Fórum ‚Archiv‚ nepřijímá nové témata ani odpovědi.
-
Příspěvky
-
Spár“Ale já se té paní bojím. Ona mi bude chtít ublížit…” Zapištím a vyběhnu hledat jezírko pro PANIŠKU.
scara“Tak promiň mazlíčku, já jen té paní ukazovala jak na tebe.” Bože jak některý nebezpečný stvoření dokážou být roztomilý! Na kůži se mi začínají srážet kapičky vody… je tu příšerná vzdušná vlhkost… že by tu bylo i nějaké jezírko, ve kterém bych se mohla vykoupat? Ten sliz na nohách mi nedělá dobře.
SpárOtočím se na panišku a říkám: “Nemusíš mě mačkat stačí říci… Tobě to vrátím, ale tam té divné paní to nepujčím…”
scara“Lill, to musíš takhle!” Stisknu Spárovi jeden bod na rameni a on nátáhne ruku s láhví před sebe… prsty má nebezpečně uvolněné, ještě aby mi rozbil mou milovanou “železnou”.
Lillith“Takhle vypadá docela roztomile,” připustím nakonec neochotně. Roztomile a bezbranně, dodám v duchu a zkusím mu sebrat poloprázdnou lahev medoviny… neúspěšně a jen tak tak se vyhnu jeho pařátům. “Notak, copak tohle se dělá…?!” Zvednu se ze země a opráším si šaty. “Sobče!” Ulevím si a začnu okatě trucovat.
scara“Nebojte holky, za chvíli to přejde.” Začala jsem mít svého >mazlíčka< docela ráda. Na druhou stranu, možná jsem mu toho dala polknout docela dost... stačila tak polovina. Nu což. “Tahiri, máš bambus mezi zubama.” To jen tak, aby se neusmívala zeleně.
RuvCesta dobrodruhů volá Scaru, Cesta dobrodruhů volá Scaru. Jestli chceš znovu se zapoj…
SpárPolknu, špitnu:“děkuji” a v tu ránu začnu vydět rozmazaně… To co mě kopla má nějaký divný zvířecí obličej a ta druhá se zas připitomělě usmívá. Jen Scara zůstala normalní přivinu se jí k nohám a začnu se třást…
scaraPryskyřník, starček, ďáblík bahenní, troška jitrocele… namažu Spárovi koleno a dám mu trošku lektvaru polknout. Mělo by to mít lehce halucinogenní účinky. Tak!
SpárScara je najednou jako med… Divnéé. No a dá mi i své lahodné medoviny… Přestanu pištět a špitnu “Děkuji.”A dívám se na ni co bude dělat…
scara“Promiň Tahiri.” můj hlas zní skoro upřímně. Chudáček krysáček leží u mých nohou a mě je ho najednou nějak líto. Chlácholivě ho pohladím po hlavě a nabídnu mu trošku sladkého nápoje. Když moje medicína nefunguje, navrhnu mu ošetření přímo postiženého místa. Ještě že se maličko vyznám ve zhmožděninách a jejich léčení.
SpárJak tak přemýšlím tak mě ten divný tvor kopne mezi nohy. Bolestí se skutálím směrem ke Scaře. U jejích nohou se stočím do klubíčka a pištím.
TahiriVyužiju toho, že se Spár pootočil za vůní medoviny a taktně ho kopnu pod kolena. Upadne a dokutálí se k medovině. “Už ti nikdy žádné mazlíčky hlídat nebudu,” vysvětlím Scaře a začnu chroupat výhonky.
SpárUcítím vůni medoviny… Nam… Ale co si vybrat. medovinu nebo výhonky? Medovinu nebo výhonky? Toď otázka…
scaraUf. To má někdo štěstí! S úsměvem se otočím k Lillith, z kapsy vytáhnu svou železnou zásobu medoviny a nabídnu jí. Ti dva ať si hrají… na svačinu s bambusovými výhonky.
SpárZamrkám na ni a hledám kde asi máš další výhonky…
TahiriTady něco nehraje. Kouká na mě mlsněji, než já na něho. Zastavím se a zavzpomínám na historky o zmutovaných potkanech v městské kanalizaci. Ještě, že nejsme v New Yorku
SpárVydím jak Tahiry koukají z kapsi bambusové výhonky.
“Jé ty máš bambusové výhonky???”
Zamilovaně pohlédu na Tahiry a hledám kde má ukryté další.
A pomalu couvám, uhýbám jí z cesty…
TahiriMožná by ty biftečky byly dobré s bambusovými výhonky. Nebo taky syrové. To by bylo rychlejší. Mlsně se olíznu…
scara“Momentíček!!! Jaký nás?”rozčílím se “Spáre, jako zbraň a štít jsi mi zcela vyhovoval, ale musím tě upozornit že žádný my není.” No tohle jsem trochu neurejdovala… já myslela, že je to normální chlap. Tohle zní hůř než Tahiřiny zuby.
SpárHmmm medvídek. Těm jsem vždy kradl zásoby medu… Sadisticky se na ni usměji…
Pak se podívám na tu druhou:“A kdo jši ty šeno? A čo po nás chcete?”
Tahiri“Tak krysa..hmmm…” v hlavě se mi zjeví kořeněné biftečky. “Já jsem hodný medvídek,” odpovím a snažím se maskovat nadměrné slintání.
Spár“Kryšodlak, a ta paniška je moje. Ochraňuji ji…”Promluvím, ale moc mi to nejde protože mi vadí v mluvení mé krysí zuby.
“A kdo jši ty?Pronesu a pohlédnu na Tahiri…
Tahiri“Tak tohle jsem ještě neviděla,” zírám na Spára, “hej, co jsi zač?” strčím do něj špičkou boty.
LillithSklouznu se s kopce dolů, abych měla lepší výhled. Změřím si Spára od hlavy k patě a překvapeně hvízdnu. “Páni. Nechci vidět ty děti.” Zašeptám Tahiri tak tiše, že ozvěna ještě chvíli potom rezonuje jeskyní. Všimnu si, že se na mně Scara zubí, tak úsměv vesele opětuji a zamávám jí.
scara“Díky” zašeptám k Spárovi. Cítím se o trochu bezpečněji: než ho Tahiri roztrhá na kousky, stihnu odsud zmizet. Adrenalin. Ale ne, zůstanu, i když je to risk.
Teď se na Tahiri usmívám opravdu upřímě. A na Lillith taky. Jak se ten Spár pěkně trefil!!!
SpárOlíznutí v mém uchu vyvolá reakci v rozkroku.
Nepřemýšlím vezmu kámen do ruky a hodím ho po Lili. Po té si všímnu že tu je nějaká návštěva co obtěžujé mého anděla se supr jazykem.
Naštvu se a začnu se měnit. Nejdřív tlapky pak zuby a nakonec ocásek. Švihnu s ním a skočím po příchozí. Přitom prskavou řečí hulákám:“Nech slešnu na pokoji. Netahat za ocášek.”
Jak je od sebe oddělím stoupnu si mezi ně aby na ni Tahiri nemohla. A zlověstně pištím…
scara“Ha ha… nikam” Sakra sakra sakra. “Dlouho jsme se neviděly, že..?” Doufám, že teď nebude připomínat ten můj malý dloužek… Úsměv Scaro, úsměv!
Tahiri“Kam jdeš?” chytím mizející Scaru za špičku ocasu. “Přece si nemyslíš, že jsem si tě nevšimla,” vycením v úsměvu ostré zoubky.
scaraZ tohohle nic zajímavého nekouká. Kdoví kam to tady vede dál… Tahiri mi tady vážně chyběla!!! Radši zmizím dřív než si mě moc všimne.
