Univerzální bestiář

Sněžná blecha dokáže kousnout tak, že se to nedá s ničím splést. Zatím ještě nepřišli na to, jak se před tímto kousnutím chránit nebo jak je léčit. Takové kousnutí je neléčitelné jako sama smrt. To člověk může plakat, křičet, volat o pomoc a nikdo mu nepomůže. Po několika hodinách všechno přejde. Nejdřív dojde ke kousnutí, k bodnutí, je studené, jako kdyby člověku někdo vložil pod kůži kousek ledu, takové ledové pálení, že se člověk okamžitě probudí a okamžitě ho polije hrůza a bezmocnost. Následující hodinu se nic neděje. Pak člověk přijde o rozumu, to se děje každému naprosto stejně, ať je chytrý, hloupý, mladý nebo starý. Na půl hodiny až hodinu člověk propadne šílenství. Stařešina říkal, že kdyby měl mikroskop, snadno by si s tou nemocí poradil, bez potíží by našel původce, našel by jeho nepřítele nebo jed na něj a vyrobil by lék… Člověk začne vyvádět, začne zuřit, nikoho nepoznává, může zabít i svého nejlepšího přítele a nebude si pamatovat, jak k tomu došlo. Když v osadě došlo k prvnímu takovému případu onemocnění, nikdo nevěděl, co se to stalo. Pak došlo k několika dalším hrozným případům, až pochopili, že s bleší zimnicí není třeba nijak bojovat, že nemocného stačí svázat, uložit ho někam a jednoduše čekat, až agresivita pomine a nemocný se vzpamatuje. A to bylo všechno. Jednou, až se naučí zimnici léčit, to bude jiné. Teď měli jenom jedině východisko… Když se v osadě stane, že někoho kousne sněžná blecha, nepatrné titěrné stvoření, sám přijde za lidmi a požádá, aby ho svázali. Právě v tom je něco hrůzného. Člověk je ještě zdravý, samostatně uvažuje, všechno chápe, ale je mu jasné, že podobně jako u odsouzence k smrti všechno za krátkou dobu pomine, že zmizí a místo něho že se objeví zlá, tupá bytost. A každý viděl, co se to děje s druhým, každý se styděl jenom pomyslet, že totéž čeká i jeho. Pro každého bylo hrozné přežít to blouznění, ty sny, které ničí člověka při záchvatu. A proto když Oleg pocítil mrazivé kousnutí blechy a probudil se, vzbudil hned také ostatní.

Pěkný úryvek

Erika má pravdu, je to Kirill Bulyčov. A kniha, nebo spíše novela, Slyšel jsem zemi. Ale co se stane, když Vás kousne sněžná blecha, ještě neprozradím. Třeba si někdo vzpomene nebo to najde.

Tipuju to na bratry Strugacké…

Ne, to ne, tohle můžeme vyloučit…

Já nevím…mě ta knížka zas tak moc nenadchla, i když se mi moc líbilo jak končila. Ale také jsem ji už četl dávno. A když už jsme u těch klasiků, schválně, jak se vyznáte v práci našich sovětských bratrů :-D.
Takže, má otázka zní: Co se člověku stane, když ho kousne sněžná blecha?

Hougron, Znamení psa… A ti pejsci zmutovali do něčeho jako draci…

tak když jsme u těch vykopávek. Copak to byli **rhunkové**?

za pomocí gůůgla – Konec civilizace

Tak pokud si do večera nikdo nevzpomene, uznám Ti to, platí? Protože jsi zatraceně blízko.

tuhle vím, to je ta pasáž z kondiciování ve spánku:)

kurňáá, to znám……..v hlavě mi bliká něco jako Huxley….

Enderova hra?

Jest tomu tak, byli to tzv. “slepí ptáci”. Pro ostatní: Jde o létající potvory mimozemského původu. Blíže viz stará ale furt dobrá trilogie Ludvíka Součka “Cesta slepých ptáků”.
**Dává Doctorex**.

Doctorex: Tak autora bychom měli…

Ludvík Souček?