Fantazie

Co říkáte na akci té obskurní romské iniciativy s jejímž jménem si nehodlám zatěžovat paměť ? Mám na mysli ten požadavek stažení Ladova “Mikeše” ze škol kvůli pasáži údajně hanobící romskou menšinu. Pokud by někdo vyhlásil soutěž o nejstupidnější protest tak tohle by byl horký favorit…

Taky jsem za to docela ráda – přeci jen jsme taková neutrální půda a zatím jsme prokázali, že takovéhle návštěvy zvládáme i po té bezpečnostní stránce. A když už tady budou, můžou mi aspoň popřát k narozeninám ^__^.

Souhlasím s lebkounem, řekla bych, že je to vlastně pocta, že jsme byli vybráni jako “neutrální území”

Problém je spíše v tom,že ti naši ubožáci to museli bůhvíproč vyblábolit týdny dopředu,aby nějaký idiot toužící zahrát si na tvůrce dějin měl dost času si připravit nějakou sviňárnu. Ani se nedivím, že jsou Rusové nasr.-štvaní (viz dnešní TV N@va). A označit prezidenty dvou zemí schopných smlouvou nasměrovat svět na léta dopředu za “mamlasy” se mi zdá trochu silné kafe. Chápal bych to v případě Blbushe nebo ožraly Jelcina…

No nazdar, to zas bude bordel v zemi české…

Žeby někdo zaloboval u ministersta zemědělství?

Zahraniční spolupráce s českými pěstiteli:)

Možná tak něco ve sklenících?

Další díl seriálu Ovoce do škol – pokud si vzpomínám, měl to být projekt jednak na snížení obezity dětí a zejména na podporu českých pěstitelů. A proto přivezli pomeranče 🙂

Něco podobného se traduje i u mne, dílem z Polska (či spíše Slezska),dílem odněkud z jižní Moravy (údajně rod Kimburků nebo Kuhenburgů nebo takňák-stejně mě to moc nebralo a nebere)…

V podstatě normální život z dob, kdy průměrná délka života ještě nebyla 68 u mužů a 72 u žen nebo kolik je to dneska:) Babča za to nemohla, že ti chlapi nic nevydržej:-DD

Jo, to je naše oblíbená rodinná historie, aneb jak bychom mohli dneska restituovat, kdyby kdyby..:) (honorace totiž kompletně vyhynula v koncentráku, žobuhel). Jinak ale jeden praktický důsledek to má; a to silné matriarchální tendence v celé téhle linii.

Prababička totiž, byvše v situaci vesnické ženy, která vychovává nemanželského parchanta “otec neznámý”, získala životem nutně náhled na chlapy jakožto na slabší pohlaví. Co si ženská neudělá, to nemá, a tak dále. Babička se, ač slepá, vdávala brzy. Její první manžel, pan Kysela, bohužel zemřel brzy po narození nejstaršího syna. Babička nelenila a vdala se podruhé, za mého dědečka Droběnu, kterému povila postupně dalších pět dětí; z nich jenom Jarmilka umřela ve dvou měsících na záškrt, jinak všechny vychovala. U nich doma vládla železnou rukou, dědeček držel hubu a krok. Máma vzpomíná na svého tatínka jako na člověka vládnoucího potutelným humorem, který jí nosil potajmu vlašák s rohlíkem, když nechtěla dojídat oběd od maminky. Leč dědeček umřel v pouhých šestašedesáti, byvše sražen motocyklem, a zanechal vdovu s utkvělou myšlenkou, že ti chlapi nic nevydrží. Což jí nebránilo nabrnknout si ještě v sedmdesáti starýho Peterku, který jí zpříjemnil poslední léta života, pomáhal starat se o vnoučata a když umřel i on, babička brzy po něm.

Tahle větev rodiny pochází z Pozořic a všem ženským se říká “hraběnky z Pozořic”. Nějakou dědičnou záhadou si všichni drží silnou rodinnou podobu (pravděpodobně dědictví po té místní honoraci, to byli totiž Židi a ti jak známo mají silné geny), díky babiččinému slepeckému vychování mají všechny tety včetně mojí mámy lehce snobské manýry (oblékání, servírování kávy, vkus…) a všechny ženské do jedné jsou hlavami svých rodin a s chlapama buď nemají štěstí, nebo je rovnou berou jako přívažek. Nejstarší tetě umřel manžel brzo po svatbě, nehoda s plynovým topením. Dceru vychovávala sama; později se vdala za o dvacet let mladšího muže, dneska si užívá a je ze všech nejvíc nóbl. Máti se dala s prvním manželem rozvést, protože si oblíbil hospodu víc než domov, a vdala se za tatínka, protože je to muž přesně podle jejího gusta – celý šťastný, že nemusí o ničem rozhodovat. Mladší teta se vdala, rozvedla “protože je úplně blbej” a za půl roku si tohotéž muže vzala, aby její syn nepřišel o tátu… prostě hraběnky z Pozořic, splašené feministky.
A tak jsem celkem vděčná osudu, že všechny tety na mě vrčí, že jsem se odrodila a jsem celá hozená “do Procházků” (rozumějte po tatínkovi), do těch plebejců znojemských z kravína, protože to aspoň snižuje pravděpodobnost, že mi manžel umře nebo se rozvedu… :-DDDDD

Týjo….ale to je pěkná story…..

Pochlub se! My jsem chudý až do patnáctýho kolena 🙂 ta vídeňská větev, to byli krejčí, babička je z chudé rolnické rodiny, a z druhé strany babička, tam byli holiči a druhého dědečka nikdo nepamatuje, ten utekl hodně brzy, takže jedině, že by bylo něco tam!

…….já mám předky z Vídně………s pěkným německým jménem Hirsch 🙂