Fantazie

” Půjdeme. ” řekl zaklínač . Po chvíli cesty prohodil : ” Mimochodem silou bys je asi neporazila ” ušklíbl se na Tahiri.

” Musíme jít panstvo ” řekl generál a otočil koně . Naposledy se otočil ” Mějte se pěkně a kéž vás ochraňují Boží bratři ” řekl a kopl koně do slabin. Jeho družina ho následovala. Všichni z družiny tasily zbraně ,ale ne všichni za stejným záměrem . ” Nechte je na pokoji ! ” řekl Erunam ” …už se toho stalo přespříliš. ” i> pak se posadil na velký kámen. ” Cesta k Dračí poušti je dlouhá a nebezpečná . Už jsem tam byl … Je to prazvláštní místo .Jakoby z jiného světa. Nevím jestli nás kněžky přijmou. “

“Hrobky věčného klidu vznikly dávno. Velmi dávno. Existuje jen několik bytostí, které to pamatují. Vznikly ještě dříve než bohové vytvořili svět, tak jak ho známe. Jenže Řád se tam usídlil mnohem později a ani jeho členky neznají všechna tajemstí toho místa. Mezi jeho kamennými stěnami se ozývá jen pravda. Nelze tam lhát,” ač se dívala na Vivianu, mluvila dost nahlas, aby ji slyšeli všichni. Poslední skutečnost ji děsila. Nikdo z jejích společníků o ní neznal pravdu. Nejdřív na to nepochybně přijde Khey. Ta jeho píseň… A pak všichni zemřou.

Viviana se neklidně ošila. Pak kývla hlavou. “Myslím, že bych to místo mohla dokázat najít. Nejsem si jistá, ale…” Naklonil a se k Erunamovi: “Jsem dcera Luny. Všechny ženské řády jsou jí více či méně podřízeny. Spřízněny poutem krve a světla.”

MH : … Hrobky věčného klidu…

Hrobky leží na pokraji Dračí pouště a střeží je Sestry Starého řádu .Ty ovládají starobylou magii a především telepatii s božstvem. V jejich čele stojí Bezejmená ,která po celý svůj život střeží hrobky , oltáře a knihovny. Když kněžka zemře ,vydává se vybraná skupina aby našla na světě děvčátko ,které se narodilo v noci ,kdy Bezejmená zemřela ,protože věří ,že její duch se usídlil v jejím těle. V jejich knihovnách se uchovává historie lidstva a magie.Málokomu se tam podaří vstoupit , protože kněžky neradi vítají cizince a nikdy jim nedovolují přijít. Kdysi ovládaly i umění krocení draků.
Kolem tohoto místa se šíří mnoho pověstí a legend.Namátkou třeba ta , že je to nejstarší místo na zemi a že vzniklo ještě dříve , než bohové vyvrhli země z temnot.

Tahiri se zatvářila nevinně. “Kde vzali magii?” otázala se telepaticky družiny. “Žádná magie tam nepůsobila. Patrola byla otrávená.” Pak telepaticky kontaktovala Erunama: “Jistota je jistota. Žij mimo zákon a pochopíš. Zvlášť když okrádáš klidně i krále,” mile se usmála jeho směrem a přetáhla si kápi přes hlavu. Pak se zamyslela, co pro ni Sestry Starého řádu budou znamenat. Prý uchovávají veškerou minulost lidstva a nejen jeho. Do jejich knihoven ještě nikdo nenahlédl. Třeba ji poznají, i když elfové nejsou příliš sdílní, pokud jde o jejich problémy.

” Tak elfský princ ? ” podivil se generál ” Proč jste to neřekl hned. Jsem povinen vám poskytnout služby. Co si přejete ? ”
Erunam chvíli přemýšlel a pak řekl : ” Jak daleko jsou Hrobky věčného klidu ,generále ?”
Generál se podivil …” Chcete navštívt Sestry Starého řádu ? ”
“Kdyby ne ,neptal bych se na cestu ” opáčil zaklínač.
” Pane ,to bychom ale museli na pokraj Dračí pouště ! ”
” Hledáme …hm ,Radu ” vysvětlil Erunam .

” Jsou tu kvůli orkům , ne kvůli vám ” řekl posměšně Erunam.Pak zvážněl a řekl ” Myslel jsem Tahiri , že jsi rozumější než oni . “ pohlédl na zbytek družiny. “Ale nejsi.Bylo to zybtečný.Teď jsme pokládaný za spojence orků.Á ,návštěva ” řekl.Nikdo dlouho neslyšel nic ,ale pak se ozval ryk koní. Na mýtinu vjeli jezdci s královskými uniformami. ” To je náhodička. Elfové … Z Elflandu ? ” řekl vysoký muž s dlouhými pískovitými vlasy. ” Záleží na tom kdo se ptá …” odpověděl chladně Erunam. ” To je drzost . Zabijou si tady strážného a použijí magii aby zabili patrolu a ještě jsou drzý. Jsem generál-poručík Tarhuta ,vazal krále Francka. ” řekl a udělal ksicht ,hodný ražby na mincích. ” Tak to jo ” řekl posměšně Erunam ” To mi sme tu taky z královy vůle ” – podal mu ukradený glejt – ” pane genrál -poručíku.” Generál převzal svitek a dlouho ho četl pořád dokola ,jakoby nemohl věřit. ” A že vo tom nic nevim ! ” ” Třebas jeho Veličenstvo Franck nemělo za potřebí ,seznamovat s událostmi červa generála ” řekl Erunam a dělal co nejvíc proto aby nevybuchl smíchy. Generál se zuřil. ” Pozor pane . Nesmíte nám ublížit , máme glejt . Co je psáno,to je dáno ” řekl zaklínač. Pak ho napadl plán. ” Co má královská dynastie ve znaku ? “ zeptal se generála. ” To je lehký . Stříbrný srdce …Proč ?” odpověděl generál .Patrně je začínal pokládat za královu inspekci. Taylor …Podej srdce ! ” řekl zaklínač Taylor.Ta se poděsila ,ale pak ukázala ruku . ” Královský znak vidíš ? Tak koukej navalit proviant a prachy . Z králova nařízení ! ” pronesl slavnostně Erunam.

Jimovi se mezitím podařilo vystrčit palici z Taylořiny kapsy, protože cítil, že zpomalila. “Co je?” zavrčel. Taylor se natáhla a chytila za uzdu Kheyova koně, který je mezitím dohonil. “Nevím jistě, ale Tahiri říkala něco, že už je vyřídila.” “Co? To jako, že my jsme všichni pláchli a ona je sama vyřídila?” “Ne, pomocí kouzel.” vysvětlila dívka trpělivě. Skřítkovy zorničky se rozšířily. “A-ha.” pronesl zaskočeně. Taylor klusem dojela ostatní. “Co to mělo znamenat?” řekla a pustila Kheyova koně, kterému se mezitím mezi ušima usadil Jim a něco mu do nich šeptal. Kůň z toho zjevně moc na větvi nebyl, ale zatím se tvářil docela klidně. “Královi vojáci. Tady, v zapadlé díře, desítky mil od civilizace. Myslíte, že tu byli jen tak? Že se zčistajasna objevili na stejném místě jako tohle…” při těch slovech ukázala na šperk vrostlý do kůže, “… právě v tu nejnevhodnější dobu?”

Csserross – konečně nějaké jměno. Bohužel jen jedno, musíme znát všech pět, ale to je teď vedlejší.
Nechat se zabít se mi zrovna nechce. Došel jsem ke koni a uvázal na něj svůj plášť. Pak jsem řekl: Veďte měhoho koně, já nejsem zvyklej na rychlou jízdu. Radši poletím

“Jistěže ne,” šlehla po něm Viviana očima. “Jedeme!” Kopla svého koně do slabin a než se ostatní stačili pohnout, byla v čele a tryskem ujížděla vpřed.

“Úžasný.” štěkla Taylor a sevřela v dlani Černé srdce. “A co mám teď dělat s tímhle krámem…” nedokončila větu. Pustila šperk, jako kdyby ji začal pálit. Pak vykřikla hrůzou a uskočila. Zády narazila do stromu a trochu poklesla v kolenou. Oči neustále upínala na Černé srdce, se kterým se dělo cosi zvláštního. Propalovalo se jejími šaty a pak pomalu začalo vrůstat do kůže. Dívka křičela bolesti a zděšením, ale nebyla schopna ničeho jiného, než jen bezmocně zírat, stejně jako ostatní, kteří byli tak ochromení, že jen nehybně stáli. Kámen i stříbrný řetízek se propálily do Taylořiny kůže, ale ne úplně. Proces se zastavil. Černý šperk se zableskl, vypadalo to, že ho má Taylor od narození. Nezbyla po něm jediná jizva. Bývalá zaklínačka přestala křičet, protože zjistila, že už ji to vlastně nebolí. Všichni zůstali jako opaření. “Co… co se to stalo?” vyjekla zoufale Taylor.

Tahiri kmitala pohledem mezi mrtvým a Taylor. Pak upřela oči na bývalou zaklínačku. Usmála se. Oči se jí zúžili a vypadaly rudě. Jako by v nich šlehaly plameny. “Víš kdo je Csserross?” zasyčela. “No nejspíš ne,” pokračovala ledovým hlasem. “Je to démon. Jeden z nejmocnějších. Vlastně nejmocnější. Všichni se srovnatelnou mocí jsou už mrtví, pokud se to tak dá vyjádřit. Povstal z ohně. Dlouho spal, ale teď se probudil. Už víme, co tu dělají orkové. Prchají,” vypadala, že ji ty nemilé zprávy těší.

Tahiri zírala zamyšleně do tmy, stejně jako Khey. Erunam jel v čele, Viviana se snažila ovládnout svého koně, který se pod ní cítil jako potenciální oběd, Taylor klimbala v sedle a Jim si hověl v koňské hřívě a tiše pochrupoval. Náhle koně znepokojeně zařehtali. Vzduchem zavanul pach kouře a krve. Jako první to zpozorovala Viviana. Napřímila se v sedle a rychle se rozhlédla kolem. Erunam zastavil koně. “Co se děje?” zahučel? “Krev!” sykla vlkodlačice. Teď to už ucítili všichni. Jim rychle vylétl a uklidil se do bezpečí Taylořiny kapsy, z níž zvědavě a vyděšeně vykukoval. Všichni vytasili meče a obezřetně se plížili dál. Štěstí, že měli elfké koně – byli dokonale vycvičení a už ze sebe nevydali jediný zvuk. Družina dojela na mýtinku – zjevně to bylo dějiště nedávného boje. Všude okolo byla zdupaná tráva, země nasáklá krví, válelo se zde několik mrtvol. Lidských, jedna trpasličí, dvě orčí. Sesedli z koní, zbraně pevně svírali v rukou a přiblížili se k bojišti. Taylor si klekla k zemi a dlaní přejela po krvi, která ulpěla na trávě. “Už je dávno zaschlá. Asi tak tři hodiny.” “Můžou tu být ještě orkové.” zabručel Khey. “To těžko.” zavrtěla hlavou Taylor. “Už jsi někdy viděl, že by se zdržovali na místě masakru? Navíc… asi měli naspěch. Z mrtvol nejsou ořezané končentiny, skřeti z nich vždycky ořežou nějakej proviant.” “Cožééé?” vyjekl Jim. Taylor jej zpražila pohledem. “Podívejte!” vyhrkla Tahiri a ukazovala na něco na zemi. Byla to stopa – jakoby se někdo plazil pryč a zanechával za sebou krvavé cákance. Opatrně se vydali po té stopě… netrvala dlouho. Na jejím konci ležel muž. Erunam k němu klekl a začal si ho prohlížet. Neznámý měl v hrudi dva zlomené šípy, ránu po meči v boku a krvavý šrám na hlavě. “Je mrtvý.” konstatoval Erunam a začal hledat, jestli u sebe nemá váček. “Boty mu doufám brát nehodláš!” štěkl sarkasticky Jim. Zaklínač ho zpražil pohledem, ale nic neřekl. “Vypadá jako šlechtic.” promluvila Viviana. “Podle oblečení a tak.” dodala. “To ano.” Taylor odstrčila Erunama a zahleděla se do tváře mrtvého muže. Nebyl už mladý, ale ve tváři měl málo vrásek, což svědčilo o nepříliš složitém životě. “Mohli bysme mu aspoň zatlačit oči.” řekla při pohledu na prázdné bulvy zírající kupředu. Vztáhla k nim dlaň, když tu zničehonic vystřelila jeho ruka a chňapla ji za zápěstí. Taylor leknutím vykřikla, ostatní švihli zbraněmi tak, že se jejich čepele zastavili těsně před mužovým obličejem, který najednou ožil. Taylor se zoufale snažila vyprostit z jeho sevření, ale ten člověk měl sílu jako býk. Pak trochu povolil. Jeho rty se pohnuly, zdálo se, že se pokouší něco říct. “C….css…” “Počkejte!” mávla Taylor druhou rukou a zarazila tak své společníky. Pak se naklonila blíž k mužově tváři. “Co chcete?” “Css…” “Nerozumím vám.” Přiblížila ucho k jeho modrým rtům. “Css.. Csserross.” vyslovil ztěžka jakési jméno. “Jak…” pokusila se Taylor něco říct, ale muž ji nenechal. Sáhl si za kroužkovou košili a vytáhl přívěšek na stříbrném řetězu. Byl to černý kámen ve tvaru srdce, zasazený do stříbra, po stranách byly křídla. “Klíč. Elfové. Na severu. Csserross!” vyrážel ze sebe ten člověk. Zvedl ruku a přetáhl ten přívěšek Taylor přes hlavu. “Jdi.” zašeptal. “Cože? Kam mám jít? To ne, to nemůžu!” vykřikla dívka, ale bylo pozdě. Muž zemřel, tentokrát doopravdy.

MH : Tak to napiš ,ale rychle . Nechci aby to psal Khey .To by byl a hrůza :o(