Matematika je věda exaktní. Na literatuře nic moc exaktního není: nakolik ten který spisovatel umí psát, poměřuje čtenářský vkus, kolik si psaním vydělá, určuje vkus čtenářstva – což, podotýkám, není totéž, a navíc se obojí během času mění. Takže asi nikoho nepřekvapí, když řeknu, že literáti (ne všichni, samozřejmě, nicméně mnozí) neumějí počítat.
Asi se to stalo už každému z nás. Řekli jste, že se – tak nebo onak – zabýváte fantasy a někdo, nějaký chytrolín, udiveně opáčil: “Fantasy? Ale to jsou přece jenom takové pohádky, ne?” Kterýmžto odsudkem přesvědčivě projevil, že nemá o fantasy ani ponětí… Toť očividné. Méně očividné je, že nejspíš neví nic ani o pohádkách. A to už je důvod trochu se jim mrknout na zoubek.
Čtenář knih jako Conan a studna ghúlů, případně Conan a meče zrady, má jasno v tom, kdo u nás patří ke špičce mezi životopisci slavného barbara. Jeho kolegové znalí Dobrodruha, mají jasno v tom, kdo u nás patří ke špičce historické fantastiky… Tak bychom mohli nahodit ještě další tituly a subžánry, ale v následujícím textu nám Leonard Medek především ukáže, že patří i k nejfundovanějším a nejzajímavějším průvodcům po dějinách fantastiky v zemích Koruny české…
Esej Leonarda Medka o starých způsobech zapalování ohně a užití těchto technik v současné fantasy vznikla jako reakce na naše recenze jeho posledního románu Stříbrný šíp. Poznámka Ivo Poledníka o křesadlech jej inspirovala k zamyšlení nad tím, jak neobratně většina spisovatelů nakládá s touto problematikou. Zpozornět by proto měli nejenom začínající spisovatelé, ale i ti, kteří už své vavříny sbírají.
“…(nebo že by ta zkratka znamenala něco jiného?)” Touto povídkou se spisovateli Leonardu Medkovi podařilo s úspěchem prorazit i na poli fanzinů, jak vtipně glosuje v autobiografickém dodatku k románu Stín modrého býka. Tak si to správně užijte, ale bacha, nemuseli byste ten smard unést.