Fantazie

“To je teď jedno,” Tahiri se rychle postavila a chytila Taylor za ruku s dýkou. “Doporučuji, aby ses přestala zajímat o ptáky a začala přemýšlet o sobě. Jestli ti to ještě nedošlo, tak po nás Kapitula nejde,” stiskla jí paži trochu víc. I o hlavu menší vypadala hrozivě. Taylor se pokusila ze sevření vymanit, ale způsobila tím jěště pevnější stisk.

Saidhi se naklonila k Tahiri a s obavou v hlase se zeptala: ,,Irion? Kdo je to? Nějaký mág, čaroděj, nebo “pouhý”zaříkávač?” Tahiri na ni jen pohlédla. ,,Tak jdeme, nemáme čas.”Pobídla je Taylor a otočila se k elfce. ,,Ty to vážně nevíš?” optala se s udiveným výrazem. Saidhi nesouhlasně pokývala hlavou. ,,Tak to se brzo dozvíš, ale jindy. Není vhodná doba na vyprávění příběhů.” Na žádné rozcestí nenarazili, kanalizace vedla přímo skrz hradby. Přesto jim nějakou chvíli trvalo, než se z jejích temných útrob vymotali. Když vyšli ven, slunce již bylo na obloze. Saidhi hvízdla a nastavila paži. Nic se však nedělo. ,,No tak, Fehrö…” Sykla se stisknutými zuby se pokusila spojit s dravcem. Nepodařilo se. ,,Tak kde je?” Optala se Viviana, také trochu nervózní, že se dravec neobjevuje. Obloha byla jasná, nebylo možné jej nijak přehlédnout. Za to víl se objevil téměř okamžitě. Už se nadechoval, aby něco řekl, ale asimetr před skupinkou se zastavil a nakrčil svůj malý nosík. ,,Co je? Něco se ti snad nelíbí?” Jim pohlédl na Taylor. ,,Fuj… To je ale smrad…”-,,No, po půl hodinovém průchodu břečkami, co se splachují z celýhoměsta se není čemu divit. Cos čekal?” Jim to ale okomentoval pouze tím, že poodletěl dál. Viviana se oočila na elfku, která byla trochu pobledlá. ,,Tak co, kde máš toho svého dravce?”-,,Nevím… Tohle ještě nikdy..” Náhle se zarazila-vždyť dnes v noci má být…! “Úplněk!” Vyhrkla bezmyšlenkovitě. Ostatní se na ni nechápavě otočili. Elfka se však jen lehce pousmála a řekla: ,,Bude v pořádku..” A s nepřítomným pohledem se otočila a pomalu šla vpřed. Taylor se naklonila k Vivianě: ,,Nevíš, co tohle mělo znamenat?! Nějak se mi to nelíbí…” Vlkodlačice jen pokrčila rameny, ale rozhodla se, že si při nejbližší příležitosti se Saidhi musí promluvit.

“Irion. Ten starej zmetek. Měla jsi ho podříznout, Tahiri.” prohlásila polohlasem Taylor, zatímco se snažila co nejtišeji brodit se blíže neidetifikovatelkou tekutinou. “Bože, to je humus. Štěstí, že tu není Jim, ten by to nepřežil.” šeptala si Taylor sama pro sebe. “No.” otočila se na ostatní trochu hlasitěji. “Myslím, že pokud se tu nevyskytnou rozcestí, celkem nemáme co řešit, půjdem pořád za rovně a budem se vyhýbat krysám. Jednou na východ narazit musíme.”

“Hmmm…tak mě napadlo,” začala Tahiri za chůze, “že byste to měli vědět. Mág, který vyvolal toho démona, byl Irion.”

Elfka vzhlédla. Vršek hradeb byl docela vysoko. Šplhat sice uměla, a to velmi dobře, jenže po stromech, ne po kluzké, kamenité zdi. Z přemýšlení jí vytrhnula bolest na paži. Dravec nejspíše ztratil rovnováhu a jeho drápy se zaryly elfce do kůže. ,,Být tebou…. Tak si pořídím rukavici. Dlouhou a pevnou.” Elfka se poplašeně otočila, jen proto aby pohlédla do očí vlkodlačice. ,,Kde… kde jsi…”-,,Kde jsem byla? Zatímco jste se tady dohadovali, co a jak, šla jsem trochu prozkoumat terén. A s úspěchem. Pojďte za mnou!” Zvolala Viviana směrem k ostatním. ,,A my,…”otočila se zpět k elfce, si můžeme cestou promluvit…” Saidhi jen nasucho polkla a rozešla se za vlkodlačicí. Šli mírným poklusem asi patnáct minut, když vlkodlačice zastavila, sehnula se k zemi a když se narovnala, ukázala na malý otvor ve zdi, ale dost velký, aby se jím protáhli všichni. Do nosu je udeřil nevábný zápach. ,,Co to je?!” Otázala se trochu podrážděná Taylor. ,,No, co by. Odpadová kanalizace. Tudy se dostanem ven.” odvětila Viviana prostě. Když se otáčela, povšimla si elfčiny grimasy. ,,Nelíbí se ti snad něco?” Optala se a jediným skokem stála před Saidhi. ,,Ne. V pořádku,” odvětila a vypustila Fehröma. Dravec se lehce přenesl přes vysokou hradbu a zmizel za obzorem. Jim rovněž zvolil tuto možnost, protože do kanalizace se mu příliš nechtělo. ,,No tak co je? Jdeme!” Zavelela Viviana a uvonila průchod. ,,Ty první…” Ukázala na elfku. Ta s mírně znechuceným výrazem vešla do té “lázně”. Za ní Tahiri, Taylor a nakonec Viviana. Venku se pomalu rozednívalo.

MH: omlouvám se, když mě se tak strašně líbí slovo poštolka :))

Saidhi pohlédla nejprve na dravce, po té na Taylor. ,,To…. To nic… Je nervózní. Bude v pořádku….” odvětila a hlas se jí trochu chvěl. Do očí se však Taylor nepodívala. Ta ale jen kývla hlavou. Přes to Saidhi věděla, že jí nevěří a že její odpověď nezněla zrovna dvkrát věrohodně. S obavami se ohlédla po Vivianě. Nestála o další výslech od vlkodlačice. Ale ta jako by se do země propadla.

Plížili se ze začátku úzkými ošklivými a špinavými uličkami. Čtvrť, ve které se nacházely nebyla zrovna luxusní. Tahiri se ujala vedení. Uši se jí radarově otáčely do různých směrů. Cestou rozhazovala ukradené amulety. Nakonec se dostaly k hradbám. Byly šest metrů vysoké a postavené z těsně přiléhajících hladkých kamenů. Štěstí jim přálo jen v tom, že zde nebyly hlídky.

Saidhi hbitě sešplhala po okapu a stanula vedle Taylor. ,,Je to thais, dravec ze severních zemí.” Řekla jako by mimochodem, zatímco Viviana a Tahiri lezly dolů. Saidhi se opatrně rozhlédla a pak pohlédla na dravce. Fehrö hleděl směrem, odkud přišli ti bojovníci, či co to bylo zač. Pohladila jej po hlavě, ale ohnal se po ní tak prudce, že jí špičkou zobáku škrábnul na tváři. Překvapením ani nestačila vykřiknout, pouze otřela stékající krev z líce. Dravec byl očividně velmi nervózní, nejen proto, že se blížil úplněk. ,,Tak sakra jdem!” Pobídla skupinku Taylor. V příštím okamžiku se rozběhla a ostatní ji následovali.

“A to nevíte to nejzajímavější,” přišla k nim Tahiri. Botům zjevně bylo jedno, že si je pečlivě utřela, pořád nechávaly krvavé stopy. “Ten démon se kterým jsem mluvila mi trochu osvětlil, co se děje. Víš Taylor…Kapitule jde o černé srdéčko. A myslím, že ten pták je orel. Půjdeme? Zbytek můžeme probrat cestou,” a že bylo co probírat. Třeba jen ten, kdo démona povolal.

,,No, s odpuštěním, mi byla hodně podezřelá něčí přítomnost v pustinách a navíc v noci…” odvětila Saidhi bez zaváhání, sama se tomu podivila. ,,Tak jsem chtěla vědět, kdo to je… A jestli mne náhodou nesleduje… V pustinách si nemůžeš být ničím jistá, zvlášť, když neovládáš žádnou magii, pouze…” Zadrhla se. ,,No?!”Otázala se trochu nervózní Viviana. ,,Pouze komunikaci se zvířaty, která ovšem na démony nepůsobí…”-,,A cos tam tedy dělala ty, smím-li se ptát? Není to také trochu… zvláštní?!” Elfka se zajíkla a tváře jí trochu pobledly. ,,To není tvoje starost,” odvětila a chtěla se vytrhnout, avšak vlkodlačice rychle a pevně sevřela její paži, že se nemohla vysmeknout.

Saidhi nastavila paži, na níž dravec trochu ztěžka dosedl. Pohladila jej po hlavě. Mezi prsty pocítila peří slepené krví. Hrklo v ní, ale než stačila cokoli dalšího udělat, do mysli se jí rozlil medový hlas:,,Neobávej se ničeho… Ta není moje…” Pohlédla dravci do jantarových očí a zazdálo se jí, že v nich spatřila záblesk potěšení. ,,Nemáš z toho radost, že, Fehrö?!”-,,Připouštím, že částečně ano,”přiznal pokorně a sklonil hlavu, ,,ale zvláštní potěšení z toho nemám… Udělal jsem to proto, že jsem musel… Jinak by tě zabil…”-,,Celé se mi to zdá nějaké divné. Musím se zeptat, co se tady, shlaca děje…” Zamračila se elfka, když pohlížela na spoušť kolem sebe. ,,Pošlou další…”Ozvalo se jí v hlavě. Plaše na Fehröma pohlédla. ,,J-jak tohle víš?” Ale dravec neodpověděl a jen se zahleděl na obzor. ,,Já vím… Zítra je úplněk…” Vzdychla Saidhi a po zádech jí přeběhl mráz. Fehrömovy oči se zabodly do těch jejích. ,,Neobávej se toho. Tu bolest jsme už překonali… Mnohokrát…” Kývla a otřela si rychle rukávem slzu, která jí stékala zvolna po tváři. Pokradmu se rozhlédla, aby se přesvědčila, že si toho nikdo nevšiml. Před sebou zpozorovala mohutnou vlčici, které ve tmě svítily oči jako hvězdy. Ta se jí nakonec před očima proměnila do lidské podoby. Elfka si s ulehčením oddychla. ,,Copak? Lekla ses?” Otázala se trochu jízlivě Viviana. Saidhi na ni plaše pohlédla, ale neodpověděla. Pouze ve skrytu duše doufala, že si ta vlkodlačice nevšimla… ,,Jsem Viviana.” Řekla vlkodlačice jako by nic. ,,Saidhi.” Odvětila elfka a něco ji přimělo se usmát. Dravec se nespokojeně ošil. ,,A… tohle je Fehrö.”

Než se Taylor s obtížem vydrápala na střechu, bylo už po všem. Všude se válely zbytky mužů v černých šatech, Taylor znechuceně přešlápla z kaluže krve, do které se nevědomky postavila. Kousek před ní se jeden kousek pohnul a zasténal. Dívka se zlomyslně ušklíbla, švihla svým novým kladivem a to těžce dopadlo na lebku ještě žijícího člověka. Praskla jako zralá malina. Taylor si všimla, jak se cizí elfka zhnuseně odvrátila. “No co. Jen jsem mu ukrátila trápení.” prohodila Taylor. “Víš, co, zklidni hormon.” zabručel Jim a jako obyčejně se jí zavrtal do vlasů. Viviana seděla vedle jednoho z komínů, olizovala si packu, vypadala jako docela neškodný hravý pejsek, který se omylem dostal do kurníku a očividně přemýšlela, jestli se proměnit zpátky do lidské podoby. Tahiri brouzdala v krvi, na srsti jí v tu chvíli zjevně nesešlo, a hledala, jestli nezbyl někdo naživu.

Požární žebříky se zřejmě v tomhle městě nevedly a to byla nejjednodušší cesta, jak se dostat zpátky nahoru. Ze střechy se ozýval bojový křik, ale těžko se dalo určit, na čí straně je převaha. Teď by se hodila křídla, napadlo Taylor, když se začala po okapu těžce šplhat zpátky nahoru. Než se tam doplazím, bude po všem, napadlo ji a vzápětí dodala: doufám. Přes okraj střechy přepadlo tělo a při cestě ji málem smetlo s sebou, Taylor se stihla přikrčit na poslední chvíli. Tělo při dopadu na zem vydalo kvikavé vyjeknutí a pak nejspíš skonalo. Aspoň zas jednou budou mít lidi v týhle chudinský čtvrti k jídlu kousek masa, pomyslela si dívka při pohledu na zkrvavené stejky pod sebou. Přidala na tempu, kolem uší jí cosi zabzučelo. “Jime, neříkala jsem ti, aby ses držel dál?” vyjela na skřítka, který se znenadání objevil u její hlavy. Pak si to rozmyslela. “Jak to tam nahoře vypadá?” zeptala se. “Už jich tam moc nezbejvá.” zachechtal se skřet.

Saidhi se ve svém úprku zastavila a prudce otočila, div, že neztratila rovnováhu. Viděla však pouze Tahiri, jak se poroučí k zemi. Nebo alespoň myslela, že je to ona. Taylor však jako by se do země propadla. Náhle si všimla temného stínu, který se k ní rychle blížil. ,,Pozor!” Slyšela někoho, jak křičí, ale nedokázala se hnout. Jen s očima rozšířenýma hrůzou a pootevřenými ústy čekala na svou zkázu. Těžký noční vzduch rozčíslymohutné perutě. Dravec neváhal a ihned zaútočil. Na útok zeshora ten neznámý očividně připraven nebyl. Jen půl kroku od Saidhi se pod náporem a obrovskou silou dravce zhroutil na zem. Fehrö moc dobře věděl, nač má dlouhé drápy a že jeho zobák slouží i jako strašlivá zbraň. Neúnavně drásal a kloval neznámého útočníka, který po chvíli ležel bez vlády na zemi. Saidhi se s dravcem spojila a v poslední chvíli zabránila tomu, aby Fehrö svou práci dokonal. ,,Ne!” Nařídila přísně. V zápětí hleděla do hlubokých jantarových očí a vnímala chaotický proud dravcových myšlenek, který byl příkazem elfky očividně zmaten. ,,Nedělej to!”Ozval se ve Fehrömově mysli opět ten jemu tak známý hlas, tentokráte mírnější, než před chvílí. Ještě okamžik váhal, ale nakonec usedl Saidhi na paži. Zadívala se mu do očí. ,,A teď…. Běž pomoci Tahiri…” šeptla a vypustil jej.