Ked si už taký galantný (k Lillith)nemal by si zabudnúť obslúžiť aj ostatných aby sa nebodaj neurazili(pre začiatok mi stačí liquerre “višne v čokoláde” 🙂 )
“Tak pro začátek si přeju prostor. Rozumněno pevně danou vzdálenost, na kterou se ke mně nepřiblížíš. Na délku napřažené paže.” Zarazím se. “Vážně jsi řekl cokoliv??”
Pacient se začal dožadovat alkoholu, což znamená, že to přežije. Zcela nešetrně ho odstrčím pryč od sebe. “Hospoda je támhle,” ukážu prstem. “A jestli po mně ještě někdy budeš chtít pití, udělám z tebe holčičku.” Zavrčím nevraživě.
Pozor na Vivianu – neviemte či nemá besnotu , nejak na mna slintala 🙂 ach už je tu moc ludí Aratlossi -už si tak dobre “nepopovidame” po tme v tej izbe 😉
No a na mě zbyde už jen Majkhii. Myslím, že mu dám možnost přesvědčit se o přirozenosti a kvalitě mých zubů a možná, že mi ty jeho vousiska vyškrábou ty zbytky, co o nich mluvil Khey… takový přírodní kartáček…
Kouknu se kolem. To je zas bordel: Viviana se nemůže rozhodnout, jestli skočí po Majkhiim nebo ukousne Aratlossovi ruku. Lillith se snaží jí v tom zabránit. A Spár nám tu slítne po hlavě ze stropu a asi se pěkně praštil. TOmu se říká hezkej bordel. TAk popořadě – du a spára praštim znova po hlavě. Aratlosse rovnou šutrem. Třeba se jhim rozsvítí
“To byla lichotka, že,” odtáhnu se, jakoby neochotně, od stěny a přestanu čmárat. Jen bokem šlehnu ošklivým pohledem po Nuši. Pak se zazubím na Aratlosse. Zazubím, jakože opravdu zazubím.