Noční můry

Jezis… kolik ji je? To ja taky vcera jednu prezila. Rano zji8steni, ze jsme si zapomnela kartacek na zuby, nastesti jsem ho stihla sehnat. Od jedenacti cviceni 4h, 50min na presun z Troji na Karlov a dalsich 5 hodin prednasek, to cele na botach s 10cm podpatky. Jeste ted nemuzu jit solu ze schodu…

Teď jsem mľl ahnusný sen, a to první nco na koleji… neco jsem dealal se svou sestanici (je asi o 7 let mladsi) neco u vody a Zuzka spadla do vody a zamotala se do podberaku a nemohla jsem ji vymotat… fujtajbl. Pak nejaky skok, nekdo mi rikal ze to byla moje vina… no a pak jsem se vzbudila, protoze byla stracna kosa a ja spala jen po dekou.

Nev: mě ještě čekají tři roky, potom přijde rok nandavacích…ach jo.
Mě se sny nezdají už pěkně dlouho. Ale vždy se mi zdávalo o mých oblíbených hercích a zpěvácích, jak je někdo řeže, škrtí, trhá, mlátí, žere apod. Velmi přijemné sny. 🙁

saxa: Jóóó, sundali mi dráty… ale ještě mám jeden malý nalepený a musím ještě prý pár let do ztracena nosit desku! Néééé…
Jinak po sezení v kině na TTT jsem měla zajímavý sen, kde se mi promísilo TTT, moje sotva načatá kniha a kdovíco ještě… stála jsem v nějaké zahradě s klukem, který vypadal jako kdyby si polil hlavu peroxidem a naráz mezi nás dopadla noha, která se podezřele podobala noze enta… začali jsme zdrhat a pak se mi ten kluk někde ztratil, a naráz to vypadalo jako když mě honí po Mordoru menší Godzillka… a pak jsem narazila na toho kluka, jak telefonuje, vzal mě do tetovacího salonu, kde zmizel uvnitř, i když venku čekali lidi… potkala jsem tam rodinku s malým děckem a maličkým štěnětem asi tak do ruky, o kterém jsem se vsadila, že má něco přes kilo… a pořád jsem potom doma nemohla zapnout váhu, abych si na ni stoupla se psem a pak bez psa, ale přitom jsem se v tom snu divila, proč ho nezvážím na naší kuchyňské, kam by se vešlo a která zváží do dvou kil:-))) a pak jsem se vzbudila a bylo TŘI ČTVRTĚ NA ŠEST, takže jsem sotva stihla ranní…

Nevi: No někdy je s teplejma docela problém, a to když to nejde poznat – to jsem takhle půl roku platonicky zbožňovala jednoho inga, co nás měl na laboratoře, než mě kolegové vyvedli z bludu… Je to tak vždycky, že ti hezcí nejsou k mání????

Nev: Ty se máš! Závidím ti! Já ty dráty musim nosit ještě tři roky!

saxa: To já si minulý pátek vyndala dva zámečky, co povolily, dělám to tak vždycky… pinzetou trochu odsunu drát a pak tu mršku vytáhnu zpod dásna… doktorka řekla že to mohlo být horší a už mi je tam nedávala, protože nestihly nic poškodit a v SRPNU MI TO SUNDAJ!!!!! Hurááááááááá!!!!!

Nev: zapomněla jsem říct doktorce, že mi neuštípla drát na levé straně při měnění. tak jsem si ho musela “ustřihnout” sama

saxa: Děláš si prdel??? Co jsi s nimi těmi nůžkami udělala? Já používala jen vidličku, když mi povoví zámeček, jinak ho nevyndám.

skrlvk: Já ale jinak moc peněz nemám a tu pojistku si chci šetřit na vyšku… ale co, kašlu to, na cizí kraje sice dost jsem, ale snad naše ukecám na nějaké levné pobyty nebo práci v zahraničí… i když to vypadá bledě, furt že prý je to kravina a ať jdu radši někam do Krumlova na jazykový kurz… ble… až dostuduju a začnu makat a vyděám prachy, doma mě neuviděj, protože budu bu´=d v práci, nebo za hranicema… a pak ať si stěžujou

Nev: to ti nedoporučuji, já je mám jen čtvrt roku a dvakrát jsem na ně použila nůžky. Pokaždé mi zuby obrousily takovým nožíčkem a dali mi nové a na ještě delší dobu. Prý si za to muhu sama. Kleště-s těmi to nejde, vezmeš s nimi i zuby. 🙂

Skrlvk: já jen, že také klidně chodím po pokoji dvě hodiny sem a tam, tak jestli nejsem nějaká nenormální. :-))

Skrlvk: To já bych to nepřežila a zbláznila bych se. Co dělal ještě ten pán nebo co, který chodil po té cele nebo pokoji?

saxa: uklízela v psychiatrické léčebně:-)))) a po dvou dnech pod mojím nasíracím šéfem jsem měla sto chutí nechat ho tam zavřít do toho nejuzavřenějšího oddělení…. náhodou, mezi bláznama bylo dobře – klídek, tichůčko, v jednom koutě chodby se tři ženské celé dopoledne nahlas modlily, jeden blázen tam celý boží den chodil jenom z jednoho konce chodby na druhý… jedna ženská třikrát za pět minut sháněla měkký toaletní papír… no prostě pohoda. Nebejt toho vola.

Zdar, přispěju taky svou troškou do mlejna.

Jelikož hraju hodně počítačový hry, zřejmě si můj mozek navykl jedné z vychytávek, která se bohužel v reálném životě nedá aplikovat. Jedná se o ukládání pozic. Kdykoli se mi začne cosi zdát, začíná to jako normální Pc hra, sedím před monitorem a hraju, a hraju a pomalu si začínám uvědomovat, že snová realita ustupuje a já sem čím dál tím víc vcucáván do hry. Problém je v tom, že hrou není nějaký bezduchý titul ale většinou pořádný survival horor s vetřelci nebo podobnou nechutnou havětí parazitující na lidských tělech. Někdy se děj odehrává v pralese, někdy ve městě, někdy ve vodě na otevřeném moři. Zpočátku tam nejsem sám, ale doprovázejí mě různí lidé, někdy to jsou mí známí, někdy úplně cizí individua, podstatné je ale to, že všichni dříve nebo později umírají, nebo se mění ve zrůdy. Až ve snu zůstanu úplně sám s veškerou tou havětí, která mi de po krku. Samozřejmě, že po vyčerpávajícím boji podléhám, ale ještě než mě stačí zabít, mačkám jakoby instinktivně klávesu ESC a nahrávám uloženou pozici – celý sen začne znovu, a končí těmi samými výsledky, do té doby než se probudím…

Nevi: Noční můry nabraly novej směr – dneska mě vyrazili z práce:-) Ale z nějakýho důvodu (asi můj nezdolnej optimismus) mi to moc nevadí – dělala jsem tři dny, tak ty dva oželím… Měla jsem šéfa, že jsem snad většího debila nezažila, včera na mě začal hned po ránu bezdůvodně vřéskat, tož jsem mu pravila, ať na mě neřve, načež úplně potichu pravil, že zítra nemusím chodit… tož mám volno! Už aby brzo začal semestr, tyhle brigády mě jednou zničej… nechat se sebou týden zacházet jak s onucí, to by nevydržel ani svatej, natož skřetice:-)