Fórum ‚Archiv‚ nepřijímá nové témata ani odpovědi.
-
Příspěvky
-
Aratloss Nailo“To je dobry ja se vylecim. Zustanem tady a nechame odpocinout kone. Rozdelejte nejaky ohen a utrete kone, aby jeste par mil vydrzeli. Ja se vzdalim.” stoupl jsem si a sel trochu cloumavym pohybem do lesa. Nedival jsem se za sebe jestli me nekdo sleduje, ale zadne kroky jsem neslysel. Vzdalil jsem se od svych pratel jak daleko to slo, abych v pripade napadeni se vratil. Sedl jsem si s krizenyma nohama do mechu pod strom a snazil jsem se dostat do umeleho spanku. Nevim jak dlouho jsem tam sedel, ale vim presne co se mi mihalo hlavou. Estern se se mnou spojil. Videl jsem pred ocima boje, boje druidu a skretu. Najednou jsem ucitil ruku na rameni. Otevril jsem oci a videl jsem pred sebou Lonwenien. Rana mi zmizela ale bolest mi v ruce zustala. Dival jsem se na ni s vykulenyma ocima.
elvellon“mrtvi pratele…” opakovala jsem, a vydesene jsem se divala stridave na Throra i na Aratlosse.
“a pomsta bohyne”, zarazila jsem se. jake bohyne? ja i muj lid nezname jine “bohy” nez Valar… mozna nejaka mocna Maia, kdo vi… “at uz jakekoliv”, dodala jsem, “je i nase vec. zaprve ohrozuje vas, a my jdeme s vami. a zadruhe muze ohrozit i nas. to jste nemohli rict driv?”, obratila jsem se s vycitkou v ocich na Throra.
“pravda,” doplnila me Lon. “to jste chteli cekat, az se stane neco jako ted? co kdyby Aratlosse zabil?”
“meli jste nam to rict. co cekate? ze se tady zhroutime a vydesene se obratime na cestu domu?” usklibla jsem se. “to jeste, ze jo, Lon, neznate. a vubec, vzdyt vam muzeme pomoct.” shybla jsem se a utrhla malou kyticku, ktera svou vuni trochu pripominala fialku. “dej si to na tu ranu, za chvili to budes mit aspon natolik v poradku, abys mohl jet na koni,” usmala jsem se na Aratlosse.
Thrór Loremail“Tak to nas spojuje…mrtvi pratele…” dodal jsem a pokracoval “Ale proc zabila me pratele, to jsem dodnes nepochopil, urcite na tom moste nevybirala myto jak rikala…” Lonwenien porad opecovavala Aratlosse. “Tak uz ho nech…bude v poradku, je to prece hranicar…” rekl jsem
Aratloss NailoHluboce jsem zacal vzpominat. Ostani se jeste hadali ja uz jsem nevnimal. S otevrenyma ocima jsem se dival do prostoru. Potom jsem se usmal. “Werdan?” podival jsem se na Throra. “Jo” odpovedel tichym hlubokym hlasem. “No mel jsem jednu knihu ktera obsahovala slova Werdan, ale byla zima tak jsem si s tim prilozil na ohen. Stejne mi to bylo na nic, protoze sem to nemohl prelozit. Ziskal jsem to s toho chramu kde mi zahynuli moji pratele.” zkousel jsem vstat, ale podlomili se mi nohy.
_Haldir_Ubehlo uz mnoho mil a ja mel pred sebou stale velky kus cesty. Projel jsem uz nekolika lesy, prebrodil reky. Zasoby jsem mel jeste na 2 az 3 dny. Rozhodl jsem se prenocovat v nedalekem lese. Pohladil jsem sveho kone “neboj se priteli, za chvili si odpocines.”
Odstrojil jsem kone a rozdelal ohen. Noc byla studena. Zabalil jsem se do plaste a usnul. Zdaly se mi divne sny. Citil jsem utrpeni, plameny, rev, skrek, volani o pomoc, rinceni zbrani. Neco se stalo. Citil jsem to na mile daleko. Hlavou mi probleskl obraz te divky, kterou jsme nasli v jeskyni. Lezela mi v naruci a z hrudi ji trcel sip s cernym operenim. Ruce jsem mel od krve.
Thrór Loremail“Proc ho chtel zabit??” zeptala se Elvellon. “To by ses mela ptat me.” odsekl Aratloss. “Ptala jsem se Thróra, on to vi…” “Ano vim to, netyka se vas to, takze vam po tom nic neni…” odpovedel jsem klidne. “Vzdyt malem zabil Aratlosse. Takze je to moje vec a Aratlosse taky…” rekla Lonwenien a elvellon ji doplnila “a me taky”. “Dobre, ale asi mi nebudete verit, vidite na zoldakove ruce ten prsten z cervenym rubinem??? Je to znak Werdany. Nejake zle bohyne, kdysi zabila me pratele a ja jsem svym pratelum v duchu sliboval, ze jejich smrt pomstim. Ze ji budu mucit jako ona me a pak ji vyriznu srdce. I buh se da zabit, nevim co to ma spolecneho s Aratlossem…Najdu ji a zabiju. Mym pratelum jsem ani nepomohl jenom jsem tam stal a dival se na jejich smrt, musim Aratlosse chranit a tim odcinit me drivejsi hrichy, pokud zemre, potkame se v pekle…” vypravel jsem
Lonwénien*potom co se Aratloss probral spatřil mlhavě Thróra jak na mě křičí”Už ho nech,to bude dobrý…snad.”elvellon stála opodál a držela obvazy a já jsem klečela u Aratlosse opřeného o strom a kontrolovala jsem ránu.”Už se probírá,pohleďte,spáč jeden”řekl Thrór.Aratloss si jen protiral oči..”Co se stalo?”najednou mu levou rukou projela palčivá bolest a ruka mu spadla na zem,bolestivě zasičel.”Dostal sto do ramene!”odpověděl Thrór…
Aratloss NailoThror zařval: “Aratlossi!!” a vrhl sekeru.
Zoldak ale stihl vystrelit a zasahl me do ramene. Spadl jsem z Inkready do blata a jen zdalky jsem videl zahalenou osobu, jak se zapotaci dolu. Lezel jsem nehybne na zemi a bahno se mi dostavalo do rany. Thror zesedl s ponika a sel zkontrolovat strelce jestli je mrtvy. Drkl do nej sekyrou, ale ani se nehnul. Tak se otocil a sel ke mne. Najednou zoldak vstal s nozem v ruce a vrhl se na Throra ze zadu. “Pozor” zakricela Elvellon na Throra. Ten se otocil a machl sekyrou.Hlava se skutalela na zem a za nim i telo. Elvellon z Lonwenien odvratili hlavy. Ja uz jsem nic nevydel, sip ktery jsme mel v rameni byl asi otraveny a me se uz mlzilo pred ocima.
Thrór Loremail“Kdo to tam je???” zeptal jsem se Elvellon. Jeji elfi zrak prohledl hustou mlhou. “To je Aratloss a Lonwenien, nasli jsme je, a ted mi rekni proc jsme je meli najit.” Kdyz se me zacala elvellon ptat, zdalo se mi, ze vidim zablesky za houstim. Byl to zoldak s namirenou kusi na Aratlossove hlave…
Lonwénien*rano už jsem byla “mírně” ospalá a toužebně jsem se rozhlížela kolem sebe ,jestli nezahlédnu,někoho z družiny.V dálce jsem zaslechla rychlí cval koní,ale nijak zvlášť jsem tomu pozornost nevěnovala,byly jsme totiš na obchodni stezce a mohl to být kdokoliv.ale koně se přibližovaly dál a dál ,až jsem zaslechla ženský hlas a hluboký mužský,všimla jsem si siluet postav,malý muž na poníkovy a vysoká žena na koni.bylo především pravděpodobné ,že je to Thrór a Elvellon.”Buďte zdrávi!”zavolala jsem……
Aratloss Nailo“Ani nevím proč tak pospíchám.” rekl jsme Lonwenien, když jsem uklidnoval jejího koně. “Nemusíš se omlouvat. Já vím, že se k tobě chovali jako rodina.” uklidňovala mě. Její vlasy v dešti ztmavly. Skoro jsem to nepostřehnul. “Zpomalíme, ať nás ostatní doženou.” podíval jsem do hlubokého lesa odkud jsme vyjeli. Déšť se zmenil v kroupy. Oba jsme si pořádně přikryly hlavy kápy. Cvalem jsme pokračolali az do svítání.
Thrór Loremail“Kam ted…jak mam vedet, kde jsou druidove??? Jedeme vubec spravnym smerem??? Snad mi Mahal dopomuze ke spravne ceste…Prospi se Merkure, za par hodin musime vyjet, snad ho spolu najdeme…” lehl jsem si na skoro suchou zem a pokousel jsem se usnout.
elvelloncela akce mi pripadala dost zvlastni. uhanela jsem za Throrem, a doufala jsem, ze mi nakonec vysvetli, co to vsechno melo znamenat.
zacalo prset. jeli jsme naprostou tmou, ale z lesa jsme uz davno vyjeli. na otevrene krajine jsem se necitila nijak dobre, pro potulne lupice nebo smecku vlku bychom byli snadny cil.
chvili jsem se nad tim zamyslela, ale pak mi doslo, ze by nas nejen museli videt, ale i dohonit. a Thror se hnal jako blazen.
nad ranem, kdy uz jsem malem spala, hlavu zaborenou do Avornelovy sije, prestalo prset. Thror zastavil sveho ponika. “meli bychom se vyspat”, prohlasila jsem.
“ne dokud nedozeneme Aratlosse.”
“ale jak mu chces pomahat, kdyz unavou nevidime na krok, a kdejaka silnejsi veverka by nas premohla?” ptala jsem se mirne podrazdene.
“mas pravdu”, Thror ustoupil, “ale kde chces spat? zeme je mokra…”
na to jsem radsi nereagovala. seskocila jsem z kone a zavedla ho pod mohutny strom, kde bylo jeste relativne sucho. “treba tady”, usklibla jsem se. rozlozila jsem na zem svuj plast, a nez Thror stihl neco odpovedet, uz jsem spala.
Thrór LoremailKonecne jsme dojeli do mista, kam jsem miril. Jeskyne, pokryta listim, dobre skryta lidskym ocim. “Tady prece nic neni…” rekla Elvellon. “Ale je, pockej na me…” odpovedel jsem a vstouopil do tajuplne jeskyne. I po tme jsem vedel kam mam jit a pres moje pasti by nemohl projit ani ten nejlepsi elfsky zlodej. Chodbou jsem dosel do mistnosti, slouzila puvodne jako nejake obradni misto, podle toho oltare. “Zatracene, kde to je…kde jsou me penize, drahokamy, zlato. Vzdyt pasti fungovali…kdo to mohl…” V tu chvili jsem na oltari uvidel krvave stopy. “Ta mrcha…musim rychle jit.” vybehl jsem z jeskyne a sedl na Merkura. Elvellon vubec nevedela co se deje. “Kam ted jedeme Thróre???” zeptala se Elvellom. “Aratlossovi hrozi nebezpeci…musim mu pomoci, musime k jeho druidum.” Pobidl jsem ponika a ten se hnal jako Stinovlasuv bratricek.
Aratloss NailoChtel jet celou noc. Prestal jsem myslet na okoli a uzavrel jsem se do sebe. Ani sem nevnimal, ze na me Lonwenien kricela jestli mi neco neni. Zacalo prset. Brodili jsme se v bahne. Lonwenienin kun uz byl zadychany a nestacil na me. Inkreada kdyz zjistila, ze se Lonwenienin kun zastavil vratila se zpet k nim.
Lonwénien*vyjely jsme v podvečer a obloha se nepříjemně šeřila,vypadalo to na déšť.Koně trochu zneklidnily ,ve vzduchu bylo dusno.jely jsme rychle,ale já neznala směr tak jsem jela kousek za Aratlossem,ani jsem nevěděla o co vlastně jde,jediné co jsem věděla je,že jedem do druidího lesa a že je to naléhavé.Aratloss se pořád mračil ,jel rychle málem jsem mu nestačila,Irkneada běžela jako vítr.
Thrór Loremail“Zas jsem se nic nedozvedel…je to on nebo ne??? Musim ji najit, ale prece jsem to zkousel uz nekolik let…musim pro nejake penize.” premyslel jsem nahlas, kdyz Lonwenien a Aratloss nasedli na kone a jednorozce. “Nasedni Throre, jedeme k druidum.” “Ja se tam vydam pozdeji, musim si neco zaridit.” Aratloss a Lonwenien odjeli a ja poklidne nasedl na ponika. Elvellon zrovna vychazela z hospody. “Kam jeli??? Vsichni se rozdelili. Muzu jet s tebou???” zeptala se Elvellon “Ani nevis kam jedu, je to osobni, ale jestli chces…” odpovedel jsem.
Aratloss NailoSdel jsem s podeprenou hlavou u stolu. Premyslel jsem. Neco me ale prinutilo podivat se z okna. Poznal jsem ho, byl to druid. V temnem plasti se zahalenym oblicejem. Cekal venku na me. Bez reci jsem vstal, minul jsem povidajici Lonwenien a Throra, kteri kdyc videli ze jdu stisili hlas, a namiril si to k navstevnikovi. “Druidy uz nevidam casto. Necekal jsem ze me budete hledat!” hned sem mu rekl. “Mame velke potize. Potrebujem tvoji pomoc. Prosim vrat se do Stareho druidskeho haje!!” potichu me prosil. “Ja mam ale neco jineho na praci!!” chtel jsem se otocit a odejit. “Estern te ceka. Saruman nas chce vyhladit totalne. Prosim POMOZ jsi nase nadeje na preziti. Mas velky vliv u elfu!” prosil me cim dal tim vic a zaryvalo se mi to do podvedomi.Druid rychle utekl smerem k lesu a jsem nachvili na miste premyslel. Potom jsem vesel staje a nasedl jsem na Inkreadu. Pobidl jsem ji a chtel jsem vyjet ven. Lonwenien se predeme postavila: “Kam jedes?” …
Thrór Loremail“Lonwenien mohli bychom jit ven a promluvit si, prosim??? Muzeme do staji, chci se podivat na Merkura…” zeptal jsem se Lonwenien a ta jen kyvla. Myslim, ze nerada opoustela spolecnost Aratlosse. Venku, kde jsem si jist, ze nas nikdo neslysi. “Ty mas s Aratlossem blizky vztah, ze??? Potrebuju se dozvedet neco o jeho rodine, nechci se ho ptat ja. Kde je jeho rodina???” ptal jsem se nalehave.
Lonwénien*se skoleněnou hlavou jsem dumala o cestě,kterou bychom měly podniknout.”Samozřejmě ,že má cenu se namáhat!”myslela jsem si.Promítala jsem o tom proč to jen Haldir udělal.Na Haldira jsem vždy spoléhala ,byla jsem si jím téměř jistá a hlavně potom co mu to dala rada za úkol jsem ani jednou nezpochybyla jeho věrnost.”Jeho věc ,”pomyslela jsem si “,třeba je ještě něco důležitějšího.I když co by mohlo být?”jak jsem tak přemýšlela ,tak jsem ani nepostřehla ,že jsme se posadily ke stolu a počaly jsme probírat naši cestu.
Thrór Loremail“Tak kam ted???” zeptal jsem se a ukusoval z chleba. “Co je ted vlastne nasim ukolem??? Zachranit svet ci co??? Ale proc??? Za chvili stejne zlo povstane znova, proc se namahat…” moje myslenky zabloudili nekam jinam. Behem meho dumani se k nam pridala Lonwenien. Pripadala mi stale smutna.
elvellon(jejda ja nevim co delat 🙂 ja jsem chtela do Lorienu :), a jak mam vedet ,ze se tu najednou neco deje? ;))
po te, co mi Haldir sdelil onu svou novinku, jsem se citila zrazena. jak to, ze odjizdi, a jak je mozne, ze prave ted? a to jak se tvaril, kdyz mi to rikal, take nevestilo nic dobreho, znovu jsem se slysela, jak rikam: “co muze byt dulezitejsiho nez nase cesta? Lorien? a kdyz me nechces s sebou, nemuzu te v tom podporit, to snad chapes?” “chapu, ale nemuzu s tim nic udelat. aspon ne ted. sbohem, Elvellon. snad se opet setkame”, loucil necekane smutne. kyvla jsem. otocil se a odesel. mou litost vystridal vztek, ktery se ted, kdyz jsem stala ve svem pokoji, sama a zamyslena, vratil. ani mi neprislo na mysl, ze bych mela sejit dolu do hostince, nebo se dokonce bavit, a krome toho, Haldir nechtel, abych se o tom nekomu zminovala. vzpomnela jsem si na malou sedou mysku, ktera mi probehla pod nohama, kdyz jsem odvratila hlavu od Haldira a jeho slov. jeho tajemstvi prece jenom nezustalo tak utajene, jak by si byval pral. skodolibe jsem se uchichtla a vyhledla jsem z okna. vraty prave probihal kun s jezdcem v dlouhem plasti. jisteze Haldir. ohledl se, ale nemohl me videt. tu noc jsem se prilis nevyspala, a hluk rozjarene spolecnosti zcela jiste nebyl hlavni pricinou.
rano me privitalo veselymi slunecnimi paprsky, a bylo o neco moudrejsi vecera. sesla jsem dolu na snidani, a potkala tam Aratlosse. “ty uz to vis”, videla jsem na nem. “ale nemohla jsem tomu zabranit.” pridal se k nam Thror, v jedne ruce pintu, v druhe chleba s poradnym kusem uzeneho masa. “snidane”, sklebil se. “aa, ahoj Elvellon…” slunce svitilo oknem dovnitr. bylo nacase rozhodnout se, co dal.
Prisca_the_Silent_Shadow(jeee, ono se to tu rozjelo! 🙂
Jeho ruce me hladily po celem mem tele, sem tam me poskadlil a pritlacil nehty proti me kuzi, byla jsem TAK vzrusena! Potom zacal zuzlat a olizovat me ousko.. a potom kousl..
“JAAAU!” probudila jsem se bolesti.. obe mysi, ktere se me tak upenlive snazily probudit utekly pod lavici u okna.. sakra..
“Prominte, ja..” ted mi to doslo: “JE PRYC?!”
Co ted, ksakru? Kudy odjel, kam? Herdek! Takhle to nemelo byt!
Jeste prislepla zalepenyma ocima a zbytkem dobreho piva v krvi jsem se dopotacela ke stolu, oblekla se a bezradne vykoukla z okna ven.. svitani bylo jeste par hodin daleko.. Natahla jsem si boty a s tupym vyrazem chvili dumala, co ted.. Az vyjde slunce, bude Maelkyne na mile daleko.. Bylo na case zacit jednat..
Nejdriv jsem ovsem musela svym zvedum poctive “zaplatit” za jejich sluzby..
Aratloss Nailo“Vsichni magove nejsou zly. Treba Gandalf” chranil jsem cest magum. “Je to tvuj nazor Nikdo ti ho brat nebude. Pojdte radsi se porozlidnem po Elvellon, nekde tu musi byt!!” zvratil jsem smer rozhovory. Nejistym krokem jsem zacal prohledavat vesnici.
Thrór Loremail“Gimli veril, ale ja…ja nevim, nikdy jsem ji nevidel a ani neuvidim…vsichni magove jsou jen podli a zli, krome tebe, ale ty vlastne nejsi mag, ze???” odvetil jsem. “Proc je vsude tolik utrpeni a smutku???”
Lonwénien*temně jsem se podívala na zuby.”Takže jsem se byla podívat jestli je v pokoji?Já nevěštím,čtu myšlenka a mám vidění!věříš aspoň schopnostem Galadriel?”zeptala jsem se suše
Thrór Loremail“Ja jsem nerekl, ze ti neverim, ja rekl, ze neverim tvym vesteckym schopnostem!!!” rekl jsem urazene “a ty se o me neopirej, nejsme tak velci pratele…” Aratloss se zapotacel a strhl mi muj nahrdelnik se skretimi zuby. Pomalu jsem ho zvedl. “To je moje minulost…” rekl jsem tise.
Aratloss Nailo“Jenom vedet kde Elvellon je!!” rekl jsem kdyz jsem si otrepaval blato s obleceni. “Podle me ma Thror pravdu. Kdyz chtel nekam jet tak at si jede. Mohl nam rict ze chce s necim pomoct” Chytl jsem se Throroveho ramena abych nespadl.
Lonwénien*“to sice ano,”sklopila jsem hlavu”když mi nevěříš tak se běž podívat do jeho pokoje,že tam není a když mi věříš, že odjel tak proč mi ….nebudem se tím teť trápit,myslím ,že Elvellon by mohla vše objasnit!”
Thrór Loremail“Vstavej z te zeme Aratlossi a ohledne Haldire, nevime ani kam jel, nevime to a promin, ze to rikam, ja neverim magum, a ani vestcum. Musime nechat Haldira, at jede kam chce. Kdyby chtel, at jedeme s nim, tak nam to rekne ne???” odpovedel jsem smutne divajici se Lonwenien
