Fórum ‚Archiv‚ nepřijímá nové témata ani odpovědi.
-
Příspěvky
-
DentargHej hospodo nalejvej…
ciri-lla*nedůvěřivě se rozhlédne po zakouřené krčmě*
Prošla jsem tím lesem. Tím hustým, strašidelným lesem, který by neměl slitování s žádným obyčejným člověkem. Prošla jsem jím a pocítila tu jeho ohromnou moc, která v něm třímá už po tisíce let. Bylo mi znovu, jako bych se ocitla znovu na Avalonu. Cítila jsem Vivianu všude okolo sebe. Ale zdaleka to nebylo to, co mne znepokojovalo nejvíce…*
Lillith*Koutkem oka vrhla hodnotící pohled na dva nové příchozí, ale když vypravěčka upila ze stříbřité číše a tvářila se, jako že bude pokračovat, přestala jim věnovat pozornost a raději naslouchala příběhu.*
EveronDveře ani nevrzly, když nově příchozí vstoupil. Jeho kroky nebyly slyšet, snad ani vzduch se nezavlnil, když kráčel sálem. Usedl a poslouchal. Místností se jako omamná vůně vlnily příběhy. Ne duše, ne život, to příběhy jsou největší bohatství světa… Není vůle, není osudu, je jen příběh, který žiješ!
ciri-lla*Trhne sebou a upře své velké zelené oči na Dentarga* Jen jsme si vyprávěli. *oznámí mu s ledovým klidem a upije ze svého poháru*
DentargHej co se tady děje?
TaylorZvedla se od stolu v rohu, nevšímavě prošla kolem, vyšla z hospody a zmizela venku. Nikdo si jí nevšiml.
Lillith*zvědavě se nakloní dopředu, zapomenutou číši s vínem odsune roztržitě stranou a napjatě poslouchá*
ciri-llaKdyž jsem pocítila chlad lesa, probudil se ve mně zvláštní pocit. Pocit strachu, beznaděje. pocit, který jsem jako zaklínačka neměla znát. Pocit, který ve mně jako v čarodějce potlačovali. Zaváhala jsem. Avšak můj krok byl dále pevný a já pokračovala do hlubin toho děsivého lesa…
Mëoi*najednou si všimnou temné postavy v rohu krčmy. Určitě tam předtím nebyla. Sedne si a beze slova se napije červené tekutiny připravené na vzdáleném stole. Pak tiše beze slava sedne a dál poslouchá*
ciri-llaProbrala jsem se v mokré trávě. Rychle jsem vyskočila na nohy a rozhlédla se kolem. Stála jsem uprostřed obrovské louky plné omamě vonících květin. Kolem dokola byl pouze temný, strašidelně vyhlížející les. Slunce neuvěřitelně moc pálilo. Avšak Galahada jsem nikde nezahlédla.
Vykročila jsem tedy k lesu. Jeho okraj se ke mně přibližoval a tvářil se jako neprostupná zeď rostlin. Ve skutečnosti tomu ale tak nebylo.
Po malé chvíli jsem spatřila pěšinu. Zamrazilo mě. Vzpomněla jsem si totiž na kanibala, se kterým jsem se už kdysi setkala… *odmlčela se a pevně zavřela oči. A pak pohlédla na zaklínačův medailon, který se leskl v pološeru místnosti. Vybavily se jí další už zapomenuté vzpomínky*
ErunamDveře kčmi se rozrazili a v nich stanul muž v zeleném plášti mkterý ovšem hned sundal takže bylo poznat ,že je to zaklínač.Když ne podle tváře tak alespoň podle meče na zádech ,rukavice bez prstů a vlčího medailonu. Ciri byla překvapená – jeho na Kaer Morhen nikdy neviděla. Svýma zmutavanýma zornicema -byl to tedy zaklínač -pohlédl na Ciri a na její posluchače. Pak zamířil k pultu kde ovšem nikdo nebyl. Došel tedy ke svému plášti a vytáhl mini polní láhvičku dobrého toussaintského a malý pohárek. Opřel se o zeď a poslouchal Ciri,která se dala znovu do vyprávění.
ciri-llaTeď jsem tady. Není důležité, kde jsem byla a kde ne… Marigold by vám to určitě povykládal lépe… *opřela se a s úsměvem pozorovala své stále napjaté posluchače*
Lonwénien**a jak to tam vypadalo?*zvedave se zepta s uzasem ve tvari…
ciri-lla…Přitiskli jsme se ještě blíže k sobě a kousek couvli. Viviana byla tak zabraná do svého monologu, že si ani nevšimla, jak zavírám oči a soustředím se. Chytla jsem Galahada za ruku a řekla mu, ať jde potom se mnou… Fungovalo to. Přenesli jsme se na jiné místo, do jiného času…
ciri-lla“A jéje,” vydechl Galahad, “myslím, Ciri, že to nebude tak lehké jak se zdálo”
“Ticho!” rozkřikla se Viviana po celé místnosti. Galahad měl ale pravdu. Z téhle šlamastyky se nám bude špatně dostávat. Ani jeden jsme nebyli ozbrojeni a já nemohla použít magii. Už delší dobu jsem neměla Moc…
ciri-lla*Rozhlédne se po ostatních a povšimne si Lonwénien*ina znechuceného pohledu. Zpaří ji pohledem. Na milované Est Est nedá dopustit* *Pak šeptem pokračuje*
Nebyl to ale Svatý grál, ten měl být přece ze zlata. Přitiskla jsem se blíže ke Galahadovi. než jsem mu ale stačila něco říct, Viviana promluvila.
“Toto je posvátný kalich mládí. Abych mohla načerpat jeho moc, potřebuji vaši krev”
Lonwénien**ó..*pardon nenech se rusit*jak napinave*pomysli si a usrkne si darovaneho piti ..fuj..ale co darovanemu koni na zuby nehled..
silwin*Překvapeně si zakryje ústa* “A dál?
ciri-lla*Když jsme prošli dubovými dveřmi v nejvyšší části věže, odkryl se nám pohled na rozlehlé laboratorium. Připadala jsem si, jako bych se opět ocitla na Vilgefortzově hradě. Ve vzduchu se nesl zápach čpavku, vysokými okny procházelo šedivé světlo. Venku nepřestávalo pršet. A tam, přímo nad velkým kamenným stolem stála ona. Ve svých dlouhých hubených prstech držela nad hlavou dřevěný kalich. Grál.*
Tahiri*Při odmlce si přitáhne židli blíže ke krbu a přehodí přes opěradlo promočený měňavě šedý plášť. Pak vstane a zajde k pultu, kde si z kotlíku nabere hrnek svařeného vína. Skořice opojně zavoní.* Zvláštní hospůdka. Hostinský nikde, ale všechno ostatní…
ciri-lla*rozhlédne se po místnosti a pak pohledem zhodnotí příchozí* *aniž by řekla jediné slovo, upije trochu vína a na chvíli se zahledí ven z okna. Do skla hlasitě bubnují kapky, lidé venku se podobají spíš jen stínúm* *stále pohlížející ven zasněně promluví* Toho dne táké pršelo. Bylo to vůbec poprvé, co jsem zažila na Avalonu déšť. S Galahadem jsme se drželi ve věži, na ostrově by stejně nebylo co dělat. Když pro nás přišla jedna z Vivianiných dívek, bylo nám to divné, ale nakonec jsme ji přecejen následovali úzkými chodbami a schodišti do nejvrchnějších pater…
TahiriKonečně hospoda!!! *Prohlásí nadšeně vstoupivší bytost.* Venku leje jako z konve. *Načež si stáhne šedou kápi protřese mokré vlasy, čímž odhalí špičaté uši.* Smím si také přisednout a poslouchat?
silwin*Těžké dveře se otevřou a vstoupí skoro neznámá elfka.Chtěla by také naslouchat poutavému vyprávění.* “Smím?”
LillithHostinský!!!! *Chvíli čeká a když nikdo nejde, vstane, zajde za pult a přinese každému u stolu něco k pití (podle libosti). Ještě hodí několik zlatek na pult a usedne zpět ke stolu s číší elfího vína* Prosím, pokračuj, vzácná paní. Všichni známe ostrov Avalon, nepochybuji, že jsme o něm všechny snily ve svých nejtajnějších snech. Ale jen málokomu se ten sen vyplnil. Zde snad nikomu kromě tebe. Prosím – pokračuj. 🙂
ciri-llaKde je ten hospodský? Už mi začíná vysychat v krku
ciri-llaLonwénien: Samozřejmě, že můžeš, Paní. Ty znáš tajuplný ostrov Avalon nořící se v mlhách?
Lonwénien**Avalon?*slysim dobre?Temne oci se jen pod belostnou kapi zalesknou a v dalsim okamziku si jiz prisedavam k posluchackam a zacnu naslouchat tomu pribehu..mohu-li
ciri-llaNikdy jsem však nezjistila, na co potřebovala Viviana tolik žen. Když jsem se jí jednoho slunečného odpoledne zeptala na grál, jestli o něm něco neví, třeba kde se zrovna nachází, jen mě odbyla, že jsem příliš horlivá a že chci příliš mnoho. Svatý grál není pro holčičky jako jsem já.
ciri-llaViviana se skutečně pěkně vybarvila, Lillith. *nakloní se blíž ke svým posluchačkám* V té knize jsem se dočetla, že ho kdysi používala (jak už jsem řekla). Prý byla tenkrát velice oblíbená mezi lidmi. Léčila nemoci, pomáhala k bohatství, žehnala nově narozeným dětem… Mnoho žen za ní přicházelo z dalekých zemí, jen aby pobyly v její věži a poradily se s ní o svých problémech. Zarážející však je, že se žádná z nich nikdy nevrátila. Viviana použila grál, aby jim poskytla krásu a mladistvý vzhled. Na oplátku musely pak zůstat u ní a sloužit jí jako služebné a kněžky…
