Fantazie

Pěkné, pěkné a co potřebuješ?? jako nějaký popis??:D Já se jen ptám, není toliko času co bych chtěl;)

http://workshop.nolimit.cz/ – pro všechny psavce, kteří se chtějí zlepšit, pobavit s ostatními se stejným zájmem a navzájem si pomoct.

http://www.stories.estranky.cz

[Postava: Vlkodlak. Jméno: Ruw nebo jen Vlk. Vzhled: V lidský podobě vypadám jako, jako když neumím do pěti napočítat. Obyčejný, lehce obtloustlý mužíček se silnými brýlemi, který má věčně rýmu, ale chybí mu kapesník. Velikost sotva 160 cm. Mou obrácenou podobou je vlk, žádná polovičatá po dvou nohách chodící stvůra, ale černý ke dvoum metrákům vážící vlk. Už od narození mám poznávací znamení v podobě zakrnělé páté tlapky vyrůstající mi z prostředku hrudníku a nedovyvinutý ušní bubínek levého ucha, což znamená, že na něj téměř neslyším. Nicméně druhé ucho a dokonalý čich, kdy dokážu hledanou stopu zachytit až na na vzdálenost pěti mil za ideálních podmínek, mi jsou dostatečnou náhradou. Tyto mé nedostatky se náležitě promítají do lidské podoby. Schopnosti: Změnu mé podoby není ovládána úplňkem, ale naopak se mohu libovolně přeměňovat pokud, teda mám dostatek energie. Nicméně úplněk má nade mnou svou moc, tím že mi ztěžuje mé sebeovládání a zastírá rozumné myšlení, ale také násobí mou beztak nemalou sílu. Jinak nejsou mi známy žádné další zvláštní schopnosti. Povaha: Nemám ve zvyku se s někým přátelit a vše co dělám, ať dobré či zlé je jen z chladné vypočitatelnosti a pro můj prospěch. Nikdy nelituju svých činů. Prostě žádná kladná postava. Nemám rád magii. Povolání: Nájemný vrah.

Druhou postavou je můj Pán, jenž se mě před čtyřmi dny ujal. Ten je rasou člověk a vede obchod se zbraněmi a magickými předměty.]

Postavy Ruw (podoba – vlk) a Pán. Čas hodina po půlnoci. Místo stanice metra v chudinské čtvrti páchnoucí močí. Spolu se svým Pánem tu čekám na poslední soupravu této noci. Důvod? Setkání se zákazníkem.

“Ten zatracenej řetěz z krabic má opět půlhodiny zpoždění,” vyšle Pán nadávku, k ústí temného tunelu. “Kdyby nebylo setkání s Ninem, nekysnul bych tu.”

Po dalších deseti minutách se přivalí omlácený vlak ozdobený sprejerskými výtvory. Až na pár feťáků a bezdomovců je pust. Jo a na našeho Očekávaného, jenž vystoupí z dveří proti nám s vyobrazenou nahou upírkou.

“Zdravím tě Nine a rád tě vidím,” promluví Pán.

“Hezkej vlk, i já tě rád vidím a jen je škoda že naposled.” zareaguje Nin. V příští vteřině vytáhne maličko, leč sakra ostrou vrhací sekeru a ihned na to vězí Panovi v lebce uprostřed čela. Její topůrko se lehce chvěje. Pán nasadí nechápavý výraz a ruce se pokusí zvednout k hlavě, jakoby chtěl zjistit co to má za nový podivný výrůstek. Pak se sesune k zemi. Hlupák naivní, už od okamžiku kdy jsem vetřel do jeho přízně jako opuštěnej ubohej vyhublej vlk se zlomenou nohou, abych se dostal na stopu Ninovi, mi bylo jasný, jak dopadne. Nina nelze beztrestně urážet. Dovolím si kratičké zafilozofování, což mě stojí drahocenný zlomek vteřiny. Pokusím se dostihnout Nina, který právě mizí v zavírajících se dveří. Pozdě! Jen si o dveře odřu čenich, jen to zaduní, spadnu a jentaktak, že mě pod sebe nevtáhne odjíždějící souprava. “To bys asi neudejchal, drsnej hochu.” bleskne mi myšlenka.

Vstávám, skáču do kolejiště a rozeběhnu se za mizejícími koncovými světly. Jedno z nich je vytlučené. Druhé poulí své rudé oko do tmy. Nechtěně se mi vybaví krvavý úplněk a po zádech mi přejede mráz. Oklepu se, abych se zbavil pocitů na než nejsem zvyklý. Strach není přípustný, ne teď když jsem tak blízko. Blíž něž, kdy jindy. Další souprava pojede až v deset ráno, hromada času na hledání. Někde vystoupit musí a čich mi narozdíl od uší slouží dokonale.

Jedna, druhá… pátá stanice a furt nic. Následuje Derry (pocta tobě, Mistr King) a až zde mě praští do nosu Ninův čpavý pot. Derry byla dříve čtvrť pro zbohatlé, ale posledních dvanáct let je opuštěná. Opuštěná až na zlodějské gangy a dýchánky pro démony a další líbivé existence. Vyskočím z kolejiště a vyběhnu za stopou nahoru po schodech do začínajícího slejváku. Už asi pátého během posledních tří dnů.

“Vítejte v Derry, v Božím království tady na zemi.” hlásá kamenný, sotva čitelný nápis nad východem z podzemky. Na zeď pod něj někdo vyryl: “Pokud si jej zaplatíte.” a i mě se zmocní nepříjemné tušení, které navzdory mé úporné snaze o

metoda
hnup

já bych začal.. I když hádám že můj hlas není rozhodující.,.,

to se asi nedovíš…

Ahojte lidicky, pred casem jsem zacal psat knihu Orberis, ke ktere se vaze i deskova hra. Kdyby vas to zaujalo a meli jste chvilicku, mrknete se na http://orberis.blog.cz a nechejte mi vzkazik, potesi me to…
dik
Fern

Postava
Jméno: Sven Finkel
180 cm, 65 kg, 29 let, dlouhé neupravované vlasy, hnědozelenné oči, propadlé tváře a ostré rysy. Chodí nejčastěji nepříliš dobře upraven, ve starém vybledlém obleku kdysi černé barvy a ošoupaném hnědém plášti, ověšen nejrůznějšími magickými amulety. Zevnějšek celkově působí dosti zuboženě. Specializuje se na biothaumaturgii a psychomancii, ale zvládá i většinu dalších magických odvětví. Právě je bez práce.

Vyšel jsem ze své garsonky a pečlivě za sebou zamkl, i když jsem měl silné pochyby, že to k něčemu je. V téhle zubožené čtvrti chodí zloději rovnou s páčidlem a já se o byt stejně nebojím. Už dlouho nosím všechny cennosti neustále u sebe. Seběhl jsem po schodech a vyrazil do města. Metro bylo v tuhle denní dobu narvané k prasknutí. Něco před polednem jsem dorazil k mému oblíbenému krámku. Občas se tu, mezi haldou nejrůznějších magických cetek, najde i slušná kniha. Je zavřeno. Co to říkám si a vztekle lomcuju klikou. Tady podle toho štítku má sakra mít otevřeno. Chvíli se snažím něco zahlédnou skrz výlohu, ale je to kničemu. V obchůdku je skoro až nepřirozená tma. Po chvíli se přestanu snažit. Buď se majitel časem sám ukáže, anebo, což je pravděpodobnější, zmizel navždy. Nejspíš někam na dno řeky, s ocelovou koulí u nohy. Nakonec rezignuji a vydávám se k poště, poslat si pár nenápadných inzerátů do novin. Poslední dobou jsem měl jen málo práce. Nechápu to, ve městě je čarodějů málo a jejich služby byly vždy ceněné. Proč najednou není zájem? Nejhorší problém však je, že jestli brzo nedostanu práci, skončím jako bezdomovec.

[Postava: Vlk. Jméno: Vlk. Schopnosti: Kromě těch obyčejných, co má každý vlk, mám i některé spešl v důsledku úniku radiace 7. července 2007. Patří mezi ně změna barvy srsti podle emocí, telepatie a pokud si dovolím značný výdej energie, který mě na dobu blíže neurčitou učiní dokonale bezmocným, tak i schopnost použít své přední tlapy, tak že se vyrovnají rukám. Díky radiaci mám též poznávací znamení v podobě zakrnělé páté tlapky vyrůstající mi z prostředku hrudníku a nedovyvinutý ušní bubínek levého ucha, což znamená, že na něj téměř neslyším.

Druhou postavou je můj Pán, jenž se mě před čtyřmi dny ujal. Ten je rasou člověk a vede obchod se zbraněmi a magickými předměty.]

Postavy Vlk a Pán. Čas hodina po půlnoci. Místo stanice metra v chudinské čtvrti páchnoucí močí. Spolu se svým Pánem tu čekám na poslední soupravu této noci. Důvod? Setkání se zákazníkem. “Ten zatracenej řetěz z krabic má opět půlhodiny zpoždění,” vyšle Pán nadávku, k ústí temného tunelu. “Kdyby nebylo setkání s Ninem, nekysnul bych tu.”

Po dalších deseti minutách se přivalí omlácený vlak ozdobený sprejerskými výtvory. Až na pár feťáků a bezdomovců je pust. Jo a na našeho Očekávaného, jenž vystoupí z dveří proti nám s vyobrazenou nahou upírkou.

“Zdravím Tě Nine a rád Tě vidím,” promluví Pán.

“Hezkej vlk, i já Tě rád vidím a jen je škoda že naposled.” zareaguje Nin.
V příští vteřině vytáhne vrhací sekeru a na to vězí Panovi v lebce uprostřed čela. Její topůrko se lehce chvěje. Pán nasadí nechápavý výraz a ruce se pokusí zvednout k hlavě, jakoby chtěl zjistit co to má za nový podivný výrůstek. Pak se sesune k zemi.

Vzpamatuji se z šoku a pokusím dostihnout Nina, který právě mizí v zavírajících se dveří. Pozdě! Jen si o dveře odřu čenich, spadnu a jentaktak, že mě pod sebe nevtáhne odjíždějící souprava. “To bys asi chlapče neudejchal,” bleskne mi myšlenka.

Vstávám, skáču do kolejiště a rozeběhnu se za mizejícími koncovými světly. Jedno z nich je vytlučené. Další souprava pojede až v deset ráno, takže běžím jen kvůli Ninovi. Někde vystoupit musí a čich mi narozdíl od uší slouží dokonale.

Jedna, druhá… pátá stanice a furt nic. Následuje Derry (pocta Tobě Steve Kingu) a až zde mě praští do nosu Ninův čpavý pot. Derry byla dříve čtvrť pro zbohatlé, ale posledních třináct let je opuštěná. Opuštěná až zlodějské gangy a dýchánky pro démony a další líbivé existence. Vyskočím z kolejiště a vyběhnu za stopou nahoru po schodech do začínajícího slejváku. (Už asi pátého během posledních tří dnů.)

“Vítejte v Derry, v Božím království tady na zemi.” hlásá kamenný nápis na východem z podzemky. Na zeď pod něj někdo vyryl: “Pokud si jej zaplatíte.”

“Tak tady jsi vážně skončit nechtěl, viď. ptám se sám sebe.

“Ne.” odpovím si.

Pokud se někdo chce ujmout postavy Nina má možnost…

Jurixx: Souhlas. Odpoledne snad vyplodím začátek (mám na to celý školní den :o), takže vymýšlejte, vymýšlejte.

Mistnost pro dotazy? Hm… Co takle “A samolepkové album PP”? K tématu se dávno nepřispívá a nevypadá to, že by to někomu vadilo…

Mě to naopak uchvátilo. Áchichich. Kdyby mi tahle šlo sepisování esejí, seminárek a odborných pojednání pro školu…

Tahiri: K těm spisovatelským záchvatům, ty jsi asi neviděla můj první příspěvek v Cestě dobrodruhů, že ano? Jinak nevim jestli budu zvládat dva příběhy najednou, ale za pokus to stojí…:)))
Mel: Krátký příspěvky neumím…

Arya: No a… ? 😀