Noční můry

Fiamma: Někdo tě pověří něpříjemnou povinností a ty ve svém podvědomí víš, že se při jejím plněním vrháš do nebezpečí. Pravděpodobně tě čeká jen ztráta vážnosti.

Včera jsem zas měla geniální sen. Tentokrát ne noční můra, ale ultimátní záchvat smíchu. Takhle jsem se ve snu ještě nikdy nenasmála.
Byla jsem studentkou Akademie múzických umění a společně s kolegy jsme ve stupňovitém sále nacvičovali pantomimu. Protože já se ve snu obvykle velice bojím schodů, scházela jsem dolů těsně podél zdi, abych se při podklouznutí mohla chytit. Když jsem došla až dolů, vyběhla najednou ze zadních dveří postarší profesorka – takový babochlap – a normálně mě nakopla. Když jsem se ohradila, co to dělá, tak mi vyčetla, že nemám smysl pro absurdní drama a kontextuální umění a nakopla mě znova. Tak jsem se obrátila k odchodu, protože za takových podmínek mě nácvik pantomimy nebavil, a na cestu ven jsem dostala ještě jeden kopanec. Vyšla jsem do foyer fakulty a po chodbě tam měl namířeno ven Vlastimil Harapes. Tak jsem k němu přišla a říkám: Mistře, my normálně v malém sále máme hodinu pantomimy a najednou tam vlítne profesorka a začne do nás kopat! A Harapes se zasmál a říká: “Jo, tím ona je známá. Považuje to za druh umění, šokující performanci. Pamatuju si případ jednoho kolegy, který si tady před fakultou provcičoval pantomimický výstup člověka jedoucího na jednokole. A jak si to tak šlapal na tom imaginárním jednokole a rukama vyvažoval, najednou z křoví vyběhla ona a kopla ho, až ležel. Načež vzala mobil a zavolala policajty, že se tu stala dopravní nehoda a byl sražen cyklista. Policajti dojeli, viděli člověka na zemi, kolo nikde…” A v tenhle moment, jak to Harapes vykládal, jsem se té představě nehorázně rozesmála a to až tak, že jsem se probudila smíchy.

hmm..ale zase vam muzu rict, ze kdyz nekdo umira na nemoc, tak je mu tesne pred smrti krasne, nic ho netrapi ani neboli…bohuzel to vim ze zkusenosti(rodinne), skoda, ze to plati jen u tech nemoci…

Sycorax: Náhodou to nebyl špatný sen – padla jsem sice do rukou nepřátel, ale nedala jsem se zadarmo – zlikvidovala jsem jich hezkých pár, než mě definitivně dostali… a smrti jsem taky čelila statečně. Zvláštní pocit… vědět, že tě někdo zabije, že v příští vteřině už nebudeš živý, a být tak klidný…

Co se asi může stát člověku, který byl ve snu odsouzen k smrti a poslední věc před probuzením byl vjem ústí pistole u spánku? (vojenská poprava, upřesňuju).

Ruw no ani bych neřekla *zježené chlupy na zádech*

Arya: Zdechlý kůň přináší bolest a velké ztráty, ale ostatní znamení jsou veskrze pozitivní.

Pavouci RULEZZ

tomu se říká Murphyho zákon 😀 😀 😀

Pavouky taky nemusím……

tyjo tak to nefim.. je sice pravda že člověk si zvykne ale než bych překoanl ten odpor asi by to trvalo..

Scara: Moje sedmiletá neteř má úžasně kladný vztah k hadům… její teta (sestra mojí švagrové) totiž doma chová hady a škorpiony a malá Šárka tak už od útlého dětství hladívala hady a vůbec se jich nebojí:) Vždycky říká mojí mamce “Babi, ten had je tak krásně hladkej…”

no to se Ti ani nedivím… neděláš si náhodou o tom záznamy a pak rozbor osobnosti podle tady toho ? 😉

Díky za radu Alcuine, ale dám přednost tomu, že žádnou zmiji radši ani nepotkám:)Sycorax..mít známé s rozličnými zájmy může být užitečné, ale toho tvého bych teda nechtěla mít v blízkosti:)jinak dneska se mi zdálo, že mě vcucla postel a ráno po mě zbyl jenom nedopitý hrnek..kde je Scara?;)

tak ze by naky zakazy neco ovlinovaly..jeden znamy se vydal kdysi do afriky a s sebou domu si pasoval mnoho zvirectva vcetne hadu a afenka pod trikem, ktery ho pry za to osklive pokousal..kdyz ho pak pustil doma, tak mu ulovil a zakous nakou uzovku, co mu zdrhla…na zachode ma kybly s hmyzem…kdyz sem o nam slysela, tak jsem se neudrzela smichy, ale predstvaa, ze du na zachod a vyskoci na me pakobylka…:-(
Skrlvk:no jo…had asi moc nemuze utikat..maximalne uplazovat:-)