme do ruky dalekohled a sleduje glovkovu loď. Najednou zaostří na příď a nadšeně křičí: “Jaka krasnaja glokvička!!!” Okamžitě rusové přirazí loď ke glokvově a nabízejí tisíce rublů za glovkičku. Kapitán je trochu překvapen, ale pak se probere a okamžitě glokvičku prodá. Všichni námořníci jsou spokojeni, jenom Glokvovi je to jedno, sedí si v podpalubí, maže si chleby pomazánkou a žere je.
Pak ale přijde druhá a mnohem silnější bouře.
Utrhne se jeden stožár, několik námořníků zahyne. Všichni musí makat za tři a jenom Glokva si sedí dole v podpalubí, maže si chleby pomazánkou, která už mu lehce kysne, a žere je.
Námořníci samozřejmě reptají a tak jde kapitán znovu za Glokvou a jejich rozmluva se opakuje. Glokva si maže chleba pomazánkou a žere je, kapitán mu vysvětluje, že musí něco dělat a tak dále. Glokva si kousne chleba s pomazánkou a řekne: “Tak mi sem kapitáne přineste ještě víc dřeva než minule, hřebíky, pilku, kladivo, hoblík, dláta a na co si vzpomenete a uvidíte, co se stane…”
Kapitán na to: “Glokvo, jednou ti to vyšlo, ale to byla strašná náhoda, takže ti radím, aby sis ze mě nedělal srandu…” Ale přesto mu nechá všechno nanosit. A Glokva tři dny v podpalubí dře, řeže pilou, zatlouká hřebíky, hobluje a tak dál až nakonec, ukusuje chleba s pomazánkou, vynese dvakrát větší bedýnku na palubu a říká kapitánovi: “Tohle dejte na příď a uvidíte, co se stane.” Kapitán žeroucímu Glokvovi nevěří, ale přesto dá novou glokvičku na příď…
Najednou jede kolem německá loď. Německý kapitán sleduje dalekohledem Glokvovu loď, pak zaměří na příď a nadšeně zakřičí: “Ach, eine schöne glokwichka, die muss ich haben…” a přirazí loď. Německý kapitán nabízí za glokvičku desetitisíce marek a glokvova loď samozřejmě nabídku přijme.
Všichni slaví, že mají na rok z čeho žít, jenom Glokva sedí v podpalubí, maže si ty chleby zkyslou pomazánkou a žere je, jako by se nic nedělo…
Pak ovšem glokvova loď narazí na piráty. Bojují dlouho, až nakonec piráty odrazí, ale ztratí mnoho námořníků a loď je dost zdevastovaná. Každý námořník nyní maká za pět. Glokva ale sedí v podpalubí a maže si hnijící chleby kvasící pomazánkou a žere je.
Námořníci, ačkoliv uznávají Glokvu za všechno, co pro ně udělal, jsou si vědomi, že jim to bude k ničemu, když nedoplujou do přístavu a začínají reptat. Kapitán jde do podpalubí a se slzou v oku říká Glokvovi, který ukusuje zelený chleba se smradlavou zkvasenou pomazánkou: “Víš, Glokvo, udělals toho pro nás hrozně moc, máme teď z čeho rok žít, ale chápej, přepadli nás piráti a nahoře se maká, a ty musíš taky přiložit ruku k dílu, jinak budeme muset na tvoje dobrodiní zapomenout a hodit tě do moře, morálka musí bejt…”
A Glokva znuděně ukusuje zelený chleba s zkvasenou pomazánkou a odpovídá: “Tak mi kapitáne doneste ještě třirát víc dřeva než minule, pilu, hoblík, hřebíky, kladivo, dláta, vrták a na co si vzpomenete.” Kapitán přikáže všechno Glokvovi poskytnout. Celý týden se z podpalubí ozývají zvuky jako z dřevařské pily, bušení kladiva, řezání atd. Za týden vyjde Glokva na palubu a nechá si svolat tři námořníky, kteří mu pomůžou vytáhnout novou, ještě mnohem větší bednu, která má deset děr nahoře, pět dole a předá ji kapitánovi se slovy: “Dejte to napříď a uvidíte, co se stane.” Kapitán dá glokvičku na příď a Glokva odchází do podpalubí, bere chleba, maže ho pomazánkou a žere to.
Zanedlouho pluje kolem anglická loď. Kapitán anglické lodi prohlíží dalekohledem Glokvovu loď, najednou spatří na přídi glokvičku a v téměř orgasmickém stavu vykřikne: “Oh, what a nice glokvichka!!! It must be mine!!!” A anglická loď přirazí a její námořníci rovnou lopatami hází desetitisíce liber na palubu glokvovy lodi, pak si vezmou glokvičku a spokojeně odplují.
Všichni na Glokvově lodi jsou nadšení, že mají celý zbytek života z čeho žít, jenom Glokva je v podpalubí, maže si odporný temně zelený chleba třicetiprocentní pomazánkou a žere to.
Nakonec loď dopluje až k přístavu a kapitán přijde dolů za Glokvou, který si maže zelenou hnilobu třicetiprocentními kvasinkami a žere to, a říká mu: “Glokvo, moc ti jménem celé posádky děkuju, to cos pro nás všechny udělal ti do konce života nezapomenem… Ale mohl bych tě o něco poprosit? Mohl bys mi na památku udělat taky takovou jednu glokvičku?” A glokva si ukosne kus plesnivé hmoty a povídá: “Ale to víte kapitáne, udělám, přineste mi všechno dřevo, co máte na palubě a spoustu nářadí, hřebíků, šroubů a tak…”
Kapitán mu všechno přinese a nechá ho pracovat. Glokva tvrdě dře dva týdny, celou tu dobu loď krouží kolem přístavu, aby náhodou nenapadlo Glokvu zdrhnout. Za dva týdny Glokva vyleze a svolá celou posádku, aby mu pomohla vynést kapitánovu glokvičku. Námořníci vynesou na palubu velikánskou bednu, která má dvacet děr nahoře, deset dole.
Kapitán kolem toho chodí a nakonec se nesměle zeptá Glokvy, který přežvykuje zelenou hnilobu s bílou tekutinou: “Víš, Glokvo, ty jseš moc hodnje, žes mi to udělal, ale neuraz se, k čemu to vlastně je?”
A Glokva odpoví: “Tak to hoďte do vody a uvidíte, co se stane.” Kapitán říká: “Ale Glokvo, víš jakou to má cenu? Za to bych si koupil půlku tohohle přístavu…” A Glokva na to: “Hoďte to do moře a uvidíte co se stane!” Kapitán chvíli váhá a nakonec nechá posádku, aby vzali glokvičku a hodili jí do moře.
Glokvička dopadne na hladinu a pak se ozve: “Glo, glo, glo…”Největší předností milenky je, že se s ní dá hovořit o nedostatatcích manželky. Zkuste hovořit s manželkou o nedostatcích milenky …
Jarl Siegmund se vrátil z vikingu a zastavil se, aby složil svému králi poklonu. Král Harald Modrozub se ptá: “Tak co, Siegmunde, jak ses měl? Byls na vikingu?”
A Jarl pyšně odpovídá: “Ano, králi, přepadal jsem, loupil a drancoval osady tvých nepřátel na západě!”
Moudrý král se zamyšleně podrbe na bradě. “Nemyslím, že by Dánsko mělo nepřátele na západě.”
“Teď už jo!”Ředitel si svolá zaměstnance:
“Je mi to líto, ale je krize, firma má problémy, jednoho z vás musím propustit.”
Mladá sekretářka řekne: “Jestli mě propustíte, zažaluju vás za diskriminaci z důvodu pohlaví.”
Starý vrátný řekne: “Jestli mě propustíte, zažaluju vás za diskriminaci z důvodu věku.”
Čtyřicetiletá účetní řekne: “Jestli mě propustíte, zažaluju vás za diskriminaci matek s dětmi.”
Vozíčkář sedící ve vrátnici u telefonu řekne: “Jestli mě propustíte, zažaluju vás za diskriminaci tělesně postižených.”
Cikán údržbář řekne: “Dyk more jestli mě vyhodiš, za rasízmus zažáluju!”
Mladý zdravý ředitelův řidič bílé pleti po chvilce mlčení řekne: “Myslím, že jsem gay.”Letí letadlem dva muslimové na sedadlech u okna a žid s nimi na sedadle do uličky. Jen se letadlo rozletí, žid si sundá boty, dá pod sedadlo, natáhne bačkory, sklopí sedačku a chystá se spát. Tu se jeden muslimák zvedne a začne ho přelízat.
“proboha kam jdete?”
“no mám žízeň, tak za letuškou pro limonádu”
“proboha seďte, já vám ji donesu….to je hrozný todlencto přelízání”
Jen co se vzdálí, muslimák mu veme jednu botu a naplive do ní.
Druhý to vidí a moc se mu to líbí, takže když se žid vrátí s limonádou, začne přelízat i on.
“proboha kam zas jdete vy?”
“no já když vidím tu limonádu, tak jsem na ni taky dostal chuť”
“proboha seďte, já vám ji donesu. To je hrozný todlencto votravování furt!”
Jen co odejde muslimáč mu naplive i do druhé boty.
Let probíhá příjemně, muslimové usrkávají limonádu a pošklebují se spícímu židovi. Při přistání si žid natáhne boty a hned zjistí, co se stalo. Začne tedy hlasitě hořekovat:
“proboha, to je hrozný todlencto! Copak to nikdy neskončí? Ta nenávist mezi našimi národy. Těch mrtvejch a vypálenejch domů. Těch plivanců v botách….a chcaní do limonád!”Prodám francouzskou pušku z druhé světové války MAS-36. Nikdy nestřílená, jen dvakrát odhozená.