Nejdřív trochu vzpomínek a nostalgie. K Hobitovi jsem se poprvé dostal v roce 1982, to jsem byl na studiích a jeden spolužák přinesl knížku na kolej. Četli jsme si ji přes rameno – o přestávkách mezi přednáškami, při cestě městským busem na Strahov atd… Když jsme pak dočetli, odnesl jsem si Hobita do svého kolejního pokoje a přečetl jsem ho v klidu celého znovu – od začátku do konce… Kdo nezažil osmdesátá léta, ten nepochopí, že některé knížky (jako třeba Hobit) byly nesehnatelné. Úzký profil, jak se tehdy říkalo. Jeden můj kamarád, kterému jsem o Hobitovi vyprávěl, se po něm dlouho pídil. Když mu ho konečně někde půjčili, vlastnoručně si ho opsal. Slovo po slově, větu po větě. Taková byla tenkrát doba, přátelé.

S pravidelnými rubrikami je potíž. Čtenáři je mají rádi, ale v jejich vydávání existuje spousta proměnných, které pevné datum publikace často mění v nedostižnou metu. Proto jsme pyšní, že v redakčních úvodnících, geniálním to nápadu mého zástupce Pepy Horkého, se nám daří víc než 100% – od neděle 25. 12. 2011 byl pro vás nový článek připraven každý týden, a jednou vyšly dokonce dva. A to už je pořádná kupa témat a námětů. Jejich cesta od prázdného Wordu na stránky FP je však mnohdy trnitější, než to vypadá…