Cesta Dobrodruhu

“Moment, kde je moje sekyra??? Nemuzu ji tady nechat, jestli ji nenajdu…” vysel jsem zpet do lesa a zacal hledat. Tentokrat se mnou sel i Haldir a Elvellon. “Ja nevim, kam sem ji hodil…vzdyt by mi sama mela ukazat, kde je ne???” mluvil jsem si pro sebe. Najednou něco letělo lesem. Stal jsem u stromu a těsně me ta věc minula. Zasáhla strom. Byla to ona…”Aule, Durin i vsichni Khazad, at jsou pochvaleni…” rekl jsem tak tise jak jsem mohl. “Nyni muzeme vyrazit…” oznamil jsem plnym hlasem…

(Jak to myslis?)

(KURVA VZDYT JSEM TAM PSAL ZE MAJÍ JET DO LORIENU UZ TO CHAPES A NEKRICTE PO ME. PRECTI SI TO PORADNE. A pokud jde o to rozhodovani tak sorry ale potrbuju jet sam s Lonwenien. Vy si klidne jedte do Lorienu.)

Lonwenien jela tesne za Elvellon k Haldirovi. Najednou jsem vysel z lesa a zastavil jsem potichu Lonwenieniho kone. „Psst! Seskoc, musim ti něco rict.“ Potichu jsem řekl, aby to vzdalujicise Evellon neslisela nas rozhovor. „Co je musim za ostatnimi“ ptala se rychle při pohledu na mizejici Elvellon. „Ja vim kdo to byl. Byla to PANÍ LESA. I když nechapu proc se objevila zrovna Throrovi.“ potichu jsem ji rikal. „Kdo je ta PANÍ LESA a co po nas chce.“ rychle vyzvidala. „Objevuje se jen tehdy když někdo ohrozuje prirodu. Myslim tim jako ze ohrozuje vice nez třeba kaceni lesu. Musim zjistit co se deje. Nechame jet ostatní do Lorienu. Pokud nechces jet se mnou nemusis.“ zadave sem se na ni podival. Kyvl jsem, ze pujdeme za ostatnimi. Lonwenien chytla kone za uzdu a sli jsme pesky k ostatnim. Thror porad jen poskakoval a hledal kam ta postava zmizela. Dokonce se podival i pod kamen na kterem stal (byl velky asi jako jeho ruka). „Dobře vy pojedete do Lorienu, ale za dva tydny se musime setkat v druidim lese“ mluvil jsem na ostatní. Vytahl jsem s pod plaste svitek, rozlozil jsem ho na hrbete Lonwenieniho kone. Haldir, Thror ani Elvellon první nechapali, proc me nezajima ta bytost co tu byla, ale radsi se neptali. Ukazoval jsem na na mape „Do Lorienu vite jak se dostat ale horsi to bude do druidiho lesa. Pokud nechcete jet přes ledove hory musite to vzit přes tenhle prusmik. Slysel jsem ale ze to obsadili bandite. Je to na vas. Dulezite je aby jste byli to stihli za dva tydny.“ Evellon se jen rozraril oblicej ze uvide zas Lorien. Haldirovy stále zustaval vazny vyraz a spis premyslel o tom stvoreni co se tu zjevilo. Thror premyslel s kym ma jet ale nakonec si zvolil ze pojede do Lorienu. „Lonwenien pokud chces jet se mnou pojedem na Inkreade. Je rychlelsi.“ podival jsem se na ni.

Priklusal jsem k Throrovi. “Co to bylo mistre trpasliku? Jsi cely spoceny a ocima pozorujes cele okoli. Kde je ta vec nebo bytost?” Throruv zrak neustale zkoumal krajinu. Chvili jsem ho nevericne pozoroval, ale citil neco, neco co bylo nablizku. Neco co touzi po nasi krvi.

“Co nebo kdo tam je Lonwenien. Ty to vis!” zakricel jsem na ni. Nevahal jsem, prece bych tam nenechal zemrit meho pritele i kdyz me chtel urcite zabit. Shodil jsem neznameho na zem, smykl jsem Inkreadou a zamril jsem s ni do husteho porostu. Lehl jsem si na jeji hrbet aby me nejaka vetev neslehla po obliceji. Zdalo se jako by predemnou vsechny vetve uhybali. “Kde si Throre!!!” kricel jsem okolo. Uz jsem upne stratil prehled kde vlastne sem.

Byla jsem strasne nervozni.. vubec jsem nevedela co se deje.. toho maleho grazlika nejspis uz chytili, ale muj informator zustaval s pronasledovanymi.. snad se vrati se soumrakem.. bezcilne jsem bloumala mestem a jen sem tam pro radost sebrala nejakou tu cetku.. “Nesnasim cekani!” bloudilo v mych myslenkach..

Pomalu jsme pokracovali v ceste. Nikdo nemluvil ani ohledne Throra ne. Porad si jen něco mumlal pod vousy a sviral sekeru. Nevim proc ale něco me ujistovalo ze Thror se rozhodne spravne. Neveril jsem ze by mi v zadech pristala jeho sekera i když by mel prilezitost.. Okolo sel slyset jen dusot koni ale najednou se ozval vykrik. „Pomoc VLCI!!!!“ Otocil jsem Inkreadu k ostatnim. „Vidim ze priroda pracuje rychle“ s usmevem jsem řekl. Smykl jsem s jednorozcem a zamril si to zpatky. Ostatní me nasledovali. „Co tam delas nahore“ zakricel jsem na postavu která se drzela zubi nehty na strome. „Jsou tu vlci. Pozor na ne“ hned ukazoval na smecku na druhé strane. „Ty myslis me kamarady“ zasmal jsem se. Zachvili ke me jeden z vlku pribehl a prednima tlapama se oprel o bok jednorozce „Diky“ řekl jsme mu když jsem ho hladil po hlave. Smecka zmizela v lese. „Nechtel bys slest dolu!?“ zakricel jsem do koruny. Postava se nachvili rozmyslela ale pak seskocila. „Proc nas sledujes?!“rychle sem se ptal neznameho. Mezitim prijeli ostatní. „To není ten z namesti. Z namesti byl vyssi“ hnedka vykrikl Thror jak spatril neznameho. „Tak dobře. Je mi jedno kdo te poslal stejne bys mi to nerekl. Vrat se zpatky do mesta a povez tam at jede za nami sama ze si sni rad popvidam. Mirime do Druidiho lesa. Pokud se neboji tam vkrocit.“ otocil jsem se a ukazal bez vahani ze pokracujem k horam.

Bez odpovedi jme zrychlili cval. Dojel jsem Lonwenien a Haldir se zaradil s vaznym vyrazem za Elvellon. “Tys to celou dobu vedela. Jak si mohla riskovat!” rekl jsem ji. Na jejim obliceji se jen objevil jeste vetsi usmev. “Co jeste vis?!” dozadoval jsem se. “Nemuzu ti to rict. Je to jejich vec. Reknou to az budou chtit. Tvoje minulost taky neni zabavna.” Lonwenien zmizel usmev na rtech a jen si vice stahla kapuci aby ji neslo videt do tvare.

Lonwenien se jen usmala jako by to vsechno uz davno vedela. Haldir a ja jsme obestoupili Throra. Stale jsme ale mirili dal do lesa. Oba jsme se mracili. Najednou jsme oba naraz vyslovili tri slova “Kdo to byl?!” Thror sevrel v obavach topurko sekery. Cekali jsme na odpoved. Lonwenien pokracovala v popredi skupiny. Elvellon jen poslouchala nas kratky rozhovor.

Pri vstupu do lesa sem si oddechl. Ve meste mi bylo strasne uzko tady se citim sebevedomne. Podival jsem se zpatky na mesto jak se stracelo v dali a mezi kmeny. Najednou jsem skubl s Inkreadou a zastavil jsem ji. Uvidel jsem jak z mesta vyjizdi smerem k nam nejaka postava. “Rikal jsem to. Zkusime kdo to je ale az budeme hloubeji v lese.” rekl jsem ostatnim. Thror dojel Haldira a zaseptal “Myslim ze vim kdo to je. I kdyz nechapu jak se sem tak rychle dostala” “Ta zlodejka?” s udivem se zeptal. Thror jen prikyvl a pobidl ponika. Ja uz jsem davno pokracoval dal do husteho lesa.

“Kdo to sakra je. Nevipada ze by se s nama rada seznamila a zda se mi ze uz nas par dnu pozoruje co jsme ve meste.” kricel jsem na Throra. Za chvili sem pribehli ostatni. “Co se stalo? Co to byl za krik?” vyptaval se hned Haldir. “Hnedka vyjedeme. Jestli nas bude pronasledovat najdu ji. V lese urcite.” povedel jsem jim to a oni jen prikyvli. Rozbehli jsme se ke stajim. Teda krome Throra ktery uz venku cekal na ponikovi.

Cele jsem to pozoroval. Postava utekla do domu vedle staji. Videl jsem Throra jak premysli o te postave a hleda ji. Zakricel jsem na Throra “Tam v tom domě!! Utekla do toho domu” ukazoval jsem. Potom jsem se rozbehl z hospody ven. Trpaslici maji dobrou pamet, urcite si Thror na neco vzpomel. A stejne se mi ta postava taky nezdala byla moc tajuplna.

Cekal jsem v pokoji dival jsem se z okna na staje. Za chvili z ni vysla Lonwenien v plasti a sla smerem ke me. Sedl jsem si na zidli ke stolu a nalil si vino ze dzbanu. Jen sem slysel tichy kroky do schodu. Za chvili se otevreli dvere a bez vahani si sedla predme na zidli. “Nevim proc ale nekdo v druzine neco taji. Nemohla by si to neak zjistit. Rad bych vedel jake maji zamery. Treba ten trpaslik se mi moc nezda. Mas na to schopnosti tak te o to prosim” rekl jsem ji a ona jen prikyvla. Asi cekala neco jineho ale po chvili se zvedla a vysla ven. Ja jsem jen pousmal protoze sem vedel co bude ocekavat. Vratil jsem se zpatky k oknu a pozoroval okoli. Videl jsem jak Elvellon mluvi s Haldirem ale byl jsem moc daleko abych abych rozpoznal co. Potom jsem se jen zacal smat. Ze staje vybehl ponik a zanim v zapeti Thror. Vsude se ozyval krik “Stůj!!! Nemůžu za to že to seno bylo hodně vlhke. Stůj!!!”

(hele ja mam navrh, hlavne na Aratlosse, ale potazmo na vsechny – co kdyby si kazdy nasel chvilku a promazal svoje prispevky v zavorkach? nemyslim ty aktualni, ale treba ty na zacatku? takhle uz pomalu neni znat co patri k pribehu a co ne – dost na tom, ze tady kazdou chvili – jako treba ted – zabredneme do dlouhe diskuse – a ono to co jsme resili na zacatku stejne uz neni dulezity… )