Fantazie

“Pokud se během té doby nezabijem navzájem.” prohodila Taylor a začala se pomalu a bolestně zvedat od stolu.

“Hezký. A co mezitím budem dělat my, kromě snahy nepozvracet se?” nadhodila Taylor a nevšímala si Jima, který se jaksi ke slovu nedostal.

Taylor si zlým pohledem přeměřila a začala se dál rýpat ve své slanině. “Khey, nechceš to?” zabručela. “Já do sebe nedostanu ani sousto a ty vypadáš celkem hladov… bože, taky se vám tak hnustně točí hlava?” “Tys aspoň nevypila dva poháry vína, který byly větší než ty.” štěkl Jim a vrátil se zpátky pod stůl, kde vytrvale vyprazdňoval žaludek. “Kam vůbec zmizel Erunam?” nadhodila Taylor. “A Tahiri.”

Ráno jsem se probudl a s tou kocovinou jsem si myslel, že jsem doma ve svém sále a vyspávámpo hostině. Roztáhl jsem křídla a usllišel jsem příšerný třeskot rozbíjící se lucerny, z čehož mi málem praskla hlava. Vynadal jsem si že nedávám pozor kde jsem a rychle jsem začal do vzduchu kreslit runy. Asi po třech minutách jsem přestal, již s úplně čistou hlavou, ale pro jistotu jsem ještě vyskočil z okna a trochu se proletěl. Z výšky jsem stihl zahlédnout Erunama jak jde pryč. Vrátil jsem se do pokoje a pak jsem zašel dolů a připojil se k Taylor a Vivianě které snídaly a na kterých byly krásně vidět účinky včerejšího popíjení.

Na podlaze uprostřed Tahiřina pokoje hořel malý ohýnek. Nebyl ničím živen a jeho plameny nehřály. Rudou barvou občas probleskla modrá nebo zelená. V plamenech šlo spatřit nějakou tvář, jako obraz ve vzdáleném zrcadle. Rysy té tváře byly hodně podobné těm Tahiřiným. Už nějakou chvíli probíhal mezi oběma rozhovor. “Takže teď jdete do Hrobek věčného klidu?” zeptal se právě muž z plamenů. “Přesně tak. Počítám, že se tam projeví, co jsem zač,” odpověděla Tahiri. “I kdyby ano, jsem si jistý, že je zvládneš, sestřičko. Nikdy jsem nepotkal lepší lhářku,” v hlase mu zaznívala jízlivost i obdiv. “To víš, že ano, bratříčku. Vše bude, jak jsem slíbila. Dobrou noc,” ukončila rozhovor zlodějka a mávla rukou. Plameny pohasly. Vstala a začala uklízet. Hlavně ty krví nakreslené runy magického stínění bude třeba odstranit.

V tu samou chvíli , na míle daleko seděl unavený zaklínač v zeleném plášti u džbánku piva. V lokále již nikdo nebyl,jen hobití hostinský uklízel krčmu a připravoval jí na další den. Zaklínači bylo jedno ,že se bude zítra v hospodě zpívat balada o jeho vítěztví na renegátem a že si jí lidé budou prospěvovat ještě dlouho a že se jednou donese i k uším samotného mistra poezie , barda Marigolda ,který jí přespívá pod samotným dubem Bleobherisem. Té doby však byl svět ještě mladý a všechny velké události tipu rozdělení kontinentů byli ještě před ním. Pro Erunama byl teď jen stres a únava. Napil se džbánku a snažil se přemýšlet . Zítra za svítání vyrazí do Dubové aby zabil potvoru a večer se vrátil sem. Dal si přecevzetí , že si naučtuje 150 korun a ani o korunu míň. 150 korun , to je pane slušná částka. Za ní je možné pořídit si osla ,nebo starou herku koně. Dobře ,zítra do Dubové ,ale kam pak. Do Hrobek věčného klidu. Nechtěl vystavovat družinu takovému nebezpečí ,ale věděl že tam musí. Jeho vlčí medailon se mirně zatřásl. Zaklínač vstal a vyklusal nahoru po schodech. Ve svém pokoji se natáhl na svou pryčnu. Zítra za svítání musí stávat…

MH : Nejsem vůbec mimo :o) , jde o to ,že nevím co mám napsat na to , že ste se ožrali …Teď napíšu něco co se stalo s Gwyndrollem ( upozorňuji ,že vy ani já o tom jako nic nevíme).

Mh: takže teď musí přispět Erunam nebo Tahiri, protože ostatní buď chrápou nebo sou “TROCHU” mimo

MH: hlavně, že se bavíš :o) tak zas někdo pokračujte, já nemůžu, nejsem si jistá, co by se stalo, kdybych otevřela pusu, nebo učinila jiný pohyb :o)

MH: Jo trefa 😉

Když se jí podařilo dostat Kheye do postele – nešlo to tak jednoduše, jak si myslela, protože tam byly schody – vrátila se zpátky ke stolu. Taylor byla mimo, stejně jako Jim, jenže Viviana tam nebyla vůbec. “Zatraceně,” zaklela Tahiri, když si jí všimla. Potácela se ven a větřila. Několika dlouhými kroky ji dostihla, chytila za límec a otočila k sobě. Viv měla nepřítomný výraz. Z úst jí kapaly sliny. Že chytit ji, byl špatný nápad, došlo Tahiri až v okamžiku, kdy se ji vlkodlačice pokusila kousnout. S nevěřícím výrazem uskočila a tak tak se stihla vyhnout úderu ne již zcela lidské ruky. ” S vámi jsou pořád problémy,” ucedila zlodějka a vykročila zpět Vivianě. Sklonila se pod dalším úderem a vztyčila se až těsně před ní. Pohybem, který nikdo kolem nebyl schopný zaregistrovat, ji jemně praštila jílcem dýky do spánku. Viviana se začala sesouvat na podlahu. Tahiri ji zachytila a pomalu táhla pryč.

” Co se stalo pánové ? ” zeptal se unavený hobit ze kterého bylo cítit víno.
” Tadyhle ti cizinci ” – ukázal na Erunama a na svíjejícího se Gwynrolla ( kdyby nebyl zaklínačem,už by byl dávno po smrti – ” zápasili a tenhle zelenej,pane starosto , ho zamordoval. Je to prej vědmák,říkali v hospodě “
Starosta chvíli přemýšlel a pak řekl : ” Ve vedlejší vesnici potřebují zaklínače.V bažině se jim tam usadila kikimora .” pak se otočil na Erunama : ” Máš štěstí , že mám dobrý den. Takhle ti nedám ani pokutu ,protože ten chlapík odváděl panu hospodskému hosty. Jdi do Dubové , půldne cesty lesem odstud na sever.Potřebují tam zaklínače. Nashledanou ” zašelestil svým křiklavě barevným oblečkem a odráčel si to znovu do hospody. Když dav viděl,že se nic jiného nestane ,tak se také vrátil ke své předchozí činosti.Erunam se rozhodl ,že najde zbytek družiny a už nevěnoval pozornost tomu ,že se za jeho zády objevil teleport z něhož vystoupili ruce ,jenž zatáhli Gwynrolla do teleportu…

MH : Viviana nechceš se nikdy stavit také na Kaer Morhen ? Stačí kliknout sem

Když se Viviana zvedala od stolu, pro Taylor to bylo, jako kdyby zažívala zemětřesení. Chvíli se soustředila a potom trochu nadzvedla hlavu ze stolu. “Já… titototo říkal… a, šetibude… zléé.” zablekotala. “Ale šetěto chyt… chytne tak… to… jo, rychle…”

MH: koukám, stačí se dostat do hospody a už to jede :-)))