Markus Heitz je současnou hvězdou německé fantasy. Pozornost čtenářů si vysloužila už jeho prvotina Stín nad Ulldartem, která získala ocenění „Deutschen Phantastik Preis 2003“ za nejlepší románový debut. Není však autorem pouze fantasy, prosadil se i knihami ze světa Shadowrunu, jeho poslední román Ritus pak zabrousil do hororového žánru.

Začínáme přesně tam, kde jsme skončili v prvním dílu. Naši hrdinové, mariňáci Fly a Arlene, se teleportovali z Phobosu na Deimos, zatímco démoni provedli invazi na samotnou Zemi. Naši dva ničitelé démonů se ale nemají jak dopravit domů, proto si z náhradních dílů sami postaví transportní loď (nic neříkejte prosím vás) a přepraví se na rodnou hroudu.

Přiznám se, že cítím jistou averzi k autorům, kteří své romány zasazují pokaždé do jiného, většinou zcela odlišného, ale již existujícího světa. I mezi nimi však lze nalézt světlé výjimky. Pro mě je takovou bludičkou ve tmě právě Jeff Grubb. Tuzemští fanoušci sf&f jej měli možnost poznat prostřednictvím jeho knihy Warcraft 3 – Poslední strážce. Grubb v ní prokázal své spisovatelské nadání, a proto jsem byl zvědav jak si poradí se zpracováním světa, který je zcela odlišný.

Doom, každý kdo přičichl ke světu počítačových her to slovo zná. Je to fenomén herního průmyslu, který navždy pozměnil historii domácí zábavy. Po kolena v mrtvých je první z řady románů, které jsou tímto skvostem volně inspirovány. Jak se převod do literární podoby povedl si můžete přečíst v naší zevrubné recenzi.

Lidové moudro říká do třetice všeho dobrého. Po prvních dvou románech ze světa WarCraftu, které byly čtenáři přijaty poněkud rozporuplně, vydalo nakladatelství Fantom Print už třetí knihu popisující nekonečné tahanice orků a lidí. Věřte nebo ne, známé moudro mělo opět pravdu.

Eric Idle, člen známých Monthy Pythonů, před časem vyběhl na nelehkou dráhu spisovatelskou. Není divu, že si vybral téma, které je jeho srdci a zkušenostem nejbližší – humor.

Když jsem poprvé uchopil tuto knihu do svých pařátků, nebyl jsem dvakrát nadšen. Zadní strana slibovala obvyklé, netalentovanými autory již stokrát omleté klišé, které v tomto konkrétním případě spisovatelka zpracovala na děsivých šest set stran. A ještě ke všemu to napsala ženská, panebože! Nikdy bych nevěřil, jak sladce se může člověk splést.

Dvě rasy, dva národy spolu válčí po celé generace. Takřka denně sváděla boj čest s vychytralostí, hrubá síla s taktikou, myšlenka s myšlenkou. Orkové a lidé, dvě strany jedné mince. Teď se po desetiletích válek zdá, že lidská rasa konečně získala převahu. Ale na jak dlouho?

Červený trpaslík. Dle jedněch neopakovatelná satira, která si zahrává s takovými tématy jako je smysl života či osud, dle druhých pouze trapná zábava, jejíž příznivci jsou strhnuti lacinými fórky a nedospělými fantaziemi. Nejen toto jsou názory na dnes již kultovní seriál britské BBC.

Četli jste už někdy knihu, která by byla Lepší než život? Ne? Tak to se vám do ruky ještě nedostalo nové pokračování knižní podoby Červeného trpaslíka…