U Helmy a Pláště

“Spíš nudné. Možná se to zlepší…?” Nadhodím s nadějí v hlase.

Natáhnu ruku a stáhnu Tahiri dolů. Mlaskne to a ozve se dutý náraz. “Odsud je to lepší. Nebude tě tak bolet za krkem.” Dám jí přátelskou radu.

Vypláznu na Spára jazyk a nakloním hlavu na stranu, když si začnou něco šeptat. Určitě nějaký oplzlosti, rozhodnu a dál nad tím nepřemýšlím. Oh, a teď se dokonce začli olizovat… Podepřu si bradu rukou a čekám, co přijde dál.

“Ale jistě slečinko. Já jsem Spár, k tvým službám…”Laškovně na ní pohlédnu a mrknu. Sleduji jak na ni kdosi huláká. Chudinak se teď MRAČÍ.
Pak se obrátím k té na kopci a zahulákám: “Hej ty s tím lízatkem, neurážej slečnu!”
Nakonec se znovu obrátím na tu krásku, Anděla co mi spadl z nebe a ptám se: “Hledáš něco? Můžu ti nějak pomoci?”

“Jsi milá Lillith.” Přemýšlím jak je možný, že je na mě všechno hned vidět. Samozřejmě se teď pokusím nasadit uražený výraz. Ruce zkřížím na prsou a netrpělivě si budu podupávat. Tak!

“Jdi do někam s vykáním!” odpovím s úsměvem. Galantní chování bych v těchle sklepích rozhodně nečekala. “Jo jsem v pohodě” dodám, když ze sebe oklepu ten sajrajt, co se na mě přilepil.
Koukám nahoru a trošku nervózně zavolám: “Tak co, hodláte tam nahoře čekat na Ježíška nebo sebou konečně pohnete?”

“Hups. Pardon.” vylétne ze mě ještě předtím než se vůbec podívám co se stalo. Vrazila jsem do něčeho sympaticky měkkého. Má to nohy, ruce, v šeru se mi zdá, že to má i milý obličej. “Děkuju.” Jsem ráda že mě zastavil. Asi bych se měla zvednout, ale kdoví proč se mi vůbec nechce… “Je mi fakt líto, že jsem tě taklhle sejmula.” Kouknu se nahoru jestli se po svahu neblíží ještě někdo další…

Z blízka si svůj názor poopravím… vždyť se to hýbe! No nedá se nic dělat, ochutnávka nebude. Zkusím přes to přejít dál, docela mě zajímá co bude tam na konci… Podrážky mých sandálů obklopil svétélkující sliz. Odrazila jsem se, nakrčila kolena jako při lyžování a pomalu (sakra ono to zrychluje) se klouzala po mírném svahu. Dolů a dolů do tmy.

“Kde se to tu vzalo? Hmm to se musi vykoumat!” vytahnu lupu a zacnu zkoumat podlahu, pak ji otru prstem a ten si oliznu: “Chutna to zvlastne!”

je to proste wul 😀

“Prasata jsou sama o sobě velmi čistotná zvířátka.” Poučím jej nezaujatě. “Takže tím to asi nebude.” (Yay, tisící příspěvek! :D)

Uklízečka hnije v koutě.

Jo vypujceny od uklizecky z jedne uz otevrene hrobky. Kde asi ted je?

Ozve se hluk a kde se vzal tu se vzal ehm … ja a vruce mam mop. “Vsichni tu delaji bordel, ted abych tu uklidil ty kaluže, než se někdo zraní.” namocim ho do jezirka a to se zazrace cele vsaje do mopu. Pak zase zmizim ve stinu. “Au, kdo sem dal ten smetak, sakra.”

…A co jsi? (Jé, s tebou není sranda… ;))