Literární salon

No asi tak, fakt je, že má alespoň čtenář o čem přemýšlet, shánět si nějaká historická fakta…….ale když už to vypadalo, že bude zase nějaká řež…….a ono konec. Prý na to snad volně navazuje Pád Cařihradu, ale to mi zas bude chvíli trvat, než vylovím v knihovně nějakou takovouhle “těžkou” literaturu…….

Waltari – Temný anděl občas mně to aj bavilo. Ale 2/3 knížky se řešil rozkol mezi římskokatolickou a řeckokatolickou církví o původ Ducha svatého. Vážně nic pro mně. Na druhou stranu vždycky, když už jsem si říkala, že s tím šlehnu, vcuclo mně to zpět do děje. Poslední třetina, kdy se hlavní hrdina dostane do otroctví k sultánovi už mně bavila hodně a za ten konec bych autorovi nakopala………

Palác nebeských rozkoší, Adam Williams můj občasný odskok k jinému žánru, v regále to bylo vedle Waltariho, tak jsem si tuhle 750 stránek čítající bichli půjčila. A přečetla během týdne. Jedná se o román odehrávající se v Číně v roce 1899 v době boxerského povstání proti pronikání cizích mocností do Číny. Vymyšlený příběh, odehrávající se myslím ve vymyšleném městě, na pozadí reálií tohoto krutého potírání cizáků. Je tam osudová láska, vášeň, spousta neštěstí, utrpení, utíkání, popravování, scházení se a rozcházení, zklamání i nadšení…zkrátka všechno co byste od takovéhoto románu čekali. Pravda, pár dějových zvratů bylo až neuvěřitelných, až Cimrmanovských, jeden z hlavních kladně záporných hrdinů má nejspíš v příbuzenstvu Terminátora. Ale přesto to mělo hlavu i patu, začátek a konec a strávila jsem s touto knihou velmi příjemné chvíle.

“Den trifidů” je super…

Wellse jsem nikdy pořádně netrávila a Den trifidů považuji za jednu z nej, nej knih tohohle žánru. Fakt je, že jsem jí nutila manželovi a ten jí nebyl schopný přečíst, vůbec se mu nelíbila…….

tak to je pěkný:))) mě Den Trifidů nějak nechytil, ale to proto, že jsem to četla po Neffově Tmě (a to ještě tý přepracovaný), která byla kvalitativně o dost výš^^

Pro m2 je vtipnost dr. House oslabena tím, že mám vpodstatě stejný styl humoru. U jeho knihy zase tím, že jsem viděla Červeného trpaslíka a četla Chandlera. Největší problém toho románu je, že postrádá jakoukoli gradaci. Děj se odehrává v pořád stejném nevýrazném tónu. I kuchařka je proti němu napínavá.

Já jsem na tuhle knížku četla jen samé pozitivní ohlasy.

No,asi je Mr.Laurie lepší herec než spisovatel…

Kniha doktora House (Hugh Laurie – Obchodník se smrtí) mě tedy dost zklamala. I na konspirační román je kniha dost zmatená a navíc se děj příšerně táhne. Nevyrazný hlavní hrdina, který se zasekl někde mezi Philem Marlowem, konzumním akčním hrdinou a Jamesem Bondem, tomu také moc nepřidává. Většina jeho hlášek mi nepřišla příliš vtipná. Vlastně tam byly nevýrazné všechny postavy, takže zapamatovat si, kdo je kdo, bylo docela náročné. Taky mě rušila křečovitá snaha o originální přirovnání. A slovní obrat “trvalo to několik set let” mi začal lézt krkem, autor ho používal v různých minimálních obměnách nezdravě často.

Slepičí polévka pro milovníky koček je fajn, ale speičí polévka pro milovníky psů je mnohem větší doják….málem jsem v knihkupectví brečela:).

Elaine: mně se od Wellse víc líbil Neviditelný muž:)

Já teďka čtu Limes Inferior od Janusze Zajdla. Klasická “společenská sci-fi”, je to krásně čtivé a má to hodně do sebe, není divu, že je po něm pojmenovaná polská cena pro sci-fi. Doporučuju

Zkuste jako já přečíst prvních 15 kapitol Sumy teologické od Akvinského a bude vám připadat čtivé už všechno ostatní:))

mně Platón moc nebral kvůli tomu jak chtěl dělit lidi, už nevím v čem to psal. Ale nejsem filozof.