Fantazie

Taylor se narovnala. “Už to nebolí… ten hajzl, medailon nesebrala ježibaba, ale zaklínač. A teď je v tahu, kurva!” zasyčela dívka sama pro sebe, ale to už je útočníci v černém dohnali. Taylor zaslechla za uchem zasvištění meče, na poslední chvíli se stačila sehnout. V příštím okamžiku letěl útočník dolů ze střechy, sražen jejím kopancem. Slyšela Jimovo vzlykavé nadechnutí, ale nevšímala si toho. Jen doufala, že skřítek bude natolik inteligentní, aby zůstal ve vzduchu, hodně nahoře a nepřibližoval se k bojujícím. Zvrtla se a zaútočila na dalšího muže, který byl ale rychlejší a ruku s dýkou zadržel ve své. Chvíli se přetlačovali. “Co jste zač? Co chcete?” sykla mu Taylor do tváře. “Je toho víc.” ušklíbl se a kopl ji do břicha. Taylor se skutálela po střeše, přepadla přes okraj, měkkým saltem se jí podařilo vyrovnat pád a lehce dopadla dolů na zem. Zvrátila hlavu, aby viděla nahoře probíhající boj, který se zatím jevil nerozhodně, pak sebrala rozprsklé mrtvole na chodníku těžké válečné kladivo a rozhlédla se, kudy by se dostala zpátky na střechu.

“Tak dělej!” pobízela Taylor stojící elfku, zatímco Viviana se už nahoru vyškrábala a teď se snažila najít schůdnou cestu po střechách. “Nestůj jak blbě vyřezaná. Pojď.” popadla dívku za ruku a rozběhla se za vlkodlačící. “Tahiri, pojď, nebav se s tím!” štěkla na medvědici, která po ní šlehla zlověstným pohledem. Pak si Taylor všimla těch mužů dole. Rychle se šplhali za nimi na střechu a byli hbitější, než původně vypadali. “Kruci, dělejte…” vyjekla Taylor, ale pak se zarazila. Elfčina dlaň se jí vysmekla z ruky a dívka klesla na kolena. “Ta… ta… ona. Čarodějka! Našla můj medailon.” zasípěla. “Rychleji. Musíme rychleji!” potácivě se zvedla na nohy.

Tahiri už šplhajícím dívkám nevěnovala pozornost. Zrak upírala ke konci uličky, kde se objevil démon. Seskočila ze střechy a šla k němu. Vypadal skoro jako pes, když potěšeně vyplázl jazyk a zašvihal ocasem. Nechal se pohladit po hlavě a něco syčel. “Chceš svobodu?” zašeptala k němu Tahiri. Vypadalo to, že jí odpověděl. “Ale jistě, že ti ráda pomůžu. Jen mi prosím řekni všechno, co se stalo od chvíle, kdy tě vyvolali,” pokračovala dalo by se říci něžně. Tentokrát syčel déle a doprovázel svou řeč obrazy, které Tahiri posílal do mysli. “Děkuji ti,” zakončila rozhovor a prstem mu nakreslila na čelo složitý klikatý znak, který potom překryla dlaní. Soustředěním přivřela oči. Když dlaň sundala, znak byl pryč. Démon potěšeně zasyčel a zmizel. Promarnila hodně času. Na vstupu do uličky se objevily černě oděné postavy. Podle všeho ne mágové, ale bojovníci.

“Kde jste?” ozvalo se nad nimi. Viviana i Saidhi sebou škubly a zvrátily hlavy. Tahiri na ně volala z ploché střechy domu za nimi.

,,Shlaca! Ale…. Já musím pro…”-,,Vykašli se na to, to je to tak důležité?”otázala se Viviana a oči jí zasvítily. ,,No, vlastně, já…ani nevím…”-,,Tak jdeme!”Pobídla elfku vlkodlačice. ,,Následuj mne, určitě ti to nebude činit potíže. No tak, poběž!” Saidhi, při pohledu na démona, který se snažil vydrápat z okna, neváhala a co nejrychleji dokázala, se rozběhla. Myšlenky na kabátec a přívěsek v něm byly rázem ty tam.

Saidhi nevěděla, co se děje, jen s obavami tušila, že se asi stala kořistí vlkodlačice, která ji vlekla ke kuchyňskému oknu a za sebou slyšela sípot a syčení démona, který se hnal za nimi. Náhle si vzpomněla na kouli-jediné, co měla po své babičce. Kde jen vězí? S úlevou zjistila, že ji má v kapse kabátce…. Ale kabátec… je v hospodě! Uvědomila si, když ji vlkodlačice protáhla oknem.

Elfku ochromil démonův pohled.Snažila se své oči odtrhnout od té hrůzy, která se skrývala v démonových očích a zcela ji paralyzovala. Bála se pohnout, aby na ní nezaútočil a zároveň se jí nechtělo jen tak nehybně čekat, až na ní ta potvora skočí. Pomalu pootočila hlavu. Hrklo v ní. Koutkem oka zahlédla stín, který se pomalu blížil k ní. Co teď? Skončit ve spárech vlkodlaka, nebo být pohlcena démonem? Rozhodování to rozhodně nebylo snadné.

Viviana se rozhodla chvíli počkat, váhala, zda elfku opustit. Pece jen, ráda by věděla, proč ji špehovala. A to se od ní nedozví, jestli ji enchá roztrhat démony. Přikrčila se ke zdi a potichu se plížila blíž a blíž…

Všichni co nejrychleji prolezli oknem a prošli odpadky z kuchyně, které pod ním byly nakupené. Kolem se rozprchly krysy. “Možná bychom to měli zkusit po střechách. Ulice budou hlídat. Démon nám zajistil trochu času, tak ať ho využijeme,” nechtěla je zatěžovat procházkou ve vnitřnostech mágových společníků. Krom toho ta poslední prskavka byla od někoho jiného. Očividně jsou populární, když se tu schází celá Kapitula.

“On se nevzdal,” informovala Jima Tahiri. Do hospody právě vstoupil démon. Čarodějovo gesto platilo jemu. Byl velký jako lovecký pes. Smaragdově zelená šupinatá kůže se ve světle lamp leskla. Z dlouhých tesáků odkapávala krev, zřejmě už měl předkrm. Byl skoro u dveří do kuchyně. Tahiri něco vyrchlila syčivým jazykem, který použila už při výrobě nového těla. Démon se zastavil a zmateně zakmital rozeklaným jazykem. Pak také něco zasyčel. Tahiri odpověděla a tentokrát to znělo naštvaně. Mág začal netrpělivě vyhlížet zpoza baru. Démon se ještě víc přiblížil a očichal zlodějce ruku, která se na okamžik změnila v černě šupinatý spár. Pak sklonil hlavu a přijal instrukce. “Jdeme,” Tahiřin hlas zněl pro změnu spokojeně. Zato mága budou z hostince odstraňovat těžko.

Do kuchyně se dostali poměrně bez problémů, pokud jako problém neberete plížení před energetickými projektily. “To okno,” ukázala Tahiri na protější stěnu. Kuchtíci byly někde schovaní, tak Taylor rozbila dřevěné okenice paličkou na maso. Tahiri se zatím krčila u dveří. Střelila do sálu, ale mág měl kvalitní magický štít, takže k němu šipka nepronikla. Všichni hosté moudře leželi u zdí a raději se nekoukali. Zlodějka odložila kuši a v obou dlaních jí zahořely plamínky. První fireball protivník odrazil, čímž hospůdka získala střešní okno. Pod druhým se trochu zapotácel a po dalších dvou mu začala ochrana selhávat. Mávla rukou v jejím směru a zbaběle se schoval za bar.

Tahiri s Taylor už byly také u dveří. Sotva zaklínačka překročila jednou nohou práh, dostavil se známý pocit ledu za krkem. Uskočila, což bylo jen dobře, protože o otevřené dveře se rozprskla energetická koule. “Do kuchyně,” zavelela Tahiri a zvedala se ze země, neboť při Taylořině úhybném manévru zapůsobil domino efekt a obě upadly.

“U Luny, to je zmatek,” zavrčela Viviana a skočila ke dveřím. Málem do elfky, která tam stála, narazila, ale včas zastavila. “Co tu děláš ještě ty?” štěkla jí do obličeje. Znovu se v ní probouzely vlčí instinkty a ty říkaly, že je tu moc hluku, moc různých akcí probíhajících současně… moc všeho a kdyby se pak stalo něco, co by ji ohrozilo, nemusela by stačit zareagovat.

“Kolikrát budu muset opakovat, že máme vypadnout?” vyjela na Taylor Tahiri. “Mágové. Členové Kapituly podle toho, co říkala čarodějka. Asi už zjistila, že jsme utekli. Hledají nás a mají s sebou démona, slídiče,” mluvila tiše a ostře. Vzápětí začala strkat Taylor ke dveřím.

Taylořiny oči se doširoka rozevřely, dívka se vymrštila ze židle a v příštím okamžiku svírala jednu z těch slepic pod krkem. U Zelený žáby byli na rvačky tak zvyklí, že nikoho ani nenapadlo zvednout hlavu od stolu. “Cos to říkala?” zavrčela na ni Taylor.