Noční můry

To druhé mi vychází šestnáct, ale můžu tam mít chybu….

To první bude -4, protože rozdíly těch čísel jsou postupně -16, -8, -4, -2 a -1 🙂

Z laskavým svolením si půjčím tuto místnost, pokud by vám lépe uvažujícím nevadilo sem občas nakouknout, potřebovala bych popostrčit v některých úvahách či příkladech

Úkol první, numerická řada
24,8,0,?-6,-7

co patří misto otazníku? a hlavně proč 🙂
-2,-4,4,-3, -5

Aurelius :DDD

Noční můra
Tak koukám, že už delší dobu všichni spíte bez obtíží, což? To vám opravdu závidím! Mně se zrovna předevčírem zdála taková slátanina… Ale úplně živá, jak už to tak bývá. Byl jsem takhle na dovolený v Černý Hoře (před týdnem jsem si tam totiž zarezervoval bungalow na léto), no a na začátku všechno dobrý že jo, ale najednou se to naše obydlí změnilo v opravdovou černou horu… Prostě jsme byli uprostřed kráteru… podotýkám, že jsem se v poslední době opravdu nekoukal na Pána prstenů. Mno, a teď že jo, zrovna, když tam jsem já, tak musí sopka vybuchnout že… No takže randál neskutečnej, vyplivlo mě to ven, a já letěl, a když sem přistál, tak jsem se jen rozhlédl, a já vám seděl v práci! No, řek bych, že sem si tu dovolenou měl asi naplánovat na trochu dřiv, protože tohleto už je vrchol…

Na blogu mám zas jeden kvalitní sen… upozorňuju, že slabší povahy by si měly před čtením píchnout inzulín… je to nechutná romanťárna:)

Již podvakráte se mi zdálo, že jsem těhotná. To jsou stavy, to byste nevěřili… nejlepší sranda, že v tom snu netuším, kdo je tatínkem. 😀

Jé, ale to by se mi líbilo, zpívat s Blackmore´s Night.

mě se tuhle zdálo, že jsem s panem prezidentem kupovala cédéčka a bylo tam i jedno, kde byla fotka Skřetice a bylo pod tím napsáno Blackmore’s Night. Prostě vydala CD a moje kamarádka (která nám na táboře hrává na kytaru a jejího hudebního vkusu si dost cením) prohlásila, že půlku písniček by vyhodila a půlka je úplně geniální a nemůže ji přestat poslouchat:)

Elaine
Tak to by byla noční můra!

no, vzhledem k tomu, že jsem zase začal čučet na anime (tentokrát Bleach), tak se mi zdají animované sny 😀

Dneska se mi zdálo cosi velmi dlouhého a popleteného, pamatuji se jen na několik oddělených scén. Byla jsem členkou zvlášní skupiny lidí, nadaných výjimečnými schopnostmi, a majících v úmyslu zřejmě nějaké akce proti někomu, dost možná jsme byli za teroristy, nevím. Našla nás nějaká novinářka a bavila se se mnou a s mým kolegou. Nevím jak přišla řeč na náboženství, ale docela pobaveně jsem jí vysvětlovala, mimochodem opět anglicky (dost často se mi zdají sny v AJ), že já se narodila až 100 let po Kristu, takže s vírou nemám problém, ale tady můj kamarád je dost špatný katolík, protože si Ježíše pamatuje osobně:-D

Následně nás vyčmuchala armáda. Poslali na nás strašné hejno vrtulníků, dost možná stovku. Kraghovi by se mohlo líbit, že to byly strašně zajímavé vrtulníky, mohly ve vzduchu změnit konfiguraci na kluzák bez vrtule tím, že vysunuly křídla:)))) Doletěli nad náš tábor, ale místo aby všechno vystříleli ze vzduchu, spokojili se s demonstrací síly a jejich generál zasedl se mnou a tou novinářkou k vyjednávání.

Přede mnou ležely nějaké sáčky čehosi, ten generál je chtěl a já mu je dala. Pak jsem vzala čtvrtý, menší sáček, natržený, a se slovy “To je jenom zbytek prášku do pečiva” jsem ho vysypala na zem. Přitom jsem se toho prášku dotkla a ta novinářka, která už věděla, co jsem zač, se začala strašně uculovat. Měla jsem totiž schopnost tvarozměny a předávání sebe sama do různých podob, takže i kdyby mě ten generál zatknul a zavřel, tak se zmaterializuju z toho prášku. JENŽE. Na svahu pod námi byl vlhký sníh a ten zmutovaný prášek do pečiva na něm začal reagovat, syčel a poskakoval. Přitom se začal měnit na lidskou tkáň, jenže jak nekontrolovatelně skákal, tak nevzniklo celé tělo, jenom kusy masa zhruba zvíci řízků. A jak se vyvíjelo teplo, tak se ty řízky rovnou začaly smažit, a protože v této fázi už ten sen nabíral absurditu, tak rovnou řízky v trojobalu! Za chvíli po svahu poskakovalo takových dvacet dozlatova smažených řízků. Najednou kde se vzali, tu se vzali, octli se tam všichni moji spolužáci ze střední, zasedli do lavic a chtěli posvačit řízky. Zeptala jsem se jich: “Jestlipak víte, co je to za maso?” Když jsem jim pošeptala, že lidské, tak se tři z nich poblinkali….

A teď mě trumfněte s větší volovinou, která se může zdát:)

brrrr, tyhle pocity znám. Neboj ono to někdy během dne přejde

Dneska se mi zdálo o našem srazu na Pochodu. Začala to krásně, že jsme vstali dříve než obvykle, abychom všechno krásně zvládli, nasedli na vlak a dojeli… ale ouha, zapomněla jsem o srazu říct šermířákovi. Chtěla jsem mu brknout, ať dorazí (zatím jsme docela měli čas), ale zjistila jsem, že jsem si doma nechala mobil. Takže jsem sháněla přes čísla, co znám jeho, sehnala jsem, ale nedovolala se. Takže jsem vás nechala u prvního stránku na nádraží, ať na mě počkáte a vydala se zpátky pro něj. Šermířáka jsem vytáhla z postele, že hrozně pospícháme, ale nějak mu trvalo hrozně dlouho než se vyhrabal, pořád mě někdo zdržoval, musela jsem najít vlak, jak se tam vlastně dostanem… Když se povedlo, dorazili jsme na vlak (myslím, že někdy okolo poledne, teprv!) a tam jsme sedli do nějakejch dovnejch kóji, po jednom, s malou škvárkou, že ani člověk neví, kde je, sotva jsme se tam vešli… a vlak nás vyklopil nějakým psychopatovi do baráku. Honil nás tam se sekáčkem, rval s nás šaty, ale někonec nás na něj bylo moc. Potom, co jsme u něj vyhrabali nějaký oblečení, abychom vůbec měli v čem jít, tak jsme se vydali za váma. Stále jste čekali u prvního stánku… ale už bylo někdy odpoledne a nás čekalo 30 kiláků a říkali jsme, že to nemůžem stihnout, ale přesto jsme šli. Naštěstí pak jsem se vzbudila, protože nevím, kam až bychom došli a jaký eskapády by nás čekaly cestou domů…

Mě se tuhle zdálo, že jsem se sniperkou snažila na čísi rozkaz zabít jednoho svýho kamaráda. Problém byl v tom, že jsem se netrefila a on věděl, že jsem to byla já a protože jsem ho zabít nechtěla, tak jsem se mu pak styděla přijít na oči…