Fórum ‚Archiv‚ nepřijímá nové témata ani odpovědi.
-
Příspěvky
-
Tahiri“Sakra, sakra, sakra!” klející hlas byl všem známý. Z temné chodby se vynořila Tahiri s poměrně naštvaným výrazem. “Vás dá tedy práci najít. Chtěla jsem odejít, ale nějak jsem si to rozmyslela. Za prvé je tu někdo, kdo mi něco dluží” mrkla po Irionovi” a pak tu musím ještě něco dovyřizovat.”
VivianaZatímco zaklínač seděl a díval se do prázdna, snad na odraz dějů, které viděl jen on, Viviana upravila stále bezvědomou Taylor do bezpečnější polohy. Vypadalo to, že vlkodlačice vlastně neví, co dělat. Nakonec se osmělila a oslovila Erunama: “Pane, jestli tu cítíš něco zlého, půjdeme dál. Máme před sebou cestu. A čeká nás práce.” Natáhal ruku, jakoby se chtěla dotknout zaklínačova ramene, ale zase ji stáhla. “I když mě se tnto les líbí…” dodala tiše.
Erunam” Jako bych už tu nikdy byl ” dotkl se Erunam kmene mohutného dubu “Jenže nevím kdy . Možná to byl jen sen ,možná ne. Ale určitě na to nechci vzpomínat vím to jistě . Pamatuju se jen útržky . Vybavuji si oheň ,tmu ,strach a Hen Ichaer ,Krev elfů ! Ne nechci na to vzpomínat.” zaklínač se zhrouceně posadil a opřel se zády o starý strom. ” Bylo tu nějaké zlo ” promluvil po chvíli ” Bylo tu nějaké zlo ,nějaké zlo tu je ,nebo tu nějaké zlo bude …”
Khey du ByzMH – musim teď končit. Další východ vám ukážu až budete chtít odejít, je na východní straně lesa. Tenhle bych teď nepoužíval.
Khey du ByzTady jsem byl vychováván předtím, než jsem přišel do Kaer Morhen, abych byl vycvičen zaklínačem. Je to jeden z nejstarších druidských kruhů v této části světa. Tady jsem se také naučil runové magii, jakou jsem vyléčil Iriona.
VivianaViviana se chvíli mlčky dívala do zelenkavého příšeří mezi mohutnými kmeny. Klid, ticho… ta věčná životnost přírody. “Mohla bych tu klidně zůstat do konce života,” řekla nepřítomně.
VivianaViviana udiveně zastavila a podívala se na Kheye. Pak zpátky na scenérii, jež se před nimi objevila. “Tohle je les z mých snů,” řekla potichu.
Khey du ByzSice jsem byl vyčerpaný, ale dokázal jsem vést naši podivnou družinu na bezpečné místo. Sice jsme pozabíjeli ten dav, ale teď na nás pude minimálně armáda.
Po pár hodinách jsme došli k vysoké skále. Obešli jsme ji k její severní straně a já pak vyletěl na plošinku 5 metrů nad zemí a shodil dva provazové žebříky. Taylor, která byla ještě příliš zesláblá jsem přes její protesty vynesl. Na plošinu by se bez problémů vešlo tak 15 lidí a v jedné části skály byl za křovím ukrytý vchod do vytesané chodby. Tou jsme prošli a vyšli jsme do malého lesíka obehnaného strmou skálou. Poblíž výstupu z chodby byl útulný domek a ze středu lesíka byli vidět velmi staré stromy jaké bývají v druidských kruzích.
Erunam” Tak na cestu ” houkl Erunam
Viviana“Teď ji nesu já,” zavrčela potichu. “A dokud ji neshodím, tak ji vy ostatní necháte napokoji. Ještě by se hnula a ty bys kopl mě, zaklínači.” Zasmála se, i když ve vlčí podobě to vypadala jako škleb, v němž odhalila nebezpečně ostré tesáky.
Erunam” No jo ,ale nejradši bych jí nechal tady ” řekl zaklínač popravdě ” Moc jí nevěřím a kdo ví proč náš zachránila ? Je prodejná … a kdybysme nikdy měli nějaký trable ,je ochotná přeběhnout k nepříteli nebo nás ve spaní podřezat .” Nijak zvlášť jemně vzal Taylor a hodil jí na Vivianin hřbet. Taylor nesmyslně řekla ” Musíte přidat pane Howschable ” ” Ta postel byla až moc tvrdá !” nebo ” Nesnášim zaklínače ! ” Při tom posledním jí chtěl Erunam nakopnout ,ale Vivian ho zpražila pohledem.
Viviana” Necivěla jsem na tebe,”zavrčela vlčice. “Jen na ty mrtvé. Promin, ale vyložil sis to nesprávně. Podívej, mág má potíže s Taylor, můžu ji nést, dokud se neprobere.”
Krástce se zamyslela a pak se pomalu usmála. “Dejte mi ji na hřbet, unesu ji. Ale nesmíte jí o tom později říct.”
Erunam” Nazdar Vivian ” pozdravil jí zaklínač ” Proč si na mě tak divně civěla ?”
VivianaViviana se snažila zapomenout, kde se vlastně ocitla. Zkoušela se uvolnit, jen tak běžet lesem jako dřív, najít stopy a pachy… jenže jí pořád před očima mihotaly záblesky nedávných dějů. Nakonec se znechuceně otočila a připlížila se až k výpravě. iděla vyčerpaného mága, jak se snaží levitovat Taylor, Erunama, kráčejícího v čele tím protivně sebevědomým krokem… protivně?
“Nevadilo ti, když se samozřejmě postavil do vedení výpravy,” řekla sama sobě. “A silného vůdce potřebujeme, jestli je pravda to o Orčích tlupách.”
Rozběhla se a stanula ve své vlčí podobě po boku zaklínače.
Erunam” Půjdu ,ale až po tobě ” zkřivil Erunam ústa do tak hnusného úšklebku ,že by nikdo neřekl ,že to byl on kdo před chvílí poděkoval. ” Jdeme ” řekl zaklínač ” A vemte nikdo Taylor ale šupem ! ” zas tak rychle to ale nešlo Irion se táhl jako smůla a stejně tak i Khey ,který magicky levitoval Taylor ,byl tak vyčerpaný ,že se každou chvíli musel zastavovat a posilovat kouzlo.
VivianaViviana přistoupila k Erunamovi, který se skláněl nad bezvládným Taylořiným tělem.
“Říkala jsem ti to, zaklínači,” zašeptala. “Ona není zlá. Jen má špatné vzpomínky… Pojďme odtud, ti lidé už nám neublíží.”
Na tváři se jí zračil smutek, když jedním pohledem přelétla louku, jež se na krátký čas stala bitevním polem. Nebo spíš místem nesmyslného masakru.
“Tolik mrtvých,” zavrtěla hlavou. “A pro nic. Přitom to byli jen hloupí vesničané, kteří mysleli, že dělají správnou věc…”
Nasála pach krve a výkalů, který se vznášel ve vzduchu. Zkřivila ústa v hrozném šklebu.
“Půjdu napřed,” řekla.
Aniž by čekala, co na to kdo řekne, zmizela mezi křovisky. Erunam se za ní otočil, ale viděl jen mihnutí jejích šatů a pak i šedou srst, která se ztrácela v příšeří mezi stromy.
TaylorPETIT SHRNUTÍ ZA VČEREJŠEK: Pořád jsme seděli u táboráku, pak jsme se poštěkali, teda hlavně já s Erunamem, Viviana a Khey to taky trochu schytli. Pak se Erunam s Viv odporoučeli z doslechu, kvůli super tajnému rozhovoru. Sice všichni víme, o čem se bavili, ale s úspěchem děláme jako že nic. Pak se konečně začalo něco dít, přepadli nás zfanatizovaní vesničani a jejich duchovní vůdce, bohužel bylo jich na nás trochu moc, takže jsem zastavila čas – abyste mohli zdrhnout, což vám samozřejmě nedošlo :o) Takže tam stojíte a civíte, nakonec se zvetil alespoň Irion a spustil na ně ohnivý déšť. Erunam očividně neměl dost pomsty, takže se mezitím zabavil vražděním zmatených a bezbranných vesničanů. A tímhle to včera skončilo :o)
Taylor“Jdi do háje!” vyplivla ze sebe a upadla do bezvědomí.
ErunamNido nevěděl jak se stalo. Zraěný mág se vzpřímil a jakoby vyrostl.Z jeho hole začali šlehat blesky , obloha se černě zatáhla a začal padat ohňivý déšť ! ” To jsem ještě nikdy neviděl !” hodil zaklínač Taylor na zem a podpořil mága znamením Igni. ” Už ani neuvidíš ! ” odvětil čaroděj jakoby držel v holých rukách obří kámen.Fanatici umírali v ohni. ” Trest bohů ! Konec světa ! Kajte se lidé ,kajte se ! ” řvali jeden přes druhého . Nastal ohromný zmatek. Lidé utíkali nebo padali na kolena a vzhlíželi se sapjatýma rukama k nebi , z něhož nelítostně padal ohňivý deštík. Družiny si nikdo nevšímal … Khey vykouzlil magickou střechu ,takže se nemuseli uhybat kapkám . Erunam neměl dost pomsty. Vytáhl meč a vběhl do davu.Sekal a sekal. Pak se probil zpět k družině ,ale jen aby se napil elixíru . Teď složil prsty do znamení Aard a pár nábožných vylétlo do vzduchu. Pak střídal zaklínačská znamení jedno po druhém . Dav řval a svíjel se v bolesti. ” Díky Taylor ” sklonil se zaklínač nad bezvládným tělem.
ErunamMH :
Ještě k Erunamovi :
Byla klidná noc. Les tiše šuměl. Tlupa orků se plížila mezi stromy. Zastavili se před mýtinou, na níž stál hostinec. Kdysi sem večer chodili dřevaři a lovci, ale nyní sem zabloudilo jen těch několik pocestných, jež se rozhodli zkrátit si cestu. Orkové vyčkávali. Minulý týden to tu sice vybílili, ale majitel už jistě doplnil zásoby… Vyrazili. S připravenými zbraněmi se přikradli ke dveřím. Dva proklouzli do dvora. Ozval se tvrdý náraz a dveře povolily. Orkové ze sebe vydali bojový pokřik. Druhý náraz a dveře vypadly ze závěsů. první řvoucí ork vběhl dovnitř. Cvakla spoušť kuše a náraz šipky útočníka vyhodil ze dveří. Nato začali orkové řvát ještě víc a vrazili dovnitř. Najednou někdo odkryl lucernu. Záplava světla je oslnila. Vzduchem zasvištěl meč a znovu a znovu. Ze dvora sem vrazili další dva a vrhli se na tajemného bojovníka v zeleném plášti , jenž kosil jejich bezmocné druhy. Jeden i druhý zakopli o napnutý provaz a zřítili se na zem. První se ani nestačil zvednout a druhý se málem přerazil o židli, kterou mu do cesty poslal tajemný cizinec a při pádu se nabodl na jeho meč… Zaklínač ráno shrábl odměnu a vydal se jinam, neboť tady bude zase chvilku bezpečno…
TaylorMH: teď bych asi měla něco napsat, ale jelikož jsem v limbu, POHNĚTE S TÍM NĚKDO JINEJ, JÁ TU NEBUDU ČEKAT DO PŮLNOCI!!!
ErunamPaks e stalo co nikdo nepředvídal. Erunam se vydal k Taylor.Kouzlo už přestávalo působit,lidé se začali hýbat i když velice pomalu a těžce. ” K sakru ” zatímco bral Erunam na záda bezvládnou Taylor ,jeden z lidí mu udělal velice pomalým,z jeho pohledu nejrychleším, možným pohybem na paži rýhu. Erunam ani necítil bolest .Jediné co věděl bylo to,že se musel dostat k družině. ” Zaklínači “!! jakoby volal nikdo z velké dálky ,či dokonce z jiného světa. Kouzlo pomalu vyprchávalo ….
TaylorVšichni kromě Taylor se rozběhli pryč. Jak utíkali, slyšeli za sebou hukot rozzuřeného davu. A potom… fantatičtí lidé ozbrojeni cepy a kosami se vynořili i z lesa před nimi. Družina se obrátila opačným směrem, ale odevšad proudil vzteklý dav posedlý jedinou touhou – zabíjet. Všichni sevřeli v rukou své zbraně – i když věděli, že je to marné, nehodlali své životy prodat draho. Lidé se pomalu přibližovali, v jejich tvářích nebyly lidské výrazy, to byly obličeje tupých hlupáků bez vlastní vůle. Erunam chvíli vyčkával, pak zvedl meč a bleskurychlým pohybem sťal jednomu z nich hlavu… která na zem nikdy nedopadla. Zůstala viset v čistém vzduchu, stejně jako všechno ostatní. Vítr ustal, ptáci přestali zpívat. Viviana vykřikla a ukázala prstem kdesi k lesu. Tam stála Taylor, na čele jí vyvstával pot, tvář měla zkřivenou vyčerpáním. “Tak zdrhejte, idioti!” zaječela a padla na kolena…
Erunam” Děkuji ” zachraptěl mág .Erunam k němu přiběhl aby ho podepřel,ale mág ho odmítl se slovy ” Umím chodit sám ! “
Khey du ByzPřeběhl jsem k mágovi a řekl mu aŤ je chvilku v klidu. Na čelo jsem mu nakreslil několik run, ze kterých byla cítit uzdravující síla. Pak jsem řekl Erunamovi, aby mága podepřel, že za minutu bude už moci jít sám.
Erunam” No Taylor přeji příjemnou zábavu a klidný život s místními ” ušklíbl se Erunam ,zatím co si zabaloval vše co měl vyndané ” Irione ,budeš schopnej jít ?! ” Mág se pokusil postavit ,ale hned se zhroutil. ” O mě si nedělejte starosti ,běžte ! Utíkejte ! “
Khey du ByzJaklmile jsem přistál, tak už byli všichni na nohou. Erunam a Viviana právě vybíhali z lesa. “Nějakej blbej kněz na nás poštval dav. Tady by nás ubili. Vim o bezpečnym místě, 3 hodiny cesty. Musíme hned vyrazit.” řekl jsem udýchaně a popadl svůj plášť a batoh.
ErunamViviana začala být nervozní.I on ucítil vibrování medailonu ,to znamenalo,že se blíží nebezpečí. ” Vracíme se k družině,fofrem ! ” vykřikl a hnal se zpět k tábořišti.Vlkodlačice za ním.
VivianaViviana se zatvářila překvapaně, ale hned se ovládla. Lehce se uklonila a přijala ze zaklínačovy dlaně prsten. “Děkuji, je to dar, jehož si vážím,” řekla. “Jsem ti vděčná, pane, za tvé pochopení.” Konečně se jí podařilo vykouzlit na tváři úsměv. Tak chvíli stála, na ruce zářící šperk, který ji však nepálil, jako obyčejné stříbro. Pak však náhle zvedla hlavu.
“Slyším křídla,” vyjekla, “to je Erunam a cítím, že je rozrušený… něco se děje!”
Khey du ByzZ výšky jsem si všiml, že Viviana a Erunam odcázejí do lesa a něco si tam říkají. Nechtěl jsem je špehovat (i když mě to lákalo) a tak jsem letěl dál. Během chvíle jsem se vrátil nad město a všiml si že na náměstí nějakej kněz promlouvá k davu. Lidé byli ozbrojeni kosami, sekerami, ale i meči a luky. Atočil jsem se a letěl upozornit odstatní.
