Dočetla jsem Temnou hlídku. Bylo to opravdu divný, divný, divný. Celý tak nějak podivně užvejkaný a přeplácaný popisama nedůležitejch skutečností. Když se konečně začalo k něčemu schylovat, vyřešilo se to bum prásk rychle a šup šup kecat o ničem. Nechápu, proč dal Lukjaněnko souhlas k tomu, aby se někdo vozil na “jeho” vlně. I když Vasiljev mu asi sem tam pomáhal, chybí tomu takové to napětí, šmrnc, grády………….