Fórum ‚Archiv‚ nepřijímá nové témata ani odpovědi.
-
Příspěvky
-
VivianaMužovu tvář, temnou a zoufalou, zkřivil úšklebek. Nejspíš se chtěl jen usmát, ale nepodařilo se mu to.
“Není čas,” řekl a neklidně se ohlédl. vesnice byla tichá, žila každodenností. Nic zvláštního. “¨Pomůžeš mi,” zachraptěl. Zvedl hlavu a podíval se na Maritu tak, že málem vykřikla. “Musíš mi pomoci! Musíš mě někde ukrýt, už… už není moc času…”
Erfiel“Kdo jsi?” zeptala se bázlivě.
VivianaMarita žila se svou rodinou v údolí, jímž protékala řeka Laina. Ještě to nebyl ten mohutný veletok, jako o několik stovek mil dál, tady byla Laina říčkou, vesele zpívající a zurčící průzračně čistou vodou. Marita, která mimochodem měla v žilách nejméně čtvrtinu elfské krve a další čtvrtinu krve vílí, řeku považovala za nejlepší věc na světě.
Jednou zase seděla na jejím břehu, přemýšlela o dálkách a za jejími zády zoufale bučela kráva, kterou zapoměla podojit. A náhle jí někdo položil ruku na rameno. Otočila se, čekala matku, která ji jde upoměnout na práci, ale tohohle člověka neznala.
VivianaLanie byla, a stále je, krásnou zemí, která nabízí mnoho možností všem. Má mořské pobřeží a chladné, rozervané skály, na nichž možná, možná!, žije pár draků. Dále do vnitrozemí se táhne pás zalesněných pohoří, tajemných a neprozkoumaných, domov elfů, víl a jednorožců. Jsou tu však i úrodné nížiny, jimiž protékají veliké řeky Laina a Vira. A pak, u samých hranic s Freklanem, zemí skřetů, a hranic s Certhynií a Fulicií, královstvími, jimž vládnou lidé, jsou jako ochranné pásmo močály a rašeliniště, nad nimiž za nocí stojí nazelenalá, a prý jedovatá mlha. Tam snad žijí i bájné nestvůry, ale protože se ještě nenašel nikdo tak šílený a tak odvážný, aby tato místa zkoumal, neví se to jistě.
VivianaRáda bych, aby tu vzniklo něco, co alespoň trochu dává smysl. Příběh, do kterého bude moci člověk chodit, když se bude chtít stát někým jiným. Takže prosím, pomozte mi s tím!!!
