Cokoliv

Připomíná mi to jednu knihu Ludmily Vaňkové: “Mosty přes propasti času” nebo takňák. 1. vydání někdy v 70-tých letech,před pár lety (snad rozšířené) 2.vydání.

měli jsme tu tolik nakladatelství, co vydávala sci-fi? Pochybuju 😉

No tak, pamatuju hodně, ale před třiceti lety jsem četla Draka Mraka a možná začínala Verna. Pokud je to tak dávno, jediný kdo by to mohl zachránit je kragh…..

Ne, ne Däniken v žádném případě. Myslel jsem v duchu Asimov, Aldiss, Neff, ale nechtěl jsem špatně navádět. Nebyla to povídka, ale román. Asi je to pitomost. Já si prostě nevzpomenu. Román to ale byl opravdu slušný. Jo a ještě. Určitě 30 let, z městské knihovny. 🙂
Ještě si pamatuji, že v Egyptě se ty “vyslance” pokoušejí otrávit, ve středověku upálit a v současnosti se zařadí mezi lidi a žijí dál. To jenom kdyby to někoho nakoplo a vzpomněl si.

Co to je kdysi? 10,20,30 let? :)…….ne vážně, něco mi to sice připomíná, ale nejsem schopná to zařadit.

Hledám knihu, třeba ji budete znát a pomůžete.
Kdysi jsem ji četl z knihovny a rád bych se k ní ještě vrátil. Bohužel si nevzpomenu ani na autora, ani na název. Vzhledem k tomu, že děj zase není tak obvyklý, mohl by někdo pomoci.
Děj:
Bylo rozhodnuto (nevím kde), že na planetu Zemi by měly být vyslány tři rakety. Stalo se, rakety přiletěly a první přistála (zbylé dvě létaly okolo a čekaly až na ně dojde řada) v době pyramid (probíhá děj, asi třetina kniha). Potom přistává druhá raketa do období středověku (opět probíhá druhá třetina děje v tomto období) a nakonec přistává třetí raketa do současnosti (tedy asi 70. leta). Ti co přistanou (myslím, že to jsou lidé z budoucnosti, ale nejsem si jist), řeší problémy související s tou patřičnou dobou a pomáhají si vynálezy a vědomostmi, které znají (mají pomáhat, ne škodit). No, to je velmi hrubý děj. Věděl by někdo ze zdejších odborníků co to je za knihu? Byla perfektní.

Víte že jsme všichni byli nominováni na Nobelovu cenu za mír?

Nobelova cena

Jo, to je fajn story(ve smyslu “Že vy jste se zase kochal, pane doktore)………a synovi jsme poradili, ať řekne že se dočetl, že pochází ze sedmi dětí…..ta baba má jen vystudovaný pajdák a bude vědět prd…….a jestli ne, tak může říct, že asi měl špatnou encyklopedii :))

Paráda, díky, včera jsem si to vytiskla JO!!!!

Pro eriku:

Střípky a klípky o světových chemicích
Emil Votoček (1872-1950)

Dne 11. října 2000 uplynulo 50 let, co odešel profesor Emil Votoček. Rodák z Hostinného, studoval pražskou techniku jako žák Karla Preise, pokračoval u E. Noeltinga v Mulhouse a u B. Tollense v G(ttingen, kde si osvojil základy výzkumné práce v chemii sacharidů. V této oblasti se zaměřením na výzkum methylpentos pracoval jak docent a od roku 1906 pak profesor na pražské technice. Mimo jiné proslul Votoček jako autor několika vydání znamenitých učebnic anorganické a organické chemie a cizojazyčných slovníků z chemie příbuzných oborů. Roku 1929 společně s profesorem J. Heyrovským založili časopis Collection des travaux chimiques de Tchécoslovaquie – Collection of Czechoslovak Chemical Communications. Votoček, mimořádně nadaný na řeči, jich několik ovládal, francouzštinu dokonale. Při shromažďování materiálu pro příručku o francouzské konverzaci, v pařížských divadlech si pozorně zapisoval fráze, aniž sledoval, co se odehrává na scéně. R. Bárta vzpomíná, že na jedné konferenci Votoček dokázal překládat do francouzštiny, jako jednací řeči, referáty přednesené italsky a španělsky. Ve franštině byl tak doma, že byl schopen opravovat texty i po Francouzích. Votoček často zastupoval zájmy naší chemie na mezinárodních akcích, kde udivoval nejen jazykovými znalostmi, ale i osobním šarmem. Na svých cestách si pořídil bohatý soubor snímků na deskách, který se sice zachoval, ale bohužel nepopsaný.Votoček se věnoval i hudbě, je autorem asi sedmdesáti písňových a komorních skladeb. Při profesorském slibu R. Bárty roku 1938 Votoček, který slib přijímal, Bártovi zapěl fistulkou úryvek ze Smetanova Tajemství “Teď svatosvatě slibte mi, že nezradíte, čeho zvíte, všem lidem na zemi”. Když studenti v laboratoři zpívali známou melodii, (např. jednu arii z Dalibora), profesor se připojil.

Kácl charakterizuje Votočka jako velmi náročného profesora, který v laboratořích byl “přísný a neúprosný, ba možno říci bezohledný”. Vše muselo precizně klapat. Špatně zhotovený a špatně fungující aparát podlehl bezohlednému Votočkovu “zákroku”. Ani při zkoušce z organické chemie, která nikdy nebyla a ani dnes není snadnou, si Votoček ne vždy počínal sympaticky. Nemíval čas ani trpělivost zkoušet všechny přihlášené a část jich odkázal na příští den. Vnucuje se srovnání s profesorem R. Lukešem, který své heslo “student přede vším” důsledně dodržoval a v laboratoři byl vždy ochoten pomoci a štědře předváděl ukázky svého experimentálního umění.

Fragner popisuje, jak Votoček vyhnal z laboratoře Vlado Preloga, který propíchl tyčinkou dno baňky s methylesterem kyseliny 3,12-dihydroxypalmitové v olejové lázni, a ester natekl do oleje. Na štěstí přes noc Lukeš s Prelogem dokázali daný ester zregenerovat a Votoček vzal Preloga opět na milost.

Wichterle, který poznal Votočka už jako staršího profesora, oproštěného od namáhavé práce s dozorem studentů v laboratořích, tvrdí, že ve styku se spolupracovníky byl Votoček “roztomilý člověk, nesmírně duchaplný”. Asistenti s ním v poledne sedávali u čaje, a byl prý požitek se s ním bavit. Votoček, autor pěkných termínů epimer a epimerace, se s nimi rád pomazlil, jednou však, jak píše Fragner, “narazil”. Zeptal se spolupracovníků, jak vznikne epigram. Když se poddali, Votoček vítězoslavně prohlásil “To se přeci, pánové, vezme gram a epimeruje se, a už máte epigram”. Na to reagoval bezprostředně docent Lukeš, že se z gramu musí oxidací bromovou vodou připravit gramonová kyselina, ta se převede na lakton, který se epimeruje na epigramonolakton a jeho redukce sodíkovou amalgamou poskytne epigram.

Když roku 1939 byl profesor Votoček poslán do výslužby, dal se zapsat jako student a dokonce převzal laboratorní stůl. Za války spolupracoval s docentem Lukešem na novém vydání učebnice organické chemie. Pamatuji se, jak ve vysočanské laboratoři (rok 1942), Lukeš se s obdivem vyjádřil o Votočkově aktivitě a povzdechl si, že on žádnou knihu sám asi nenapíše, a měl bohužel pravdu. Při psaní, v přednášká

Tvůj syn byl odhalen, je to terminátor:-D

Jde to, ale přišla jsem na to, proč ti to sem nejde poslat. Imageshack se teď nějak modernizoval a místo aby v odkazech používal uvozovky nahoře, které používal předtím (“), používá teď ty anglické apostrofy, které sem nejdou posílat. Nevím proč to tak je, ale vždycky, když se sem snažím poslat třeba nějaký anglický text, musím místo apostrofů psát čárku ´. Jakmile je v příspěvku i jen jeden apostrof, nepošle se to. Ale obrázky jsem posílat jdou – zkopíruješ sem to, co je v těch klasických zobákovitých závorkách a místo ´ všude vložíš “. Tak jsem to udělala já a funguje to.

Na tom PictureUpu ti to nabídne i možnost odkazu s “ahrefama”, stačí zkopírovat a vložit sem…

To je tam pořád.