Fórum ‚Archiv‚ nepřijímá nové témata ani odpovědi.
-
Příspěvky
-
ErfielNo, hlavně, aby měl měkký a velký pelíšek. :o) A nezapoměň na mističku ( = střední bazén )s jeho jménem…:o)
LillithJestli to bral podle Heroesů, tak je to… čevenej -> černej, zelenej -> zlatej a kostěnej -> duch. Já jsem ale myslela jako jestli je to klasickej okřídlenej plaz nebo opeřenej drak, anebo ten takovej dlouhej čínskej s fousama, jestli vůbec lítá nebo se jen plazí… a takový. Já jak mu to mám upravit doma… :)))
PassaHm, jak to ten kámoš říkal? Je šest druhů draků. Červenej, zlatej, černej? kostěnej, duch draka a šestý nevím, tím črným si nejsem jistá. Z nějaké počítačové hry. Tvrdil to dost důrazně, když jsem se s ním hádala, jeslti bílej a černevej drak mohou mít dohromady růžové dráče….
Lillithoroniel: Já! Já!!! Já chci dráčka!!! =3 Je to holka nebo kluk? No to je jedno, já si ho hezky ochočím a budem kámoši, když mě někdo naštve nebo mi bude chtít ublížit, tak hezky dostane od mýho miláška… To bude jenom: “Chceš to středně propečené nebo do křupava?” “Dneska mám chuť na pečínku.” “Tak jo…” :)))))))) Jestli jste si ještě nevšimli, tak jsem fanatik do draků, jen tak mimochodem… Jo, a je ohnivej, ledovej, vodní nebo jakej? Taky jakou má barvu, jakej je druh (čínskej, například…)????
oronielSkrlvk. U mě jsi si zamluvila jednoho draka tak nevím. Ale druhý je také k mání tak jestli má někdo zájem.
Passakezz: Já nechtěla dva! Já od začátku chci jen jednoho! Nevím kde se vzal názor je dva…?
kezzSkrlvk: Nechci ti do toho kecat, ale takovej drak, když vyroste toho fakt hodně sežere. a ty chceš dva draky? No nevim. Měla by si se připravit na houf nasranejch vesničanů, až jim draci začnou žerát stáda.
oronielJá zvířata netýrám na to je mám moc ráda ale vycvičit se dají i přirozenou cestou a bez násilí.
Aratloss NailoTady bude i tyrani zvirat ne?
oronielSkrlvk: Tak jo .Oba jsou tak napůl ochočený , tak už nebude s nima tak velkej problém .A když budeš potřebovat tak co se týče zvířat seženu a pomůžu ze vším.
Passaoroniel: Beru! Jsou-li ještě takhle mladí, dají se ochočit. Už dlouho přemýšlím o tom, že skončím se svým samotařením a vezmu si na toulky komplice. Někoho, kdo mi umožní mít k dobru ještě jeden pár očí a uší:-). Ochočený drak by to dobře řešil – funkci průzkumnou, dopravní i obrannou.
oronieltak bych měla párek mladejch dráčat ale jsou to ještě mladíci.
Drizzt II.Nesnáším koně!!
oronielToť problém. Tak skus změnu jídelníčku.A jinak už nevím že by změnu jízdního prostředku. Mám pár pěkných koní na prodej .
Drizzt II.heh… ale víš co by to způsobilo za zmatek, kdyby se najednou po okolí potuloval sám drowí jízdní ještěr?? I tak mě většina obyvatel trpí ve Stříbroluní jenom díky tomu, že sem v přízni paní Alustriel… a kdybych provedl tohle… nefím, nefím…
oronielNo ty brambory ten si teda dává. Ale to je dobrý tam asi velkej problém nebude tak mu je připrav na jinej způsob třeba chce změnu. No a ta samička já to dělám s mím hřebcem tak že ho na pár dní pustim a on už si sám poradí. Když se vrátí tak je většinou v pohodě.
Drizzt II.Mno co mu dávám jíst… jak co, čerstvé maso… ale má rád taky brambory… jó, po těch by se mohl utlouct… a s tou samičkou… mno to bude asi problém… kde ji mám jako asi tak sehnat?
oronielA co mu nabýzíš k jídlu. A taky by mohl chtít nějakou samičku to by mohl být ten problém jsou na to docela dost háklivý když na ně přijde ten jejich čas tak jsou k nepoznání.
Drizzt II.Nežere, blbě spí… a není s ním žádná řeč… toť v souhrnu asi tak vše…
oronielDrizzt II. Bohužel tam teď momentálně nejsem pohybuju se mezi světy mám na to takovej malej fígl
Teď zrovna řeším malej problémek s drakem ale na toho tvýho ještěra si taky čas udělám .A co je to za problém já zatím skouknu nějaký rukopisi abych byla v obraze s¨ještěrem sem ještě neměla tu čest hlavně s jejich myšlením ale uvidíme.
Jinak jsem si přečetla ten tvůj životopis. Moc zajímavý.
Drizzt II.Jestli žiješ ve Forgotten Realms, tak se stav někdy do Stříbroluní… mám problém se svým jízdním ještěrem…
Drizzt II.Takže, vzhledem k tomu, že se zde má historie nevejde, hodil jsem vám ji na net… tkaže kdo chcete, čtěte, kdo nechcete, nečtěte…
BTW: ještě to není se slohovou korekturou, tkaže buďte prosím schovívaví…
http://drowove.mysteria.cz/drizzt
FirhrivënienNová, slušnost tedy velí se představit.
Můj příběh začal vlastně ještě před mým narozením, kdy se jednou moje matka, krásná a vznešená paní Gilthrien z plemene Galadhrim vydala na cestu ke svým vzdáleným příbuzným do Temného Hvozdu. Snad že tak dlouho dlela v neměnném a bezpečném Zlatém lese, neuvědomila si, že venku se na krajinu již dlouho kladl stín – nedbala nebezpečí a byla po cestě unesena tlupou skřetů. Kdyby ji zabili, bylo by jí bývalo lépe. Z hrůz, které viděla, když skřeti pobíjeli její slabou družinu, však zešílela, její oči potemněly a už neviděla, s jakým ďábelským úsměškem náčelník té bandy přikázal, aby ji nechali žít. Nevnímala, když se jí zmocnil, a jen její šílenství jí zabránilo, aby si vzala život, když počala dítě. V krutém žertu ji skřeti odvlekli do hor a donutili ji žít tak dlouho, než jsem se narodila. Mé první vzpomínky se týkají dne, kdy moje matka umírala. Těsně před smrtí se jí paměť i vědomí vrátilo, jen proto, aby její odchod byl ještě těžší – toho dne mi ale dala mé jméno, Firhrivenien, Mládí, jež zahubila zima. V kruté zimě v horách jsem skutečně ztratila mládí. Mé plavé vlasy a zelené oči mě napohled oslišovaly od mláďat skřetí tlupy. Byla jsem hračkou pro ty odrostlejší, chráněná jen svým otcem, který z neznámého důvodu lpěl na tom, abych žila – snad aby si stále mohl připomínat svůj nejpodlejší čin. Nakonec jsem vyspěla natolik, aby se mi podařilo uprchnout a přežít cestu uprostřed zimy dolů do údolí a planin světa lidí. Zpět do domova, který jsem ani nepoznala, jsem se nemohla vrátit. Ač na první pohled jsem vypadala jako dcera lesního lidu, v žilách mi stále kolovala černá krev rasy mého otce – a jeho divokost je v mém srdci a v očích. Dlouho jsem putovala po zemích lidí, kteří mě považovali za půlelfku, dceru lidského otce. Mý jediným přítelem je můj luk, nemám domov a nedbám strachu lidí a nenávisti elfů. Nejsem ani elf ani skřet, nenáviděná oběma rasami a nepatřící k žádné.
NeviâthielTakže teď já… jsem temná elfka, ale bývala jsem princeznou světlých elfů. Měla jsem si však vzít svého stejně vznešeného příbuzného, kterého jse nemilovala. Mé srdce patřilo mladému temnému (=obyčejnému, ani černému ani světlému vznešenému) elfovi. Naše schůzky probíhaly v tajnosti, ale pak mě kdosi zradil. Nevím, co se stalo s mým milencem, snad se mu podařilo utéct, tím, co udělal, se totiž odsoudil k smrti. Mě na dlouho odvezli k mému snoubenci a tam hlídali na každém kroku a nenechali vyjít ven z města, a já přitom tak milovala divoké lesy, v nichž žijí lesní (taky temní) elfové a občas se tam proženou černé elfové v maskách se svým doprovodem, temnými přízraky. Doufala jsem, že se mi cestou domů povede objevit nějakou skupinu lesních elfů, snad by mi řekli, jestli o něm něco neví, ale stalo se něco, co jsem nečekala.
Nebo spíše čekala… ale děti světlých elfů a obzvláště příslušníku královského rodu, musí být čistokrevné, bělostné a zlatovlasé s temně modrýma očima jako jsme my světlí elfové, a můj milý byl černovlasý a měl šedé oči, a tak by se přinejlepším jejich původ odrazil v jejich očích, které by získaly příměs šedé, neboť u elfa poznáte podle očí, ke které třídě patří, tak jako naši poddaní mívají oči šedé nebo divocí lesní elfové temně zelené a černí elfové černé jako smola.
Nemohla jsem dopustit, aby mé děti stihl osud jiných nečistých levobočků a byly vyhnány do divokých lesů a pustin nebo zabity. Byla jsem příslušnicí královského rodu, takže jsem měla velkou moc, a to i nad hranicí našeho světa a krutého světa lidí, kde se naše životy zkracují na pouhý lidský věk. Naštěstí se blížila doba, které kdysi lidé říkali Samhain, kdy se hranice na jeden jediný den ztenčí, abych mohla otevřít trhlinu v hranici našich světů a odjeít. Vždyť ve světě elfů mě štěstí nečekalo a mé dítě také ne.
A pak nastal předvečer Samhainu, ale můj ženich se rozhodl, že se musím zůčastnit oslav a přišel za mnou, ačkoliv věděl, že nevycházím ze své komnaty a přehlížím jej. Právě jsem si oblékala své šedé cestovní šaty, které přece jen nebyly tak nápadné jako ty, které jako elfí princezna mám nosit. Právě jsem si je upravovala na břiše, abych zakryla, jak se mi zakulacuje, a můj snoubenec v tu chvíli vešel. Dostala jsem strach, jestli můj milý byl ještě naživu, teď by jej dozajista zabili. Zaůtočila jsem na prince veškěrou svou elfí silou, které dovedla i zabíjet. On se však na poslední chvíli ubránit a utekl. Musela jsem jednat rychle. Na první pokus se mi to nepovedlo, ještě nenastal vhodný čas, než jsem ji stihla použít, ale podruhé už jsem opustila svůj svět.
Otevření brány v době, kdy je ještě hranice velmi silná, mě vyčerpalo. Několik dní jsem bloudila v horečnatých snech, než jsem se uzdravila. Dozvěděla jsem se, že mě u cesty našel mladičký syn pána domu, velmi mladičky na náš elfí věk. Rozuměla jsem jim a velmi rychle se jejich řeč učila, a učila jsem se toho mnohem více od mladého chlapce, i když ten se divil, jaktože tolik věcí vím a poustu jiných ne, pak nad tím ale přestali kroutit hlavou. Zůstala jsem u nich. Časem se mi narodila dvojčata, jedno vypadalo stejně jako já a druhé jako můj milý a obě byla krásná. Po několika letech studia jsem se stejně jako ten chlapec stala archeoložkou a on, protože nebyl zrovna na učení dobrý, mi dělal asistenta. Cítila jsem však, že stárnu jako lidská žena, a doufala jsem, že jednou otevřu bránu a najdu svého milého.
Vím, že je naživu. Možná už dokonce hledá od mně v tomto lidském světe, a čas nám oběma utíká. Jednou se snad najdeme. Určitě.
NeviâthielDeirdre: To bude asi keltština, protoře Deirdre je postava z ulsterského mytologického cyklu… překrásná dívka, které před narozením prorokovali, že se pro ni povedou války a spousta lidí zemře… král si ji vzal k sobě a nechal ji vychovávat jako svou budoucí manželku, ona se ale zamilovala do Naoiseho a utekla s ním. Utíkali pořád díle se svou družinou, ale všude se našel někdo, kdo po Deirdre toužil, až nakonec souhlasili s tím, že se vrátí domů a nic se jim nestane, král ale nechla Naoiseho zabít a Deirdre dal na rok za ženu jeho vrahovi. když s ním musela jet na voze, král se jí posmíval a ona pak vyskošila z vozu a roztříšila se lebku o kámen, kolem kterého zrovna jeli.
Bastetpáni, to jsem se nějak rozkecala… A vypadá to, že to má hlavu a patu…! hmmm, asi se lepším.:)
BastetBastet je egyptská bohyně potěšení a radosti, je symbolem tělesné lásky. Milovala hudbu i tanec a byla přátelská a mazlivá. Jako dcera slunečního boha Rea byla i matkou faraonů a jejich božskou ochránkyní. Rovněž chránila před nemocemi a obtížným hmyzem. Její slavnosti, při kterých se bohyni vzdávala úcta tancem a hudbou, patřily k nejvelkolepějším v Egyptě. Přitahovaly ohromné davy a vypilo se při nich více vína než za celý zbytek roku. Za symbol měla Bast posvátnou řehtačku.
No, to by byla líbivá historie mého jména. Skutečnost je úplně jiná. Jsem kněžkou kočičí bohyně a můj lid věří, že jsem její reinkarnací. Vyrostla jsem v chrámu a znám pouze život mezi chrámovými zdmi. Neznám své biologické rodiče. Jednou do chrámu přišel zlodějíček a hledal u mne ochranu. Poskytla jsem mu azyl a on si se mnou z vděčnosti povídal. Vyprávěl mi o životě, o světě za zdmi. O dětském smíchu a o nekonečných loukách plných vůní a květů. Poprosila jsem jej, aby mi pomohl utéct. Pomohl mi, výměnou za to, že jsem pro něj na vládci vymohla amnestii. Na útěku jej zastřelili a já zůstala sama. Viděla jsem trávu a slyšela dětský smích. A pláč. Spoustu pláče a utrpení. Dlouho jsem bloudila po světě. Všechno pro mne bylo nové. Po nějaké době jsem zjistila, že se mne vydali hledat Svatí bojovníci, ochránci Bastetina chrámu. Chtěli mě zase zavřít mezi čtyři mramorové stěny. Už nikdy jsem se neměla těšit zvuky lesa a pozorovat ruch na tržišti. Uprchla jsem do dalekých zemí a myslela si, že jsem unikla. Ale nebyla to pravda. Někteří sice vzdali pátrání, ale vytrval nejnebezpečnější z nich. Kapitán Bojovníků, kterému přezdívali Stín. Byl prý tak rychlý a silný, že proti němu dvacet válečníků dohromady nemělo šanci. Dokázal splynout se svým okolím a nikdy jej žádná překážka nedonutila ukončit lov předčasně. Zatím jsem volná, ale na jak dlouho…?
DaraČlověče to je mytologie Kelti nebo nějaký jiný severský národ. Hele a nespadla tys náhodou s Brandem do Propasti?
DeidrePs: Víte, jak dopadl brácha?? Pět stehů…Naši mi zarazili kapesný na celej měsíc.
Sakra, zase tam mam nějakou chybu…Nějyk mi to uteklo…Ne, tak to asi není chyba, já to používám i normálně…Teda co tady s člověkem uděláte…:o)))
DeidreMuhahaha…Hej, Daro, a v jakým jazyce? Myslela sem si, že sem v lingvistice dobrá, ale to mi nějyk uteklo. To Kezz:No to to byste asi mali…
