Tak co se tohohle týče, tak mám poměrně silný pud sebezáchovy. A navíc tam bylo okolo vleku oplocení, takže se stačilo chytit a ke všeobecné zábavě přihlížejících se vyškrabat zpátky na nohy… ^^;
Alcuin: kolem 60. Tak dobře, nenosila jsem ji úplně, ona mi třeba pomáhala tím, že se tou druhou nohou odžduchávala od země :o/
Arya: mě se to jednou na vleku až úplně nahoru povedlo .o))
Já jsem taky byla na lyžáku a jediné co jsem dokázala bylo zlomit kamarádce běžky :). A na sjezdovkách mě spíš než fronty zabíjely vleky – snad nikdy jsem nedokázala vyjet až úplně nahoru :).
Což o to, lyžovat jsem se naučit musela, vzhledem k povinnému LVVZ, ale ty traumatické vzpomínky na celodenní běžkařský výlet mi už nikdo neodpáře… Běžky jsou čisté ZLO!!! Spár: Užij si to, nezabij se. ^_^
Hezky tam namíchám kečup hořčici popepřím a přidám speciální tabletky na zahnání hladu… Takhle upraveného teplého psa předhodím viv na stůl… “Jez, je čerství…At ti nevychládne”
Najdu drátek, a běžím za zvukem, které zní jako psí štěkot.
Zachhvilku umlkne… Po té je z kuchyně slyšet proušení nožů a pak i můj hlas:“Víííívv ¨… chceš to s kečupem nebo s hořčicí…?”
Poděkuji za čaj a diskrétně kýchnu. Onemocnět na prázdniny je otrava a nespravedlnost. Se zájmem přihlížím Melonarovu mučení, přičemž si nezapomenu udělat si mentální poznámku “nikdy po Spárovi nechtít nic k jídlu, zvláště ne hot dog”.
Co to? Jak zrádce? Za co? To mate smulu. Ja, ech, totiz nejsem, chicht, vubec lochichtivej. Nechte toho! 🙂
Spár: Jj, evidentne ti prozradil svuj recept na polsky Hot Dog 🙂
Otočím se k Tahiri a s úsměvem, u kterého nejde poznat jestli je výsměšný, provinilý nebo jakýkoliv jiný řeknu” “To byl jen návr na splnění tvýho požadavku.” Pak vytáhnu od pasu čutoru, trchu si přihnu a zase začnu sledovat ten blázinec