Zlaté město aneb Já jsem Conan, Quatermainův děd!

Samá voda, samá voda aneb Ještě více vody… Voda. To je nejfrekventovanější slovo v posledním románu Vilmy Kadlečkové. Tentokrát ovšem nejde o další příběhy z “argenitového světa”, ale o neobvyklý fantasy příběh.
Jde o Vodu s velkým “V”. Vodu, která jen vypadá jako voda a má vlastní vědomí. Dokonce nejen vlastní vědomí, ale i množství osobností, které jsou spjaty do “proudů” s vlastním “nadvědomím” a původně existovala i “superosobnost”, která zahrnovala všechno vědomí Vody.

Vlad zvaný Naražeč byl krutým panovníkem, který se s nepřáteli nemazlil. Jeho přezdívka odkazuje na lesy kůlů, na které protivníky nechával bez milosti narážet. Na druhé straně, jeho nepřátelé byli většinou Turci, ti se s nepřáteli také nijak nemazlili a rovněž hojně používali již zmíněný kůl k pomalé a velmi bolestivé terminaci protivníků.

Jméno Frank P. Wilson není českému čtenáři neznámé. Tentokrát se dostáváme ke sbírce, která bývá označována jako hororová, ale není tomu tak zcela.

Konečně se na pultech objevilo netrpělivě očekávané třetí pokračování příběhů kapitána Nicholase Seaforta. Již při vydání prvního dílu se dlouze diskutovalo o tvrdých, místy až brutálních, námořních zákonech, které v tomto románu vydržely až do kosmického věku. Předpokládám, že o třetím dílu se bude diskutovat také.

Vzpomínáte na paranoidní atmosféru “Akt X”? Přesně v takovém duchu se odehrává román “Klany alfanského měsíce” Philipa K. Dicka.