Fantasy knihy

To s tebou souhlasím Ruve. Já si jí vzala s sebou před lety na dovolenou, měla jsem nějaké vydání s 1100 stranami. A fakt jsem se bála. ALe za 5 dní jsem ji tam zmákla. Od té doby Kinga samozřejmě chválím, ráda bych si přečetla něco novějšího, co bys mi doporučil? ALe jen jednodílné, prosím.

Viv: Sestřičky z Erulie tak, tak.

K Černému domu – Kvalitě Talismanu se sice nevyrovná, ale i tak jej mám rád. Prostě má svý kouzlo zase někde jinde. Kupříkladu na partičku motorkářů (jména jsem pozapomínal) vzpomínám moc rád a vůbec celá cesta Černým domem a atmosféra z něj vyzařující… jedním slovem nádhera.

V tom, že na Talisman nelze zapomenout s tebou plně souhlasím, protože se o to marně už několik pokouším. Jednoduše chcu, aby pro mě, až jej jednou budu číst znova, byl co nejvíc nový.

S tím nahráváním Talismanu jsi to myslela vážně? Ty vado docela rád bych si to poslechnul. Byl by to zase trochu jinej pohled na toto dílko. Mňo, teď nad tím tak uvažuju, kdysi bylo v plánu Talisman zfilmvat, ale nějak to uvázlo na mrtvým bodě, což je škoda i přesto, že jej mohli zhyzdit jako jiná Mistrova dílka.

Nakonec ještě jednu otázku, co říkáš na další Kingovky? Jaký jsou tvý oblíbený? Z těch mejch jen tak namátkou vytáhnu Řbitov zvířátek, Svědectví, Zelenou míli, Beznaděj, To a hlavně sbírku povídek Noční směnu.

Já toho od Kinga taky četla celkem dost, ale jediná věc, která mi vždycky s souvislosti s jeho jménem naskočí je TO.

Ruv: právě s tou spřízněnou duší mě to tak dojalo… 🙂 Talisman jsem od něj měla taky vždycky nejraději, než jsem propadla Temné věži… ale ani potom jsem na něj nezanevřela, konec konců jako téměř všechny Mistrovy knihy s Věží souvisí. Mimochodem, co říkáš na pokračování – Černý dům, tuším…
A teď mě napadlo… Talisman vlastně psal společně se Straubem. Možná proto je ta kniha tak výjimečná. Neříkám, že Kingovy sólovky jsou horší, ale tady je to ještě ozvláštěno, řekněme, jemná příchuť zvláštního koření v pokrmu, který by byl i jinak vynikající… (ach jo, to jsem prostě já, musím všechno převádět na žrádlo…)

Jsem sem vlezla a dočetla jsem jen po to, jak Ruv oblibuje Vlka… a Talisman… bohové… málem mi vystoupily slzy do mého zeleného očka.

Kdysi dávno jse četl furt dokola “Vzpouru proti času” od Ivana Foustky-dneska už nesehnatelná klasika sci-fi.Z fantasy abslutní špičku ani nevím-hodně vysoko je LOTR,Conan (od REH)a Nikdykde od Gaimana.A samozř.Warhammer (všichni Zabíječi,Ulrikova kladiva,Jízda mrtvých).S volbou jedné absolutně nej bych byl na rozpacích…

O Letadélu Káněti znáte? Ta byla taky mojí nejoblíbenější. Tak před……lety

Nejoblíbenější kniha všech don,hmm, no možná Davies:Dějiny Evropy. Já vyrostla na verneovkách,k těm se vracívám, na fantasy jsem narazila docela nedávno, když jsme se potřebovala odreagovat od školy…Nejoblíbenější je Zeměplocha, sledovaná Martinem, Jordan s Kolem času trochu vytuhnul(to třeba 11 změní) a těším se, že mě spousta další fantasy čeká.

Tak to už je vyčerpávající odpověď, dík;) Hmmm, na toho Sinuheta půjdu, jakmile bude k dispozici. U Jména růže si nemůžu pomoct, asi jako jediná dvojice kniha-film se mi líbí více film – ale kniha je výborná, takže film hodnotím jako vynikající:)

Když nad tím tak přemýšlím, tak to bude asi Egypťan Sinuhet a v těsném závěsu za ním Jméno růže…

Já znám akorát Patnáctiletýho kapitána.

O supertalentovaném teenagerovi,který uměl řídit a opravovat letadlo,takže vykonával cesty po světě.Vzpomínám si,jak mě fascinovalo,že přistával zásadně kvůli poruše-něco jako plánované přistání neexistovalo.Taky terminolgie byla úchvatná-éro se řidilo řidítkem nebo řídicím kolem atd.Asi to psal odborník…Ale četl jsem to cca před 35 lety,taxi už to moc nepamatuju.A taky jsem poněkud OT,taxorry…

Já jsem vyrostl na Foglarovkách a Mayovkách, Verne mě moc nebral a moje první fantasy byla Riftwar saga od R. E. Feista, teprve poté jsem se dostal k Tolkienovi a PP mi v porovnání s Trhlinovou válkou přišel docela nudný. teď nedám dopustit na výše zmiňovaného Feista (Riftwar saga, Imperium, Královský bukanýr ostatní už nejsou tak dobré), Gemmella, Gaimana, Sapkowskiho Zaklínače (především povídky), Kolo času od R. Jordana, Píseň ledu a ohně od G. R. R. Martina, D. Eddingse (Belgariad, Malloreon, Elenium a Tamuli to novější je nicmoc) a R. Zelaznyho a jeho Amber a spoustu dalších (včetně autorů sci-fi), které tu nehodlám jmenovat.

Troufnul. Jednoznačně Talisman, od Mistra Kinga, kde je naprosto úžasná pastava Vlka, tedy spíš vlkodlaka (“Starý dobrý Vlk, Teď a tu. Vlk.”) s oříškově hnědýma očima (chvíle, kdy se Vlk dostane z Teritorí do našeho světa a snaží se navyknout na jeho smog, chvíle kdy zkouší jíst hotdog, a jeho pobyt na Gardanerově “náboženské” škole jsou sice poněkud smutný, ale nedá na ně jen tak zapomenout) spolu s Letopisy Narnie. Ty jsou má srdeční záležitost a největší svátek jsem měl, když se mi povedlo sehnat jejich první český vydání.

Teď nad tím a uvažuju a trošilinku opožděně mi dochází, že je řeč o 80. letech a tou dobou jsem ještě chodil po houbách. Něco víc než leporelo jsem začal číst kolem dvanácti, třinácti (možná dřív) a to už se dokonce pomalu začly objevovat kupříkladu skvosty jako Letopisy Narnie. Nějakou dobu jsem vydržel s Foglarem a Švandrlíkem (Kopyto a Mňouk), Štorch též plus starý Ohníčky no a někdy v šestnácti jsem přesadlal na Kinga a jsem u něj do teď. Jak mě mohli minout Májovky a Verne sám nechápu, ale stalo se. Pokud chcete podrobnosti, tak přes týdem prolezu knihovničku a dám vědět.